Vlčí duše

5. kapitola - Nezvaný návštěvník

D (Jsem rád, že jsme se nakonec vydali za Alexandrem. Nejen že po něm můj alfa doslova touží, ale je bez něj jako tělo bez duše. Už je to pět let a věřím, že by jej nikdy nekontaktoval, pokud by smečka nebyla v opravdovém ohrožení. Již dávno se přemýšlelo o schůzce alf, jenže to není možné, ne bez alespoň nějaké omegy, které v tu chvíli začaly být loveny. Cesta proběhla v tichosti, jako většinou. Avšak jakmile jsme dojeli, jakmile k nám zavířil jeho pach, byl Leo jako na trní. Doufal jsem, že zde Alexe najdeme a díky bohu... tu opravdu žije. Ale očividně ne sám. Naše reakce jsou zcela odlišné. Leo se zamračí a já zas z toho roztomilého človíčka nemohu odpoutat oči. I v chatě, kdy většinou neposlouchám a nechávám jednat jen našeho alfu, se koukám jen a jen na něj. Miki, krásné jméno, vhodné ke mně. Toužil bych ho poznat víc, avšak naše seznámení je velmi krátké. Jakmile se mu někdo ozve na telefon, odchází. Prý pomoct kolegovi. Co jen dělá? Inu, mezitím než si to mezi alfou a omegou vyřeší, zjistím o onom roztomilouši něco víc. Hm hm, hmmmm. Veterinář? To bude umět i s jedním zlým vlkem') ,,Co? Ach, tak se měj hezky Alexi.'' (Já jsem jeden z mála, co mu vždy mohl tykat. Leo po mě za to hodí vražedným pohledem, avšak já se jen pousměju a pokrčím rameny. Odpovím mu teprve, když jsme daleko od chaty.) ,,Prostě mi věří alfo, nic víc v tom není.'' (Sice na mě ještě jednou zavrčí, ale už to neřeší.)

--Mezitím na klinice--

M (Hned co jsem mohl, dorazil jsem. Zvládl jsem jedno očkování, prohlídku, avšak poté musel kolega nutně odjet a já přebral jeho práci. Dělá tu jen jako výpomoc, ostatní mají pro dnešek výjimečně volno. Sakra... kdo měl tušit, že se tenhle pes probudí tak brzy? Musím pak zkontrolovat, jakou dostal dávku na uspání, možná byla malá. Navíc, něco takového ho uspí jen na chvilku, poté mu bude líp a bude mít i zašitou nohu. Netuším ještě, jak přesně se mu to stalo, ale zatím je čas. Přesto si však musím zavolat na pomoc svého přítele.) ,,Alexi!'' (Zakřičím radostně, když jej spatřím ve dveřích.) ,,Pojď sem a podrž ho, mám pocit, že buď je prsknutý s větším plemenem a nebo dostal menší dávku od kolegy.'' (Je to zvláštní, ale málokomu říkám jménem. Pokud bych jim tak říkal, vytvořil bych si k nim vztah a to dělám jen u opravdových přátel a starších obyvatel, kteří potřebují péči stejně, jako jejich mazlíčci.)

A (Cizího auta jsem si všiml až po nějaké chvíli. Dost dlouho mě sledoval, musel jsem několikrát zabočit a jednou dokonce přidat natolik, že bych za to měl reálně dostat pokutu. Avšak díky mým zlepšeným smyslům jsem nic nesrazil a nikomu neublížil. Přesto jsem se bál, že mě najde. Hlavně, když přibrzdil vedle uličky, kde jsem se skrýval. Mám obyčejné, ba dokonce běžné auto. Možná si mě tak s někým spletl, ale... ty kecy o lovci od Lea mě dost vyděsily. Stejně jako přítomnost dalších vlků. Jsem rád, že můžu pomoci aspoň Mikimu a na moment si vyčistit hlavu. Do ordinace spadnu pomalu hlavou napřed, ale on si toho ani nevšimne. Je zaměstnaný chudáčkem na stole. Hned k němu přiběhnu a i když jsem vlk a on pes, opravdu najednou zkrotne. Miki se jen nechápavě podívá a tak pokrčím rameny.) ,,Vždyť to o mě víš, ale neboj, ani já nechápu, proč to tak mám. Vlastně i u ostatních zvířat.'' (Dokonce ani kočky se mě nebojí a papoušci ke mně sami doletí. Za moment je hotovo a já přenesu pejska do kotce. No i když, hafan je to pořádný, ale já nejsem zas tak slabý, už jen díky svému vlkovi. Pak se umyji a dojdu za Mikim. Zrovna si pročítá papíry.) ,,V pořádku?''

