Vlčí duše

12. kapitola - Stěhování

Moc se omlouvám, ale dřív kapitolka přidat nešla. 

Nejen, že nebyla hotová, ale ani nebyl čas. A včera bylo hotové pozdvižení, neboť naše rodina se vždy schází celá a tak jsem vám všem ani nemohla popřát. 

Ráda bych to nyní napravila, snad mi odpustíte to zdržení a přijmete menší, dodatečné přáníčko.

===========================================

A (Zavrčím na protest. A je to tu! Nemyslel jsem si, že to nastane, ale opak je pravdou. Ne že by mi tu vadil Miki, nebo Dean. Kupodivu ani ten mi tu nevadí, na rozdíl od jeho alfy.) ,,K tomu jsem žádné svolení nedal. Mike tu může zůstat.'' (Kupodivu mi dělá dobře ta podezřelá jiskra v Leově oku, když zmíním, že člověk tu může zůstat a on ne.) ,,Ale nikdo jiný nezůstane. Můžete jako vlci zůstat v autě nebo si najít hotel. Je tu jeden ve městě. Řídí ho Dorothy, je to milá starší paní, určitě ji vadit nebudete.'' (A já od něj budu mít konečně distanc. I když můj vlk bude stále vědět, že někde poblíž je jeho druh. Ne, už přeci není náš!)

L (Pche, bylo mi jasný, že nebude souhlasit, jenže tohle je už provokování. Je mu jasné, že se mi to nelíbí, ale nedělá nic pro změnu.) ,,Ne, nebudu riskovat, že padne další omega.'' (A že to bude právě on! To snad nevidí, jaký mám o něj strach? Najednou je to však Alex, kdo se zatváří podivně. Menší ticho přeruší až Miki. Tedy nejen povzdychem, ale i zvednutím se a zatleskáním. Neochotně k němu pozvednu pohled. Co asi chce?)

M (To je tupec! Když pominul šok z toho, že bychom tu měli všichni být, dostavil se druhý. Je tu, jen aby zachránil omegu. Ne jeho. Kdyby to byl řekl jinak, Alexe by nalomil, ale takhle mu jen ublížil. Možná by se potřeboval proběhnout nebo proměnit. Zvednu se tedy a získám si jejich pozornost.) ,,Jak to vyřešíte, je na vás. Já tu vlastně ani nebydlím a tak k tomu nemám co říct. Do ordinace však musím, ale co to udělat takhle. Alfa si aspoň prohlédne místo, kde pracuji a kam občas Alex chodí.'' (To slovo z mých úst znělo fakt divně, ale jménem mu říkat nechci. Vlastně mi to ani nedovolil.) ,,A tihle dva prohledají okolí nebo připraví spaní?'' (Alex na mě otočí vytřeštěný pohled a tak si jen povzdechnu, svěsím ramena a narovinu odpovím.) ,,Jestli jsou stejně tvrdohlaví, jako ty, zůstali by tu. Klidně by jako vlci leželi před dveřmi.''

A (Počkat, cože? Čekal jsem, že se přikloní na mou stranu, ale on udělal pravý opak. Vůbec bych něco takového vůbec neočekával. Jenže Mike... má pravdu. Vlastně ten poslední popis byl i celkem vtipný a bylo mi to jasný. Alespoň se mi snaží najít chvilku sám pro sebe. Proto, i když s obřím sebezapřením, kývnu.) ,,Tak dobrá, stejně jinak nedáte.'' (Mávnu nad tím rukou a otočím se k Deanovi.) ,,Pojď se mnou, musíme nachystat spaní.'' (Pak se otočím ještě na ty dva. Je mi jasný, že Leovi se nikam nechce, vidím mu to na očích. Přesto se překvapivě nebrání plánu člověka. Opravdu se změnil. Kdysi by jej vůbec neposlechl.) ,,A vy musíte i nakoupit. Jestli nás tu bude víc, potřebuju mít z čeho vařit.'' (Celkem rychle je vypakuju ven, ale ve dveřích se ještě zarazím a chytnu Lea za paži.) ,,Jestli se mu něco stane, poznáš nasranou omegu!'' (A s tím zabouchnu dveře. Periferně zachytím škubající ramena jedné bety, co si koleduje o ránu.) ,,Až se vysměješ, budu tě čekat na půdě.'' (Na menší půdě, kam ukládám různé oblečení, matrace a přebytečné věci.)

M (Tak tohle bylo něco. Já sám jsem se zasmál zcela nezakrytě a nahlas. Alfův pohled mě však donutil se zarazit.) ,,Odpusť, ale směju se spíš té situaci. Alexe jen tak něco z rovnováhy nevyruší. Tak pojedeme? Vzhledem k tomu, že je to tvé auto, řídit nemůžu.'' (Nakonec přeci jen nasedneme do auta a vrátíme se do města.)

L (Tak tohle... jsem opravdu nečekal. Ano, šok, popírání a odpor, to ano. Ale že by se člověk přidal na naší stranu? Nikdy. Opět mě překvapuje. Dobrá, budu hrát podle Alexových pravidel. Vydám se tedy s Mikim k autu, když tu mě někdo zarazí. Vlk se hned postaví na nohy a mě se od místa dotyku začne šířit žár do celého těla. Je mi jasné, kdo to je. Otočím se k němu se zvednutým obočím. Chce mi snad říct, co mu předtím vadilo? Omluvit se, nebo dokonce... počkat, cože to? Než však stihnu zareagovat, překvapí mě zabouchnutí dveří. O vteřinu později se za mnou ozve hlasitý smích. Se zamračením se na něj otočím. Nelíbí se mi to, ani trochu. Přesto nakonec nastoupím do auta a vyrazím směrem, odkud jsme předtím přijeli. Ve městě mě pak musí navigovat on. Většinu cesty mlčí, ale to mi nevadí. Aspoň mám šanci srovnat si myšlenky.)