Vlčí duše

15. kapitola - Noční můra či sladký sen?

A (Tak dlouho jsem neměl sny, a ještě k tomu noční můry. A ty nejhorší, i když to zprvu tak nevypadalo. Zdálo se mi, že jsem se vrátil do smečky, že mě přivedl Leo a dokonce mi slíbil, že budeme druzi. Tvrdil, jak jsme si souzněni, jak lituje našeho odloučení, a já nakonec odešel zpátky. Rodiče mě vítali, členové smečky též, dokonce i nějaká vlčice ze které jsem cítil právě Lea. Avšak když jsem se na něj otočil, jen ji slušně pozdravil a odešel se mnou do chatky jeho rodiny. Ne, již prý jeho chatky. Ještě ten den jsme se měli spojit, ale já se chtěl ještě proběhnout. Znovu pocítit vůni onoho lesa. Jenže jsem spatřil to, co jsem nechtěl. Na trávě se tam, jako opravdová zvířata, po sobě váleli Leo a ta vlčice. Kníknul jse, a rozbrečel se. Do této chvíle jsem netušil, jak hluboké pocity k němu mám. Nikdy nezmizely, jen jsem před nimi zavřel silné dveře, na zámek. Ve snu mi Leo dokonce řekl, že to ona je jeho družka a mě musel získat jen kvůli srazu. Chtěl mě využít. Slyším, jak někdo jiný volá můj hlas, ale když se otočím, nikdo kolem mě není. Jak se otočím zpátky, spatřím Lea a tu vlčici při obřadu spojení. Ne... ne! Najednou se mnou někdo zatřepe, ale já pouze pevně zavřu oči a stočím se na trávě do klubíčka. Kňučím, pláču, trpím. Proč... proč se znovu vrátil do mého života? Aby mě znovu zničil?)

L (Nevím, co se mu děje a to mě děsí. Kdybychom byli druzi, hned bych věděl, co se mu honí hlavou. Takhle můžu jen dle jeho pachu poznat, že trpí. Jenže čím? Začnu Alexe rychle prohlížet, ale zraněný není. Spíš se po mě vrhne, jako kdyby hledal pevnou oporu. Zaslechnu, jak Mike zavřel dveře, víc se o něj tedy nemusím starat. Mohu si dovolit něco víc. Odhrnu deku, lehnu si k Alexovi a nakonec nás přikryju. Začnu ho škrabkat na zádech a šeptat zamilované myšlenky, které pokaždé směřovaly jen k němu.) ,,Pamatuješ na první den, kdy jsme se setkali v lese? Tehdy ses ještě neuměl úplně měnit a dokonce jsi spíš vypadal jako pes, ne vlk, ale mě ses líbil už tehdy. Vypadal jsi, jako chlupatá kulička, které jsem hned propadl. Byla to jak rána do břicha. Od toho dne jsem se vždy těšil, až budeme sami. Pokaždé, ať už jako vlk či člověk, si ke mně přiběhl s těma rozzářenýma očičkama a já si nemohl pomoci. A co teprve, když jsi koukl na jiné? Bál jsem se, že si to rozmyslíš a budeš chodit za nimi. Netušil jsem...'' (Že jsi můj druh. To však doplním jen v duchu, abych jej nevyděsil ještě víc.) ,,Netušil jsem, co to je žárlivost, dokud jsem tě nepoznal. Nebo pocit souznění, který jsem měl jen s tebou. S nikým jiným. Já...'' (Najednou ztuhne. Dojde mi, že teď již mluvím přímo s Alexem. Využiji toho, i když je to podlé. Je teď citlivý, ale... možná se mi díky tomu otevře.) ,,Chyběl jsi mi.'' (Zašeptám mu do ucha.)

A (Doléhá ke mně jeho hlas, jak na mě mluví, i když stojí po boku té vlčice. Strachem ani nedutám a bojím se otevřít oči, než... mám pocit, že vše co říká neříká Leo ze snu, ale ten Leo. Netušil, co je to žárlivost? Ale to... chyběl jsem mu? Bože, co se mnou jen dělá. Neměl bych se teď proměnit, ať se mu mohu bránit aspoň jako vlk? Mé vnitřní já souhlasí, jenže mě dojde, že pokud se přeměním, vezmou za své všechny mé předsevzetí. Na jeho poslední slova však nedokážu neodpovědět.) ,,Ty mě víc.'' --šeptem-- (Tak moc mě bolí u srdce. Celou dobu v sobě ty pocity dusím, nemohu je nikomu sdělit a já sám nevím co s nimi mám dělat. Zachumlám se do jeho objetí, i když vím, že bych se měl jít opláchnout. Je však tak příjemné vedle někoho ležet, že si nemohu pomoci.) ,,Máš družku?'' (Vyhrknu, než se zarazím. Poté od sebe Lea odstrčím a rychle vletím do koupelny. Nezamknu za sebou, jen zavřu. Ani si nerozsvítím, nepotřebuji to. Nejen, že ve tmě vidím celkem dobře, ale skrz okénko sem proudí měsíční světlo a navíc svou koupelnu znám opravdu dobře. Opláchnu se, několikrát. Pak se na uklidněnou učešu. Nepomáhá ani jedno, neboť mi dochází, že on asi v mém pokoji zůstane. A kde je vůbec Mike? Povzdechnu si a protřu zátylek. Jsem unavený, měl bych se jít vyspat. Třeba... třeba už odešel a mě se už nebude nic zdát. Jenže když se vrátím, zjistím odpověď na svou otázku. Stojí u okna, zády ke mně, se založenýma rukama na hrudi. Vlezu do postele, zády k němu, a deku si přitáhnu až pod bradu.)

