Duše bojovníka

Blízko

Ráno mě probudilo podivné praskání.  Opatrně jsem ze sebe odendala Blakovu ruku a vylezla ze stanu.

Venku byla strašná zima!  Prošla jsem se kolem,  abych se alespoň trochu zahřála. Můj pohled se však zastavil na smečce,  která ležela opodál a navzájem se zahřívala.

Jedna jediná hlava si mě všimla a rozeběhla se ke mně.

,,Jak jsi se vyspala?"  zeptala jsem se mladé vlčice, která si sedla do ledového sněhu a koukala na mě, tím svým roztomilým pohledem.

Znovu jsem uslyšela to podivné praskání, co mě probudilo, ale tentokrát bylo mnohem hlasitější.  Ozývalo se z lesa.

Pohladila jsem Atilu,  která spokojeně přivřela oči a vydala jsem se hlouběji do lesa. Vlčice mě ochotně následovala.  Byla stále větší zima a mě od silného mrazu štípaly tváře. Nasadila jsem si kapuci a pokračovala jsem dál v cestě. Atila už klusala přede mnou a kličkovala mezi ,,zmrzlými" stromy.

Praskání stále zesilovalo,  tak jsem se zastavila a pozorně poslouchala.  Byly to stromy. To ty praskaly pod nátlakem mrazu. Dotla jsem se staré jedle a ucítila její hrubou, popraskanou kůru.

Otočila jsem se a všude kolem poletoval sníh. Oklepala jsem se, protože sníh padl přímo na mě a podívala se na Atilu, která se jako malé štěně spokojeně válela ve sněhu a rozhazovala ho všude kolem sebe.

Nechápavě jsem zakroutila hlavou a vydala se zpět do našeho ,,tábora".

Když jsme se vrátily spatřila jsem jen Ryana.

,,Ahoj" řekl a začal balit stan.

,,Ahoj" pozdravila jsem ho a šla mu pomoct ,,kde je Blake?" zeptala jsem se  a podávala mu kus provazu na stáhnutí stanu.

,,Šel shánět nějaké jídlo"  odpověděl a dal svázaný stan do brašny.

,,Sám?" polekala jsem se.

,,Ne, s vlky" odpověděl klidně.

Odešla jsem k nedalekému stromu a otrhala z něj nejnižší větve. Hodila jsem je do ohniště, které jsme včera udělali a Ryan rozdělal oheň.

Zanedlouho jsem uslyšela hlasitý štěkot a dusot koňských kopyt. Z lesa se vynořila hladová smečka a za ní Blake na svém koni. V ruce držel dva mrtvé zajíce a také někteří vlci měli v tlamě svou kořist. Seskočil z koně, uvázal ho k ostatním a vydal se ke mně.

,,Dobré ráno" řekl mile a dal mi pusu.

,,Tobě taky" řekla jsem a polibek mu oplatila.

Ryan se na nás koukal a pak Blakovi vytrhl zajíce z ruky. Nevěřícně jsem na něj koukala.

,,No co je? Mám snad umřít hlady?" zeptal se a začal stahovat zajíce z kůže.

,,Ne" odsekla jsem a sedla si vedle něho.

Jídlo bylo hotové asi za dvě hodiny, ale stejně mi maso připadalo tuhé.  Nemělo příliš výraznou chuť a bylo suché, ale i tak jsem ho snědla. Po snídani nebo už možná po obědě, jsme konečně vyrazili.

Vydali jsme se stejným směrem, jako jsem šla ráno. Jeli jsme vedle sebe a já se z koňského hřbetu natáhla k Ryanovi do brašny.

,,Co to děláš?"  zeptal se zmateně.

,,Hledám mapu"  odvětila jsem a dál šmátrala v brašně.

Nemohla jsem ji najít a už jsem z koně padala, tak jsem si naštvaně odfrkla a vrátila se do původní polohy.