Duše bojovníka

Ledová pláň

,,Takže už tu někdo byl" řekl Ryan s nadšením v hlase.

,,Jo, ale vypadá to, že se nedostal ven" řekl Blake,  ale nevypadal už tolik naštvaně.

S Ryanem jsme se na něj nechápavě dívali. Protočil panenky a dlouze si oddychl.

,,Ta mapa. Kdyby se ten člověk dostal ven, vzal by s sebou tu mapu" dořekl a tázavě se na nás podíval.

,,Jo" vypadlo ze mě po dlouhé době přemýšlení.

,,Takže znovu. Ta mapa tu zůstala, takže tady někde zůstal i ten člověk.Zemřel" řekl znovu.

Teprve teď mi došlo co celou dobu říkal. Mám opravdu pomalé vedení,  Ryan na tom nebude o moc líp.

Ryan s Blakem začali něco řešit, ale já jsem je nevnímala. Zadívala jsem se do mapy a pokoušela se v ní zorientovat.

Hleděla jsem na starý,  otrhaný kus pergamenu,  na kterém byla znázorněna řeka, jako slabá černá čára inkoustem. Na celé mapě byly malé tečky, které znározňovaly stromy. Podél řeky byla jakási zvýrazněná trasa, která vedla, soudě podle teček, do ještě hustšího lesa.

Teda jestli to vůbec šlo. Na konci té trasy byl křížek a vedle něj jakýsi flek se špičkami.

,,Hory a jezero?"  zeptala jsem se a ukázala na černý flek.

Blake mi sebral mapu a porozhlédl se kolem sebe.

,,Nebo kopce?" dodala jsem opatrně.

Blake se stále díval na mapu a nakonec po dlouhé době konečně promluvil.

,,Ať už jsou to hory nebo kopce" odmlčel se ,,viděli by jsme je" řekl.

,,A co je tohle?" zeptal se Ryan a úkazal na prázdné místo na mapě. ,,Pláň?" dodal.

Vzala jsem si mapu a prohlížela si prázdné místo.

,,Ne, určitě je už nebavilo dělat tečky, a tak prostě vynechali" řekla jsem a zandala mapu do Ryanovi brašny. Ryan se na mě nechápavě podíval.

,,No ták, ten les neni tak velký aby tady byla pláň!"  vyhrkla jsem na něj a přitom jsem nasedla na svého koně.

,,Stromy jsou moc vysoké, klidně za nimi můžou být kopce, ale teď musíme každopádně najít řeku" dodala jsem  už klidně a zahleděla se neznámo před sebe.

,,Máš pravdu" řekli oba souhlasně a nasedli na koně.

,,Atilo!" otočila jsem se a zavolala na vlčici, která se společně se svými druhy  dobívala do liščího doupětě. Jakmile uslyšela zvýšený tón hlasu, zvedla hlavu a společně s ostatními se vydala za cválajícími koňmi.

Hodiny jsme bloudili lesem, ale řeku nebo aspoň hukot vody, jsme neviděli ani neslyšeli.

,,Nemůžeme přeci být tak daleko" řekla jsem zklamaně.

Kluci se na mě podívali a jejich pohledy naznačovaliy jediné. Mohli. Věděla jsem to,  ale nechtěla jsem tomu uvěřit.

Další hodiny jsme mlčky projížděli lesem a vlci se za námi znuděně loudali. Začínalo se stmívat a my nenašli ani řeku, ani jakýkoliv úkryt. Dostali jsme se na kraj lesa a před námi bylo cosi bílého. Popohnala jsem vraníka, který prokličkoval mezi několika stromy a zastavil se na obrovské rozlehlé pláni.

S otevřenou pusou jsem hleděla na bílou, pustou pláň. Vedle mě se objevil grošák, na kterém seděl smějící se Ryan.

,,Co jsem říkal" řekl a jemně mě praštil do ramene.

Stále jsem hleděla před sebe a nevěřila vlastním očím.

,,Ann?" řekl hlas vedle mě a něčí ruka mi zamávala před očima.

,,No jo, měl jsi pravdu" řekla jsem a protočila jsem očima.

Oba se začali smát a já nakonec taky.

,,Takže za tou plání, by měla být řeka, ne?" řekl Blake a mi na něj souhlasně kývli.

