Vlčí duše

11. kapitola - Co teď?

A (Sice to bylo takové zvláštní, ale zas tolik jsem se nebránil. Nerad myji nádobí, ale udělám jej, když musím. Nyní jsme však doslova vyhnáni do obýváku. Pokrčíme tedy rameny a odejdeme do druhé místnosti. Hned zapálím v krbu. Mě sice zima není, ale Mikimu ano a navíc je příjemné krb sledovat. Poté se obrátím k němu a posadíme se poblíž sebe, tak jak jsme zvyklý.) ,,Musel jsem použít víno na oslavu. Myslel jsem, že moje posilování mi pomůže, ale ve finále způsobila největší poškození flaška.'' (Inu, ačkoli si to nemyslí, mě to ještě nějaký čas bude mrzet. Opravdu jsem se snažil zesílit, ale ve finále jsem pořád ta slabá omega.)

M (Vždyť je to jen víno, koupím další. Hlavně, když si dnešek přestane dávat za vinu.) ,,Ale vždyť nestálo tolik, není to jediná flaška na světě, tak se tolik neboj. A pokud je ten lovec něčím posilněn, má u sebe stříbrné věci a přesně zná tvé návyky, nemáš zas tak velkou šanci se bránit. A je jedno, jak moc posiluješ. Jenže ty ses i přes všechny proměnné dokázal ubránit. Utekl jsi do bezpečí.'' (Ačkoli jeho zjev, když vylezl, byl opravdu znepokojující. Ještě jej vískám ve vlasech, než na mě upře svůj pohled, alá ,,já vím všechno''. A je to tu. Povzdechnu se.) ,,No tak se ptej.'' (Jak ho znám, pronásledoval by mě i ve snu, než bych mu to vykecal.)

A (Ano, má pravdu. Jeho slova jsou upřímná, přesto jsem klidný jen napůl. Ale on ví jak na mě a brzy blaženě přivírám oči. Dokážu si vykouzlit i uši, jenže to bych mohl vyměnit. Něco za něco. On mi odpoví na otázku a já mu ukážu uši. Vlastně co tak vím, jsou vlci jedním z jeho nejoblíbenějších zvířat. Je vždy hrozně paf z mé proměny a z polovičních proměn též. Jednou jsem se tak proměnil na halloween, samozřejmě šlo o soukromou párty, jen pro nás dva. On si uši musel koupit umělý a já jej tak mohl celou noc provokovat opravdovými.) ,,Co se mezi vámi stalo.''

M (Je víc přímý, než rovná čára na silnici. Rovnou do srdce. Hned si vzpomenu na polibky na verandě, i co následovalo předtím či hlavně po tom. Promnu si oči a projedu ofinu.) ,,No... pozval mě na rande.'' --šeptem-- (Hned mu přiložím ruku na pusu a naznačím, ať je zticha. Nechci, aby nás ti v kuchyni slyšeli a že je to už teď celkem nebezpečné, vzhledem k jejich sluchu.) ,,Dokonce mě i vychválil, jenže... to umí každý druhý. Narovinu jsem mu řekl, že mi nemusí mazat med kolem huby.'' (Nebo po mě házet oslňujícími pohledy, machrovat se svými svaly nebo... pr pr prrrr Miki! Nesmíš se nechat takhle rozptylovat.) ,,Jenže jemu se to nelíbilo. On... on mě...'' (Panebože, nedokážu to ani doříct.)

