Duše bojovníka

Výzbroj

Když jsem se druhý den probudila, se vším srovnala. To já jsem ta vyvolená. To já mám přejít ten ,,bájný les". Zřejmě. A co ten vlk? Odjakživa mám zvířata ráda, ale že bych s nimi musela sdílet úplně všechno? To vážně ne.Stále jsem ležela v posteli,  když někdo zaklepal na dveře.

,,Dále" řekla jsem, ale nikdo se neozval.

Donutilo mě to vstát. Došla jsem k velkým dřevěným dveřím a vzala za kliku. Venku stál starší muž. Byl to sluha. Ihned se mi začal omlouvat, že neslyší a že jsem kvůli němu, musela vstát. Ten muž byl velmi milý a přece se nic nestalo.

,,V pořádku, stejně jsem už chtěla vstát" řekla jsem mile.

Muž se na mě usmál a luskl prsty. Do pokoje vpadlo služebnictvo,  které neslo spoustu ručníků, mýdel a pěny do koupele. Otevřeli dveře, které vedly do velké místnosti. Uprostřed té místnosti stála velká růžová vana. Sluhové donesli všechny věci k vaně, společně s oblečením, které bylo přesně mé velikosti a napustili vanu vlažnou vodou. Pak všichni odešli a starý muž řekl, že až se vykoupu a obleču, tak jen stačí  zaklepat na dveře a poslíček mě odvede ke králi. Za vše jsem mu poděkovala a zavřela jsem za ním dveře. Vlezla jsem do vany, kde jsem dlouhou dobu relaxovala. Proč by taky ne, vždyť se vydám na cestu nějekým lesem a Bůh ví, jak dlouho se nebudu mýt. Nakonec jsem se donutila vylézt z vany a přetáhnout přes sebe ručník. Šla jsem k malému stolečku a začala se oblékat. Oblečení bylo skvělé na to, že jsem předtím nosila špinavou roztrhanou košily a kalhoty, které už jako kalhoty rozhodně nevypadaly. Oblékla jsem si hnědou košily,  černé kalhoty a šedé boty, které nosily myslivci. Sbalila jsem si své věci a zaklepala na dveře. Poslíček otevřel a odvedl mě do jídelny, kde seděl král a královna, spolu s černokněžníkem Marlinem.

,,Posaď se" poručil mi král a všichni začali hodovat.

,,Prý sis schovala jablka k snídani, je to pravda?" zeptal se král.

,,Ach ano, vzala jsem si je s sebou. Doma nemáme tolik jídla a mnohdy vůbec žádné" odpověděla jsem.

Královna se na mě smutně podívala a  pobídla mě k jídlu.

,, Jez co ti hrdlo ráčí a až se najíš, půjdeme spolu do zbrojovny" dodal král a uřízl si kus křepelky. V hlavě mi proběhlo spoustu myšlenek, když jsem si představila sebe,  jak mávám mečem, musela jsem se zasmát. Snědla jsem doslova, co mi hrdlo ráčelo, ale špatně mi vůbec nebylo. Asi to přijde pak. Král vstal a odvedl mě do zbrojovny. Místnost byla přímo obrovská a všude visely všelijaké zbraně. Různé meče, kyje, palice, sekery, pušky a dokonce i luky. Bylo tam i spoustu brnění, přileb a štítů.

,,No, tak to je celá naše výzbroj, vyber si" řekl král.

Měla jsem ráda zbraně. Bylo to divné na holku,  ale bylo to tak. Vzala jsem si krásnou nabroušenou sekeru, protože mi byla nejbližší. Vzala jsem ještě luk a kudlu. Král byl mím výběrem nadšen, ale ještě mi dal malou pistolku, pro případ nouze.