L (Tohle nechápu... svým chováním a slovy mě opravdu zarazil. Snad jen díky tomu mohl uprchnout. Tak... nejprve mi pošeptá, jak jsem mu chyběl, a poté na mě vybafne tak hloupou otázku? Nevím, jaká myšlenka mu to uzrála v hlavě, nebo zda právě o tom se mu zdálo, ale doufám že to není důvod jeho odchodu. Jestli si celou dobu myslel, že mám někoho jiného a ještě k tomu vlčici, budu mu muset pěkně dokázat, pro koho je můj vlk ochotný výt. Nakonec se vrátí zpátky, snad již klidnější. Avšak ani na mě nepromluví, jen zaleze do postele. Povzdechnu si a vrátím se na volnou půlku. Nenechám ho však o samotě, čapnu Alexe a přitáhnu k sobě do objetí. Chvíli se vzpírá, ale nakonec cítím, jak povoluje. Teprve, když se uklidní, odvážím se zeptat.) ,,Proč ses ptal na tak hloupou otázku? Nikoho nemám a od tvého odchodu... jsem ani nikoho neměl.'' (On byl mým prvním i posledním, prakticky ve všem.)

A (Doufal jsem, že se nezeptá. Ale... když se mi otevřel, možná bych se mu mohl svěřit. Ale musím své city držet na uzdě!) ,,Zdálo se mi, že jsem se s tebou vrátil. Za tvými lži.'' (Už zase.) ,,Ale ty jsi měl bokem družku a přivedl jsi mě na váš obřad spojení.'' (Odvážím se podívat nahoru a musím uznat, že zrovna tenhle výraz mě pobaví. Usměju se jen na okamžik, než si všimnu, kam směřují jeho oči. Rychle si ústa zakryji dekou, na což samozřejmě nereaguje zrovna kladně. Nevím proč, ale mám chuť na něj vypláznout jazyk. Poškádlit ho, jako za starých časů. Jako kdyby svět kolem nás aspoň na chvilku přestal existovat.)

L (Tak něco takového jsem rozhodně nečekal. V životě jsem nebyl tak překvapený a zaražený, jako nyní. Ale možná to bylo dobře. Po tak... bože, po tak dlouhé době jsem vidět jeho úsměv! Hned ho zakryje. Zamračím se a zavrčím! Natáhnu se po dece, abych ji sesunul dolů, jenže on ji drží celkem pevně. Něco mě napadne. Neplánoval jsem to, ale já i můj vlk souhlasí, že za zkoušku to stojí. Vlastně on souhlasí s čímkoli, co se týká dotýkání Alexandra. Nahnu se a i přes tu deku... ho po době dlouhé jak sám čas... políbím.)

A (Sakra, myslel jsem to jen jako žert, ale on to bere vážně. Opravdu vážně! Mám oči vytřeštěné, jako srnka. On je na druhou stranu má zavřené. Aniž bych nad tím přemýšlel, pomaličku sesunu deku. Vidím, že se kousek odsunul a teď na mě z pod přivřených víček zírá také. Jaké to asi bude po tak dlouhé době?) ,,Leo.'' (Zašeptám jeho jméno a než si to rozmyslím, nahnu se k němu. Spojím naše rty. Ty jeho jsou nyní o něco drsnější. Nebo je to tím strništěm?) ,,Ummm.'' (Ucítím jeho ruku na boku. Prohnu se směrem k němu, čím si trochu poodhrnu triko a on se tak dostane až na kůži. Jako... jako naše poprvé. Avšak netrvá to dlouho. Najednou nás právě on rozpojí, i když v jeho očích spatřím vlka. Moje oči nejspíš září také. Naši vlci... se touží znovu setkat. Jenže já nejsem jeho druh. Proč mě to přes to k němu tak táhne. Snad ze strachu, že noční můra přijde zas, nebo z nějakého mě neznámého důvodu, ho nechám u sebe. Dokonce i poprosím.) ,,Zůstaň, zůstaň prosím.'' (Přitisknu se k němu a hlavu schovám k ohbí krku. Stačí jen jednou začenichat a poznám, že na něm není jiný pach, než jeho bety. Jeho objetí, vůně, jemně hlazení po zádech mě uspí během pár minut.)

L (Neodtáhl se. Dokonce začne stahovat deku. Nechám mezi námi jen opravdu malou mezírku, abych viděl co udělá. Zajímá mě, zda konečně povolí jeho hradby. Zda mi dovolí být po jeho boku. Ne, to je moc velké přání. Přeji si alespoň být s ním. Nemůžu chtít hned změny, ne po tak dlouhé době. Avšak co udělá, mě mile překvapí. Polibek si dokonce vyžádá sám a ne úplně krátký. A poté? Spatřím jeho vlka, jak mě volá. Můj vlk mu odpovídá, ale je uvězněn v lidském těle. Snažím se Alexe uklidnit, i když pomůže právě až Alex sám. Když se k nám natiskne, jako lžička k lžičce. Dokonce vysloví těch pár slov, po kterých jsem úplně ztracen. Přehodím si přes něj nohu, začnu ho škrábat po zádech a především... se do něj snažím otisknout svůj pach.) ,,Zůstanu.'' (Už napořád.)  

==================================================

Ahoj všem, 

tento díl je takovou sladkou tečkou po delší době odříkání a odmítání. Nemohla jsem si pomoci, ale už jsem tam musela něco dát. Tato kapitola je zaměřená jen na Alexe a Lea a snad se bude líbit.

S pozdravem

Maya :)