S úsměvem na tváři jsme pokračovali dál v cestě. Po nějaké chvíly jsme byly zhruba v polovině a les už byl daleko za námi. Museli jsme někde zastavit a přespat, ale na pláni, to bylo moc ryskantní.

Začala totiž sněhová válnice, která stěžovala chůzi koním i vlkům. Drobounkaté jehličky sněhu nás štípali do tváře a mráz stále zesiloval. Museli jsme se dostat do lesa, kde by nás stromy aspoň trochu chránily před silným mrazem. Válnice stále zesilovala a v dálce byla vidět jen velká černá skvrna. Les.

Oklepala jsem se, ve snaze schodit ze svého obličeje aspoň trochu sněhu a vší silou jsem udeřila koně do slabin. Zařehtal a postavil se na zadní, což jsem nečekala a spodla jsem do měkkého sněhu. Vraník stál na zadních a nohami kopal do prázdna.

,,Prrrr" uslyšela jsem slabý hlas a kůň se sklidnil a zase s postavil na všechny čtyři.

Ležela jsem zmrzlá ve sněhu, olizována drsným jazýčkem Atily. Pohladila jsem vlčici a s pomocí rukou jsem se dostala na nohy.

,,Tak dost!" křikla jsem naštvaně, ale nikdo mě nemohl slyšet přes silné foukání větru.

Rozeběhla jsem se ke koni, ale nohy se mi bořily do sněhu a já zakopla a znovu jsem se skácela k zemi. To mě naštvalo ještě víc. 

Konečně jsem se dostala k vraníkovi a znovu jsem na něj nasedla. Blízko sebe jsem spatřila siluety koní. Vyndala jsem pistolku, kterou jsem měla za opaskem a vystřelila jsem do vzduchu. Kůň se znovu postavil na zadní, ale tentokrát jsem se držela.

Zařehtal a cvalem se vydal před sebe. Byl vylekaný a bylo mu jedno, že se boří do sněhu. Vedle nás se objevili dva další koně a mířili k lesu. Byli jsme blízko. Čím jsme jeli rychleji, tím víc nás sních štípal do tváře.

Před námi se objevil velký strom a já jen tak tak stačila zabrzdit. Kůň se zapřel zadními končetinami a hluboce zařehtal.

Vedle mě se objevil grošák, který nestihl zastavit a silně se praštil do boku. Zařehtal a padl k zemi. Ryan spadl s ním, ale naštěstí ho kůň nezavalil. Vstal a šel ke mně. Mezitím dorazil Blake a za ním smečka vlků, v čele s Atilou. Ten očividně brzdil předem.

Grošák se náhle postavil a oklepal ze sebe spoustu sněhu.

,,Snažil jsem se ho otočil,  ale odporaval!" vydal ze sebe potlučený Ryan.

Grošák si nesouhlasně odfrkl.

,,Mezek jeden, tvrdohlavej!" řekl a podíval se koni do očí.

Musela jsem se smát.

,,To víš, hádat se s koňem se nevyplácí"  řekl Blake, který jako jediný seděl na svém koni.

Ryan šel dál do lesa a byl naštvaný, ale dlouho mu to nevydrželo, protože se kůň vydal poslušně za ním, a to ho rozesmálo. Už byla úplná tma, když jsme našli  vhodné místo na přespání. Rozložili jsme stany a rozdělali oheň. Chvíli jsme se ohřáli a pak usnuli a doufali, že nás vlci před čímkoliv ochrání.

 Ahojky.Omlouvám se, že jsem dlouho nic nepřidávala (neměla jsem wifi) a pak sem ani neměla nějakej nápad :D . Takže doufám, že se Vám bude tahle kapitolka líbit. Začátek byl psán v lese pod stromem :D a zbytek byl dopsán a přepsán včera v Praze.Dala jsem to sem až dnes protože sem musela opravovat chyby, jak už mě znáte :D a tak jsem to nechala až na dnes. Přeju Vám hezké čtení a moc děkuju za všechny komenty, vote a reads :) . A omlouvám se za chyby pokud jsem zase nějakou přehlídla :) (klidně mi napište kde mám chybu a já ji opravím -děkuji ). Jste skvělý!