Vlčí duše

14. kapitola - První noc

Alex (Stále přemýšlím, proč jsem tam na něj čekal. Proč jsem chtěl znovu a znovu cítit jeho doteky. Dokonce i v pokoji, v koupelně nebo při převlékání jsem na něj myslel. Dole mi chvilku trvá, než se vzpamatuju. Upíjím kafe, když v tom mi pohled spadne na Mikiho.) ,,Miki? Máš nějaké rudé tváře, nemáš teplotu?'' (Jenže ten místo odpovědi zrudne ještě víc. Možná je jen unavený. Měl bych udělat večeři, ať si odpočine. Ale nejsem si jistý, zda bych měl vařit sám. Vlastně... trochu se dnešního večera bojím.) ,,Deane? Nepomůžeš mi udělat večeři?'' (Leo má určitě dost práce. Musí zavolat do smečky, zjistit aktuální situaci a co já vím, netuším co se mu za poslední roky dělo. Když dopijeme kafe, vrhneme se na své povinnosti. Já s Deanem potichu vaříme. Jen chleba ve vajíčku a oblohu. Jednoduché, ale žaludek to zaplní. Miki mezitím šel zkontrolovat, zda mají všichni všechno na spaní a došel zatopit. Sedět takhle večer u krbu je něco nezapomenutelného. Není nic lepšího. Ani ležet vedle svého druha. Ne, ne, ne! Už zase ty hloupé myšlenky. Stačilo jedno opření, běh a najednou jej mám plnou hlavu. Slyším, že Leo s někým mluví a... kde vzal ten počítač? No, to je jedno, očividně se zvládl i připojit a nic neřeší.) ,,Tak co, nebude ti vadit ležet vedle chrápajícího medvěda?'' (Pošeptám směrem k Deanovi. Rozesměje ho to, ale když se podívám do obýváku, vidím ještě jedny cukající koutky.)

L (Proč se ptá Deana? Já bych mu taky rád pomohl s jídlem. Pak mi však něco dojde. On nad tím musel opravdu přemýšlet.) ,,Omluvte mě, musím si jít vyřídit pár věcí.'' (Ano, stále jsem alfa a mám své povinnosti ohledně smečky. Nesmím na to zapomínat. Mezi věcmi, které jsem si přinesl mám i malý laptop. Přihlásím se, data mám své, a hned začnu odepisovat na emaily. Mezitím si dám sluchátka a odpovídám i na telefonáty. Díky bohu se mezitím nestal žádný atentát a smečka je v klidu. Ostatní smečky však tolik ne. Vyřeším to videohovorem, avšak u toho si uvědomím, že někdo o mě mluví i v kuchyni. Možná... bych mohl ukecat doktůrka, aby si se mnou vyměnil místo? Možná bychom mohli hrát picí hru, opít jej a já si s ním vyměnil místo? Věřím, že i Deanovi by se ten nápad líbil. Nyní mu to však nemohu navrhnout. O chvíli později mám vše vyřešeno a právě včas. Dean a Alex brzy dovaří večeři. Všichni se sejdeme u stolu, ale Mikiho napadne se najíst u krbu a něco si pustit. Zjistil jsem, že když se natočí gauče, mohou si pustit projektor a mít své vlastní malé kino. To se mi opravdu líbí.) ,,Čí to byl nápad?'' (Alexe asi ne. Většinou byl na knihy nebo na běh v kožichu, mazlení a hraní deskových her.) ,,Opravdu? Skvělý nápad.'' (Tak Mikiho jo? Aha, no tohle opravdu není vůbec špatný. Má chvála je upřímná a vidím, že ani on tomu chvíli nevěří, ale pak jen kývne. Mike a Alex se posadí na gauč. Dean na křeslo, ale já se posadím k nohám Alexe. Cítím, že sebou cuknul, ale taky cítím, že umanutě zůstává sedět, i když se mě nechce dotýkat. Povolí, brzy určitě.)

