Duše bojovníka

Užitečný nepřítel

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat terkahudakova :)

Hlasitě jsem polkla. Ten řev byl děsivý. Muselo to vydávat nějaké obrovské a jistě velmi rozzuřené zvíře. Ozvalo se to znovu, tentokrát blíž.

,,Co to může být?'' zděsil se Blake.

Nikdo mu neodpověděl. Nevím jestli to bylo proto, že jsme to brali jako řecnickou otázku nebo pro čirý strach. Řev byl stále hlasitější a přibližoval se. Vlci kňučeli a neklidně pobíhali v naší blízkosti. I Atila byla rozrušená a to mě velmi znepokojovalo.

,,Připravte si zbraně'' zašeptal Ryan, když se něco pohnulo za křovím.

Pomalu jsem chytla sekyru, kterou jsem měla celou dobu zavěšenou u pasu. Ryan natáhl kuši a Blake si připravil meče. Vypadalo to, že jediní dva vlci pochopili, že se schiluje k boji. Atila s Callou zaujali bojové pozice a nepřátelsky vrčeli.

Křoví se znovu rozhýbalo a nastala chvíle ticha. V zápětí z křoví vyběhl mohutný medvěd. Zastavil se několik metrů před námi, postavil se na zadní a výhružně zařval. Vlci kňučeli a schovávali se za námi. Bylo jim jasné, kdo je tady pán, tedy až na ty dva. Atila se rozeběhla k medvědovi a cenila na něj své ostré špičáky.

Medvěd seskočil na všechny čtyři a s vlčicí nepřerušoval oční kontakt. Točili se dokola a cenili na sebe zuby. Obě zvířata slintala, velmi slintala. Stále se točili kolem sebe, když v tom zaútočila Atila jako první. Rozeběhla se proti medvědovi a zahryzla se mu do nohy. Medvěd hlasitě zařval a jednou tlapou vlčici odhodil.

,,Atilo!'' zařvala jsem a rozeběhla se k vlčici, která ležela pohozená u stromu.

Doběhla jsem k ní a jemně jí prohlamatala celé břicho. Nezakňučela a tak jsem zkusila nohy. Obě přední byly v pořádku, zato levá zadní musela být zlomená. Ošetřovala jsem Atilu, když na mě Blake zavolal. Otočila jsem se a pohlédla tváří v tvář medvědovi, který na mě děsivě zařval. Měla jsem ho tak blízko obličeje, že jsem byla celá od jeho slin. Bylo to odporné.

Vzduch protrh zvuk letícího šípu, který se zabodl se mědvědovi do sabim. Ten bolestí zařval a snažil si ten klacek, co mu způsoboval bolest vytáhnout.

,,Uteč Anabeth!'' křikl Blake.

To byla moje šance. Chytla jsem Atilu a utíkala s ní co nejdál od medvěda. Ten se ale stále zabíval šípem, takže jsem nepozorovaně, tedy v rámci možností, odběhla pryč. Odložila jsem vlčici ke stromu a vrátila se k medvědovi. Několik vlků se rozeběhlo za pachem zraněné Atily.

Doběhla jsem k medvědovi a znovu se setkala s jeho očima. Byl obklíčen ze čtyř stran. Ryan stál vedle mě a Calla s Blakem mu stáli za zády. Medvěd se začal točit dokola. Byl zmatený a výhružně dorážel na každého z nás. Od každého vyčkával útok, ale mi jsme jen klidně vyčkávali.

Ryan opatrně zvedl kuši a nátáhl ji. Medvěd zporornil. Stoupl si na zadní a znovu zařval. Tentokrát to bylo směřované pouze na Ryana. Dosedl na všechny nohy a rozeběhl se proti němu. To bylo jasné znamení pro všechny. Ryan vystřelil, Blake zabodl meče, já jsem hodila sekyrou a Calla po medvědovi skočil. Neměl šanci. Mohutné zvíře po chvíli bezvládně padlo na zem. Vytáhla jsem z něho sekyru a sedla si na něj.

,, V pohodě?'' zeptal se Ryan všech.

Mlčky jsme kývli.

,,Že se ale umí rvát, co?'' zeptal se Ryan pobaveně.

,,Jo to umí. Docela bych se jí bál'' zasmál se Blake.

Probodla jsem je pohledem.

,,Ježiši, Atila!'' vzpomněla jsem si a rozeběhla se ke stromu, kde ležela.