L (Jo, je to pořád ta stejná omega, která se mi ze začátku vyhýbala jako čert kříži a která za žádnou cenu nechtěla zachytit můj pach. Neubráním se malému úsměvu a především hlubokému nádechu. Nemohl jsem odolat, ale těch pár let... byly jako věčnost. Následuju ho do obýváku a nepřekvapí mě, že se posadí k tomu člověku. Na mě tedy zbyde křeslo. Snažím se uklidnit svého vlka, že je to jen obyčejný přítel. Ale ono slovo druh mi díky vlkovi rezonuje v mysli. Neubráním se i obdivnému pohledu po vybaveném obýváku. Krb jak z pohádky, pevný a naleštěný mahagonový stůl a malá knihovna v rohu místnosti. V druhé je místo na pár lahví vína, asi pro toho člověka. Vlci se opít nedokážou, i když... někde jsem slyšel, že omegy se mohou díky vínu dostat do uvolněné nálady. Třeba to i my dva jednou zažijeme. Když už o něm mluvíme, moc dlouho to nevydrží a vyhrkne na mě hned několik otázek. Jenže nejprve bych mu taky měl představit své společníky.)
L ''Tvoji rodiče jsou v pořádku. A nenapsali ti asi proto, že toho teď řeší opravdu hodně. Já a mé bety jsme se rozhodli, že tě navštívíme místo nich.'' (To, že jsem je musel dlouho přemlouvat už vědět nemusí. Jeho rodiče mé důvody v minulosti sice pochopili, ale i přesto stáli za svým synem. Právě proto nechtěli, abych sem jel. Prý to mohlo snížit šanci dostat Alexandra zpátky. Ale zpátky k tématu. Jak začít... nejspíš o ničem netuší a já nevím, zda to chci rozebírat zrovna před jeho kamarádem. Naštěstí nás zachrání telefonát po kterém se Alexandr s tím... Mikem rozloučí a on odjede. Vídím na Deanovi, že se mu to moc nelíbí a rozhodnu se mu pomoct, ale nyní ne. Ne teď když nám prakticky smrt dýchá na krk. Přesunu se na gauč, kde původně Alex seděl. Jenže ten, když se vrátí, se neposadí ke mně, místo toho zůstane stát u krbu.) ''Přejdu rovnou k věci. Někdo nás loví Alexandře. Především alfy... a omegy. Potřebujeme se stmelit. Potřebujeme, aby se všechny zbývající alfy sešly a dohodly plán. Nevíme kdo a proč nás loví, ale všechny smečky jsou pro, začít spolupracovat, k tomu však potřebujeme...'' (Onu větu už dokončí za mě.)
A (Jakmile mi sdělí uklidňující zprávu, opět se pohodlně opřu a oddechnu si. I Miki se kupodivu uvolnil, jako kdybychom oba byli naladěni na stejnou vlnu. Co se však děje, že to musí řešit oba moji rodiče a že mě tedy nemohli napsat? Už už se chci zeptat, když najednou Mikovi zazvoní telefon. Omluví se a odebere se do kuchyně. V tu chvíli si uvědomím, že ho nápadně sleduje jedna z bet. Skoro zavrčím, ale nejspíš by to nebyl moudrý krok. Místo toho se snažím tvářit uvolněně, i když vlk ve mně se raduje, jako malé štěně.)
M (I mě opravdu uklidní zpráva, že Alexovi rodiče jsou v pořádku. Třebaže s nimi nežije, rád o nich mluví a ještě radši jim píše. Chci poslouchat dál, když tu mě najednou zazvoní telefon. Číslo z ordinace? Když to zvednu, zjistím, že jeden starší muž srazil toulavého psa a nyní je třeba jej operovat, nebo umře.) ''Hned tam budu.'' (Slíbil jsem svému kolegovi a jakmile jsem se rozloučil s Alexem a ostatníma, nasedl jsem do auta, sešlápnul plyn a už mě nikdo neviděl.)
A (Když Miki odejde, rozhodnu se vrátil do obýváku. Ta krysa mi však zasedla místo. A volno je jen vedle něj nebo na křesle, kde seděl. Vrrr! Místo toho se postavím ke krbu a nechám ho konečně, konečně!, vysvětlit důvod jeho návštěvy.) ''COŽE?!'' (Ale proč zrovna nás? Vždyť o nás lidé neví, nikoho nezabíjíme a v televizi o nás zprávy také nejsou. Snad jen scifi a fantasy, které si vymýšlí různí spisovatelé. Opatrně naslouchám i zbytku jeho krátkého příběhu, jenže... já se nemohu vrátit. Prostě nemohu! Mám velký strach o smečku, to ano, jenže tohle místo je pro mě uzavřená minulost a já zrovu nechci otvírat dveře vzpomínkám.) ''Vždyť přece nejsem jediná omega ve smečce. Nebo vyšlete bety, ať nějakou omegu najdou.''