M (Naštěstí se vše povedlo. Pacient bude v pořádku a já si mohu jen oddechnout. Nedá mi to a hned jak se omyji, podívám se do záznamů. Ach, tak tady je chyba. Mezitím se vrátí i Alex.) ,,Už vím, proč se tak rychle vzbudil. Dávka byla správná, avšak váha špatná. Kolega tu zapsal špatně desetinou čárku.'' (Ukážu mu, o čem mluvím. Podívá se a hned pochopí. Pokývá hlavou a poté se vydá uklidit ordinaci. Avšak s Alexem se něco děje. Při zákroku byl v pořádku, jenže najednou je jak tělo bez duše a pořád vzdychá!) ,,Alexi, není ti něco?'' (Hm, vidím mu až do duše, i když tvrdí opak. Rozhodnu se mu teď tak trochu skočit na lep a dělat, jako by nic. Dokonce se dohodneme, že dáme večer skleničku, ačkoli budu muset zajít koupit i nějaký zákusek. Má je rád. Ten nápad jej nadchne!) ,,Dobrá, to je vše. Moc ti děkuju a dej na sebe po cestě pozor.'' (Odkývne mi to a už ho není. Sám se také sbalím a vyrazím nejprve do nedaleké cukrárny pro zákusky.) ,,Dobrý den Hess.'' (Pozdravím svoji oblíbenou prodavačku. Je jako moje babička. Hned mi začne mnou tvářičky a já poslušně stojím a čekám, až si budu moct objednat. Dnes je tu celkem... ach, sakra! Co jsem jen komu udělal? Já mám fakt ale mizernou smůlu. A ještě, když mě chvíli rentgenuje očima a nakonec ke mně i vyrazí.) ,,Eee, zdravím, vy jste stále ještě ve městě?''

A (No jo, to by dávalo smysl. Inu, hlavní je, že už je to za námi. Vezmu dezinfekci, košte, smetáček a lopatku a vydám se uklízet. Avšak hned, co přestanu pracovat, se mi vrátí myšlenky na... někoho, na koho jsem si přál zapomenout. Už po několikáté za sebou si očividně povzdechnu, jak mě Miki upozorní.) ,,Co? Ale ne, jen jsem nad něčím přemýšlel. A taky jsem byl rád, že jsme zachránili toho psa. Určitě mu díky tobě bude líp.'' (Pokusím se nakonec převést konverzaci a nejspíš se povede. Jakmile zamkne ordinaci, vyrazím ke svému autu a tentokrát mě po cestě nikdo nesleduje. Zapnu si tedy písničky a v klidu dojedu až domů. Hned se dám do přípravy skleniček, které pečlivě vyleštím. Nanosím si dřevo do krbu, aby Mikimu nebyla zima. V neposlední řadě také připravím pár filmů, knížek a karty. Na naše večery se vždy těším. Dokonce, inu, občas jej i obejmu a nechávám se ukolébat ke spánku. Je jediný, komu věřím, abych mu tohle dovolil. Najednou však uchem zaslechnu šramocení v zámku a podivný sípot. To není Miki, ten pach... neznám ho! Rychle se vrhnu k telefonu a ještě rychleji pak zhasnu v chodbě. Napíšu Mikimu zprávu a čekám, co bude dál. Tohle se mi nelíbí!)

D (No teda, to mám ale štěstíčko! Chvíli jej jen tak pozoruju, avšak pak šťouchnu do Lea a hlavou pohodím směrem k pultu, kde si místní pekařka užívá svého očividně věrného zákazníka.) ,,Potřebuješ mě?'' --šeptem-- (Jediné zavrtění hlavy... a vytřeštěný pohled jednoho doktůrka, mi bohatě stačí. Vydám se k němu.) ,,Zdravím. Ano, nemůžeme jen tak odjet, máme tu ještě pár povinností.'' (Menší prácičku o které on moc dobře ví.) ,,A co ty? Copak tu pohledáváš?'' (Ha, nelíbí se mu tykání.) ,,Ach, omlouvám se, jsem už takový.'' (A v očích nechám problesknout vlka. Avšak nezastraší ho. Místo toho v klidu nadiktuje objednávku, jako kdybych tu nebyl. Začne se mi líbit ještě víc! Než však stačí zaplatit, přiložím svou kartu a mrknutím oka ji zase uklidím. On si toho přesto všimne a zamračí se. Hodí po mě takovým pohelde, že i paní prodavačka se začne podivně usmívat.) ,,Říká se děkuju. A já bych odpověděl není zač.'' (Najednou jsme však přerušeni dalším pípáním. Nový pacient? A co se vlastně stalo s tím, za kterým jel?)

M (Prý povinnosti, pche! Mohli klidně odjet a nechat tu jen jednoho z nich, i když Alex si to asi stejně jen tak nerozmyslí. Je však pravda, že netuším, o čem si povídali jakmile jsem odešel. Vlastně jsem se na to i Alexe zapomněl zeptat.) ,,Ty? My si tykáme?'' (Zamračím se. I jeho omluva je jaksi zbytečná. A jeho oči? Pche, Alex má hezčí a navíc mě nic takového neděsí, pokud to byl jeho plán.) ,,Dal bych si jako obvykle Hessí.'' (Hned to začne připravovat. Sáhnu do batohu, abych vyndal platební kartu, avšak koutkem oka zachytím... když se pak podívám na terminál, zamračím se a vražedným pohledem mrknu i na něj. Co si jako myslí, že dělá?) ,,Já se o něco takového neprosil. Je to pro mě, ne pro Vás.'' (Má štěstí, že mi pak pípne mobil. Vezmu do jedné ruky zákusky a do druhé mobil... a skoro mi obojí vypadne z ruky.)

SMS
Komu: Miki
Od: Alex
Chata, hned, cizinec!

M (Zblednu a nevšimnu si, že mi i on kouká přes rameno. Hned na to je u mě i druhý chlapík.) ,,Co to?'' (Nemá však cenu odmlouvat, musíme vyrazit a já nemám jinou možnost, než se k nim přidat.)

================================================

Ahoj všem,

vím, že jsem dlouho aktivní nebyla (a předem ohlašuji, že kvůli práci a studiu ani nestíhám být více aktivní než 1-2 x za týden), ale přesto bych se moc ráda k psaní vrátila. 

Přeji příjemné počtení.

S pozdravem

Maya :)