2. kapitola - Nový začátek

118 7 0
                                    

Písmenko před závorkou značí toho, za koho zrovna píšu. To jen pro upozornění či vysvětlení.
A teď už přeji příjemné počtení. O:)


--Přítomnost--


A (Jeden by řekl, že stereotyp, klid a žádný ruch velkoměsta či vtíravé dotazy smečky mu budou chybět. Avšak opak je pravdou. Žiji tu již nějaký pátek, daleko od domova, v celkem prostorné chatce u lesa. Poblíž mám i jezero a když se mi zachce, můžu jít na ryby. Ani já však nezůstal po celou dobu sám. Po nějakém čase jsem si znovu našel přítele. Mezi námi nic není, já k němu nic necítím a můj vlk v jeho přítomnosti klidně spí. Je to veterinář a já se s ním poznal díky tomu, že mě jednou chytili pytláci a dovezli mě za ním. Ošetřil mě a když jsem si myslel, že se nedívá, chtěl jsem se vypařit. Rána byla bohužel hlubší, než jsem čekal a tak mi plán nevyšel. A co hůř... já se před ním začal proměňovat. Trvalo mi dlouho, než jsem mu to byl schopný vysvětlit, ale on byl trpělivý. Díky tomu, co vše pro mě za těch pár let udělal, jsem mu dovolil u mě občas přespat a především... jsem opět začal někomu věřit.)

A (Co víc k tomu dodat. Mám tu spokojený tichý život, poblíž město i s kinem, a milého přítele, kterému mohu říct všechno. Nevím, co víc si přát. Ano, rodina mi chybí, ale občas jim napíšu dopis, aby se nemuseli bát. Divné je, že mi od nich delší dobu nic nepřišlo, možná jim znovu napíšu. Najednou se ozve ťukání na dveře, které mě vytrhne z mých myšlenek. Díky výbornému čichu vím, kdo přišel... a co nese!) ''Miki! Jak jsi to věděl?'' (Přivítám přítele, který nese minimálně 3 krabice hamburgrů. A také celé, dozlatova opečené kuře! No nemilovali byste ho? Škoda jen, že už se nemůžu zamil... Ne, prrr! Žádné city Alexi, co jsme přeci řekli!)

M ''Možná to je díky tomu, že se známe přes 3 roky a že jsme se potkali právě poblíž stánku s hamburgery, Alexi?'' (Opět se chová, jako dítě. Jak málo stačí ke štěstí. Vejdu do kuchyně bez toho, aniž by mě musel následovat, a začnu se tu chovat jako doma. Známe se už dlouho, takže pro mě není problém se tu takhle chovat. Všimnu si, že má u zadních dveří připravené věci na zahradu. Že by letos přeci jen zvládl péči o ty rostlinky? Možná jsem veterinář, ale rozumím jak fauně, tak flóře. A rozumím i jeho vlku, chce ven. Prostě ho po jídle pošlu do lesa a basta!)

A (Společně se zasmějeme vzpomínkám a dáme se do jídla. Poté mě napadne se jít proběhnout, ale nechci na Mika házet všechnu práci s úklidem. A měl jsem v plánu si i upravit záhony. Pomalu se blíží podzim a já nechci, aby to dopadlo jako minule. Ne, letos se o zahradu krásně postarám! Miki se však nedá a donutí mě, abych se šel proběhnout. Oběhnu skoro celý les a proženu pár srnek. Na chvilku se i zastavím u vodopádu. Je to nádherné místo, tiché s malou jeskyňkou, do které jsem se už nejednou schoval.)

M (Nakonec se mi povede jej vystrnadit ven. Nejprve trochu poklidím okolo záhonů a poté se vydám do kuchyně. Všechny mé činnosti jsou však přerušeny příchodem nějakých... cizinců. Vypadají dost nebezpečně, ale pes který štěká, nekouše. Jeden z nich, ten zdánlivě nejhorší, se mě snaží zastrašit. Avšak oproti tomu, co jsem zažil od rodiny, to není nic nového. Nechám ho domluvit a poté konečně odpovím.) ''I já Vás zdravím, jsem Miki a můj přítel Alexander tu teď není. Pokud s ním potřebujete mluvit, můžete počkat zde v obýváku.'' (A rukou naznačím, kde se daná místnost nachází.) ''Mohu vám i nabídnout něco k pití, víc nic. A pokud mě teď omluvíte, čeká mě úklid.'' (Jeden z nich mě po chvilce následuje, ale zůstane stát ve dveřích. Nic neříká a tak asi nic nechce. Doufám, že se Alex brzy ukáže. Vyhlédnu na vteřinku z okna, než se opět chopím své práce.)

A (Avšak dnes ne, dnes není ten den, kdy se tu budu vyhřívat. Možná bych mohl Mikiho zase obrat v kartách. Už bych mu měl říct, že poznám pach lži. Voní trochu nakysle. Cestou k chatce ani tak neběžím, jako si spíš užívám okolní přírodu. A ještě, že jsem tak udělal. Protože jakmile vyjdu z lesa, ucítím pach... který bych si přál zapomenout. Zrychlím, až skoro běžím a k chatce doběhnu ve stejnou chvíli, kdy se otevřou zadní dveře. Za nimi se objeví ten, který ze mě udělal obyčejný hadr na podlahu. Odhalím své ostré tesáky a hluboce, varovně zavrčím. Vím, že jej nepřemůžu, ale je na mém území a možná ohrožuje mého přítele! Přeměním se a udělám varovný krok směrem k tomu hnusu.) ''Co tu děláš? Jestli něco uděláš Mikovi, zle si to odneseš!''


Pokračování příště...

Děkuji moc za přečtení. Pokud se vám příběh líbil, rozhodně budu ráda za komentář a hodnocení. 

Rozhodla jsem se přidávat kapitoly tak, že každá postava tam bude mít pár reakcí, aby to opravdu vypadalo jako taková mini-kapitolka. 

Maya-chan

Vlčí dušeKde žijí příběhy. Začni objevovat