L (Jak jsem si myslel, nepůjde to s ním jen tak. Vidím mu na očích, že má obavy, ale že jej zároveň drží ve svých spárech naše společná minulost.) ''Každá beta, kterou jsme vyslali, se vrátila na pokraji smrti. Mnozí přežili, ale pár už jich umřelo. A bohužel jsi poslední omega ve smečce. Lydie zemřela, jako první z vás.'' (Nechávám jej postupně zpracovávat informace. Přechází kvůli tomu z jedné strany na druhou a jednou rukou si drží bradu. Opět se neubráním úsměvu a zároveň i vzpomínkám.)
A (Informace o Lydiině smrti mě... opravdu zasáhnou. Tehdy jsem na ní hodil všechny své povinnosti a ona si ani slovem nestěžovala. Dokonce mi občas také napsala dopis. A kolik bet už tedy umřelo? Vlastně ne, radši se ptát nebudu. Snažím se přemýšlet a najít cestu z této bezvýchodné situace. Snažím se najít takovou možnost, která nebude zahrnovat mou osobu. Povzdechnu si.) ''Nevím, zda se mohu vrátit. Prosím pochopte mě a vyřiďte rodičům, že se také pokusím hledat nějakou omegu.'' (Zarazím jej pohybem ruky, protože přesně vím, co jako každá alfa chce říct.) ''Nejsem bezbranný a může u mě být Miki. Nevrátím se tam a svůj názor nezměním. Navíc, pokud mě neulovil doteď, tak možná ani neví, že tu jsem.'' --důrazně--
L (Chci namítnout, že zde je právě v tom největším nebezpečí. Bez smečky a jen s člověkem, který sem nejezdí každý den, nebude nikdo vědět, co se mu stalo. A i když nás tak razantně odmítl, rozhodnu se mu dát ještě čas na promyšlenou. Vlastně jsem mu to měl navrhnout hned. Čas nás sice tlačí, ale možná mu pár hodin o samotě přijde k duhu. Také si povzdechnu... co je to dnes za šílený den. Věděl jsem, že to nepůjde snadno, ale taky jsem doufal v trochu lepší výsledek. Pohlédnu na své bety, aby nás nechali osamotě. Hned pochopí a odejdou. Poté už přejdu k němu a pomaličku mu položím ruku na rameno. Sleduje mě, jako ostříž, ale neustoupí.) ''Hodná omega.'' --šeptem-- (Nemohu si pomoct a znovu, se zahledím do jeho kaštanových očí se zlatými tečkami po stranách. Rukou mu opatrně urovnám vlasy za ucho, než ji zase položím na jeho rameno.) ''Co kdybys o tom popřemýšlel? Třeba den nebo dva. Ubytujeme se v hotelu ve vedlejším městě, číslo ti nechám v předsíni. Opravdu by jsi nám moc pomohl a jakmile by byl problém vyřešen, slibuji, že tě nechám jít tam, kam budeš chtít.'' (To, že půjdu s ním už je věc vedlejší.)
A (Když se bety zvednou a odejdou, začne se mi líp dýchat. Nejspíš to vzdali a jsou na odchodu. Jenže Leonard se nazvedá. Zvědavě na něj pohlédnu. Pomaličku se zvedne a opatrně dojde až ke mně, jako kdyby se bál, že mu uteču. Já se však nedám! Nechám ho dokonce, aby mě vískal ve vlasech či měl ruku na mém rameni. Popřemýšlel? A nad čím? Místo toho však odpovím něco jiného.) ''Už bys měl odejít. Bety na tebe čekají.'' (Netrpělivě pohlédnu na jeho ruku. Možná mi slibuje hory doly, ale to už jsme zažili. Naštěstí na něj zavolají bety a on musí opravdu odejít. Zůstanu stát před krbem do té doby, dokud slyším hukot motoru jejich SUV. Teprve poté, naprosto vyčerpán, klesnu na kolena a hlavu schovám do tváří.) ''Zhluboka dýchej, zhluboka dýchej Alexi.'' (Proč?! Proč se musel vrátit zrovna teď? Abych zaměstnal myšlenky, rozhodnu se znovu uklidit celou chatu. Od shora a dolů. Avšak nemohu si pomoct a stále myslím na toho... lovce. Kdo a proč to dělá, sice nikdo neví, ale nemají třeba nějaké podezření, tipy? Zrovna se chystám jít vytřít, když mi zavolá Miki. Prý potřebuje pomoct v ordinaci a zda mohu přijet. Na nic nečekám a mířím rovnou za ním. To, že mě opět někdo sleduje si neuvědomím. Jenže tentokrát jsem si to měl uvědomit!)
================================================
Táááák :D A pro dnešek je to vše. Zajímá mě, jaký máte názor na kapitoly a možná i na jejich délku. Mohu psát větší, či naopak kratší - to by byla tak 1-2 reakce u každé osoby, která by se v kapitole objevila.
Děkuju předem za každý follow, koment, hodnocení či připomínku.
Maya
ČTEŠ
Vlčí duše
RomanceAlexander kdysi odešel od své smečky, protože nedokázal unést bolest pramenící ze zrady vlastního druha. Věděl, že není jedinou omegou ve smečce a že tedy může odejít. Žít sám, někde daleko od všeho. Avšak o pár let později jej ten, který mu způsob...
