Duše bojovníka

Pocit vlka

Po včerejšku jsem byla jako vyměněná. Stále jsme nemohla uvěřit tomu, co mi Blake řekl. Probudila jsem se v jeho náruči s tím neúžasnějším pocitem. Nadzvedla jsem se a dala mu polibek, který mi z nenadání oplatil.

,,Dobré ráno, tak jak jsi se vyspala?" zeptal se a protáhl si záda.

,,Skvěle, když jsem byla s tebou" odpověděla jsem.

Zvedla jsem se ze země a šla se podívat, jak jsou na tom ostatní. Ti dva co včera hráli kostky nesnesitelně chrápali, ale generál byl už nějakou chvíly vzhůru.  Díval se na mě a rukou mi naznačil, ať jdu k němu. Otočila jsem se na Blaka, který na mě kývl a  já se vydala ke genarálovi.

,,Ano, generále?" přisedla jsem si k němu.

,,Prosím, neřikej mi generále. Zní to tak, no nevím. Mám také své jméno" usmál se. ,,Jsem Gary. A ještě něco, tykej mi" dodal.

,,Dobře, Gary. Potřebuješ tedy něco?" zeptala jsem se.

,,Ach, ano, zapomněl bych. Jen jsem ti chtěl říci, že by jses neměla nějak rozrušovat. Viděl jsem vás s Blakem. Je to vaše věc,a le jsi úplně vyměněná a jestli to bude dopadat na celou výpravu, tak s tím budete muset skončit" odpověděl mi.

Tím mě docela překvapil. Gary vypadal jako ten nejmilejší člověk, ale očividně ho to, že jsem s Blakem štvalo. Jen jsem kývla na souhlas a šla směrem k vojákům.

,,Vstávejte!" křikla jsem.

Byla jsem naštvaná na Garyho a vybíjela jsem si zlost na nich. Přece nám nemůže mluvit do toho,  co je jenom mezi námi. Vojáci mezitím nadskočili, jak se lekli a hned si zbalili věci a v mžiku byli na koních. Blake na mě koukal s otevřenou pusou. Já jen nadzvedla ramena a naznačila jsem mu, že mu to vysvětlím později.

Gary na mě koukl a taky nasedl na koně. Vyrazili jsme na cestu. Jeli jsme s Blakem v zadu a já mu řekla co se stalo.

,,Vůbec to nechápu, vždyť včera tvrdil pravý opak" řekl zmateně.

,,O čem jste se včera bavili?" zaptala jsem se.

,,Stát" křikl najednou Gary.

Před námi se objevila naše vlčice. Kdo jiný. Něco mě k ní táhlo víc než obvykle. Chvíly jsem přemýšlela, ale pak jsem seskočila z koně.

,,Anabeth, co to děláš!" zašeptal Blake a přitom pomalu slezl ze svého koně.

Nevnímala jsem ho a šla  jsem k ní. Nevím co mě to napadlo. Blake se zastavil a dál už nešel. Blížila jsem se k vlčici, která na mě pozorně koukala. Čekala jsem, že každou chvíly vystartuje a zaútočí na mě. Pomalu jsem k ní natáhla ruku a začínala jsem cítit její horký dech. Už mi nenaháněla strach, připadala mi tak nevinná a milá. Zavřela jsem oči a prsty se dotkla jejího čumáku. Spokojeně zavrněla a strčila mi svou hlavu do ruky. Začala jsem jí hladit a ona spokojeně zavřela oči. Její srst byla tak hebká a huňatá. Nic by nás nevyrušilo, kdyby se v dálce neozvalo vytí.

Vlčice otevřela oči a upřeně se zadívala do těch mých. Otočila se a pelášila směrem, odkud přicházelo vytí. Pomalu jsem si stoupla a usmála se na Blaka, který se usmíval od ucha k uchu.