A (Inu, nakonec se rozhodneme pro film. Jenže proč u mě sedí tak blízko? Ne, neuhnu mu! Dokonce se najíme a shlédneme skoro celý film ve stejné pozici. Dean s Mikim se občas prohodili nebo si sedli jinak, ale my dva ne. Najednou ucítím, že mi začne přejíždět po noze! Hned mi naskočí husina. Bohužel svou robustní postavou zabraňuje těm dvěma, aby něco viděli. Syknu na něj a jemně jej šťouchnu. Jenže on se natočí a... kousne mě? On mě opravdu kousnul?! Doslova na něj zírám, jako tele na nová vrata. Natočí se ke mně, takže vidím ten dravý úsměv. On si to doslova užívá. Přimhouřím oči a velmi tiše zavrčím. Otočím se na ty dva, ale Dean prostě jen sleduje televizi. A Mike začne usínat. Tady asi podporu nenajdu. Nebo možná jo. Zašklebím se a otočím na Mikiho.) ,,Mikeu? Miki? Nechceš si jít lehnout?'' (Ten jen zamručí. Zvednu se, i když kvůli tomu musím cuknout nohou, a odnesu talíře. Poté i s Mikim odejdu nahoru. Postupně se oba vysprchujeme a poté si v pokoji už jen povídáme.)

D (Jsem nadšený, když se odejdeme dívat na film. Mám podobné večery rád, bohužel ve smečce tolik času není. Poslední dobou vůbec. Tohle je první film po dlouhé době, který si pustíme. Jenže brzy začne Miki zívat. A než se naději, odchází nahoru. Podívám se na Lea. Ach, chápu.) ,,Copak, kořist utekla?'' (Zavrčí na mě a v očích mu proběhne vlk. Jen pokrčím rameny.) ,,Je to první noc, kdy jsi po dlouhé době na jeho místě. Na jeho území. Zkus svou omegu respektovat.'' (Zbytek věty již zašeptám. Možná to oslovení, jeho omega, jej uklidní. Nevím, ale hned na to vrčet přestane. Dojdu se první vysprchovat a než tak učiní Leo, rozložím gauč a připravím spaní. Mike už to kontroloval, tak máme naštěstí vše a díky našim vlkům nám ani nebude zima. Krb stále praská a do ticha pokoje je to velmi příjemné. Leo za chvilku přijde. Oba na sobě máme jen spodky, jinak spíme zcela nahý. Jenže teď nejsme doma, nejsme se smečkou a nebýt jeho, asi bych tady sám nevydržel. On je má alfa, vím že mu můžu věřit. Ztiším hlas do nejmenšího šepotu.) ,,Tak co? Bylo něco?''

L (Tak tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. A ještě, jak si do mě Dean rejpl. Jenže co řekl potom doslova uzemnilo mého vlka. Ano, je moje omega. Moje! Po noční hygieně, kdy se snažím zaslechnout o čem si povídají Alex s Mikim, se vrátím do pokoje. Přiložím poslední polínko a jdu si lehnout. Samozřejmě beta hned začne vyzvídat.) ,,Proběhli jsme se. Chce mě, touží po druhovi, ale... pořád nechápu, proč utekl. I dnes se najednou vypařil, jenže tentokrát jsem věděl proč. Cítil jsem strach.'' (Důvod samotný je mi stále neznámý, ale ani jej teď řešit nemůžu. Nepochybuji však o mé tvrdohlavosti zjistit jeho pravý důvod. S tichým popřáním usneme. Noc je však velmi krátká. Najednou mě někdo vzbudí. Můj vlk je hned na nohách a to se projeví v mém pohledu. Mike to vyděsí, ale jen na chvíli, než zjistím co se děje.)

M (U toho povídání jsme nakonec i usnuli. Kupodivu se mi nic nezdálo, ale nebyl jsem sám. Vzbudí mě kňučení. Myslel jsem, že jsem opět usnul v ordinaci, ale poté se hned proberu a vyskočím k posteli.) ,,Alexi!'' (Pokusím s ním zaklepat, ale nic. Zkusím jej jemně profackovat a na moment to zabere, ale v očích zahlédnu vlka. Vyděsí mě to natolik, že nad tím nepřemýšlím a utíkám pro toho nejméně oblíbeného člověka.) ,,Leo? Hej? Sakra, to mají všichni vlci tak tvrdý spánek?'' (Už už jsem ho chtěl budit taky pohlavkem, i když u něj bych asi nešetřil, když se naštěstí vzbudí sám.) ,,Alex.'' (Pronesu jediné slovo a najednou jej není. Vyrazím za ním a spatřím něco, co již dlouho ne. Alex... pláče. Jenže také pro tentokrát neodmítá přítomnost toho, kterého se celou dobu snažil vystrnadit. Potichu zavřu dveře a udělám krok dozadu, když v tom si všimnu někoho dalšího. Vydám pisklavý zvuk, ale hned přiložím ruku k puse.) ,,Sakra, já se tě lekl! Co tady děláš?!'' --šeptem--

D (Všiml jsem si, kam oba utíkali. A taky jsem uslyšel vzlyky. Pro jistotu jsem šel za nimi, ale již mě nebylo třeba. I když doktůrek se vyděsil celkem roztomile. Kdybych věděl, že se nebude zlobit, lekal bych jej častěji. Také ztiším hlas do šepotu.) ,,Teď asi budou potřebovat být sami. Pojď dolů, vedle mě je volné místo.'' (A otočím se dřív, než si to stačí rozmyslet. Vlk spokojeně máchá ocasem. Budeme jej mít u sebe, to je celkem příjemná myšlenka. Vlastně víc než to. Dojdu dolů první, ale slyším, že mě následuje. Lehnu si schválně o něco dál, než předtím. Prakticky až na okraj. Dělám, že si jej nevšímám a že jsem už zase usnul. Samozřejmě to je lež. Jsem vzhůru víc než kdy předtím. Nakonec si opravdu lehne a zklidní dech. Teď je ta pravá chvíle. Překulím se a rychle se přesunu až k němu. Přehodím přes něj jednu ruku a hlavu zabořím k jeho krku. Schválně oddechuju hrozně pomalu, aby si myslel, že spím.)

M (Moc se mi ten nápad nelíbí. Už celou věčnost jsem vedle někoho neležel. Určitě se nevyspím. Nebo co já vím, jeden z nás bude chrápat. Vždyť to je přeci... hňaaa. Povzdechnu si a nakonec jdu za ním. Určitě nebude spát. Co to? Naopak spí, i když nechrápe, a to až na opačném konci gauče. Možná to přeci jen nebude tak strašný. I když s velkým odporem, spoustou otázek a pochybností, nakonec zalezu do postele. Dokonce začnu usínat, jenže najednou se ke mně doslova nalepí. Začne se lísat, dožadovat pozornosti, ale zároveň se předvádí.) ,,Já ti na to neskočím, vím že nespíš!'' (Syknu do ticha pokoje, ale nikdo mi neodpoví. Cuknu sebou, ale s tím to ani nehne. Ještě chvíli vyčkávám, než na mě začne padat únava. Moje poslední myšlenka patří těm dvěma nahoře. Nevím, co se Alexovi stalo, ale doufám že se o něj ten vlk postará.) 

===============================================

Po delší době se hlásím s dalším dílem. Napadlo mě, Vám v příštím díle trochu představit padoucha. Proč vlastně loví vlky, jaká je jeho minulost a co může skrývat pod pomyslnou kápí.

Jen se na mě nezlobte, že povídku nevydávám tak pravidelně. Máme změny v práci a finišuji s diplomkou, bohužel obojí stojí spoustu času.

Užijte si další část.

Vaše Maya :)