A ,,Ra...! Hmm, uhm!'' (Panebože, tak to jsem nečekal. Myslel jsem si, že se pohádali, ale že by jej pozval na rande? Tak to jsem nečekal! Inu, povšiml jsem si pohledu Leovi bety, ale i tak. A taky vím, že Dean je Mikův tip, třebaže se Miki vztahům vyhýbá již dost dlouho. Po zkušenosti s jeho ex se ve finále ani nedivím. Naštěstí můj přítel pokračuje s vyprávěním a já si tak mohu jen představovat, jak to vypadalo dál. Hm, asi bych zareagoval stejně. Nevěřil bych Deanovi, ne jeho slovům, ale jeho činům možná. Jak se asi zachoval? On ho? Ale co? On ho... počkat! Vytřeštím oči a ukážu si na pusu. I když již nejsme ani jeden nevinný, stále mám problémy se vyjadřovat narovinu.) ,,A ty ses... nechal?'' (Přikývne.) ,,Bylo to krásné?'' (Nahnu se k němu a opatrně, pomaličku, se přibližuju jako dítě plížící se k Vánočnímu stromečku. Na mou otázku znovu kývne.) ,,A bylo pak ještě něco?'' (To už jsem skoro u něj a on opravdu znovu kývne, jenže pak se zamračí.)

M (Vlastně nechápu, proč se mi pak vybavil můj ex. Na jeho otázky zvládám jen kývat, dokonce i na tu poslední, na kterou mu však dlužím odpověď. Přeci jen je to můj přítel, věřím mu.) ,,Vzpomněl jsem si na to, co bylo. Měl jsem pocit, že si se mnou zahrává stejně, jako on.'' (Teď je na řadě s mračením Alex. Chviličku nechává prostor, než se optá na další otázku. Samozřejmě na to, co bylo dále.) ,,Odstrčil jsem jej, jenže jsem se zároveň cítil úplně ztuhlý, a přesto jsem se klepal.'' (Strach mě doslova ochromil, byť se mi to velmi líbilo a on byl úplně jiný než... než tamti.)

A (Sakra, ano o jeho minulosti vím a tak tuším, jak moc to muselo být špatné. Dean se mi však nezdá býti stejným, jako ten hajzl.) ,,A co jsi udělal potom? Zpátky ses vrátil trochu pobledlý a Dean naštvaný. Myslel jsem si, že se hádáte o jejich přítomnosti tady.'' (Která mi kupodivu vadí čím dál míň. Přesto budu moc rád, až zase odjedou. Avšak teď se musím víc soustředit na Mikiho.) ,,To je... zvláštní.'' (Odpovím jen na jeho poznámku. Opravdu vím o všem, co se mu stalo i o těch důkazech.) ,,Asi se bojíš věřit někomu jinému? Možná sis myslel, že si s tebou hraje?'' (Nebo si to myslelo jeho podvědomí. Pečlivě zamknuté pocity, obavy i myšlenky.)

M ,,Nevím, je to možné. Probudil mě až jeho hlas. Poprosil jsem jej, aby si dal zpátečku. Pověděl jsem mu, že můj život není tak růžový, jak se zdá. Přirovnal jsem jej k tvému, o kterém prý také něco ví.'' (Podívám se na přítele a přemýšlím, zda mu nemám něco prozradit. Jenže zároveň mi to nepřijde správné. Akorát bych se jim pletl do osudu. A taky jsme přerušeni příchodem těch dvou. Každý si sedne do jednoho křesla. Leo poblíž Alexe a Dean poblíž mě.) ,,To bylo rychlé.'' (Zabručím si pod vousy a protože je Alex zrovna zaměstnaný mračením se na macho chlapa, odpoví mi Dean. Nemyslel jsem si, že mě bude vnímat. On... počkat, toho můžu využít! Též se k němu nakloním.) ,,Opravdu? To asi tvý společníci moc nadšení nejsou, že píchneš a chcípneš.'' (Jako vosa. Myslel jsem, že ho pobouřím, jenže on se místo toho začne smát! A že má opravdu krásný smích. Vábivý, jako měsíc, lahodný jako rozteklá čokoláda a po duši pohladí, jako hedvábí.)

D (Je mi jasné, že mluvili o soukromých věcech. Stačilo na ně pohlédnout, jak od sebe odskočili. Sednu si poblíž Mikiho a v tu chvíli uslyším zamručenou poznámku. Se zvednutým obočím se k němu nakloním a zašeptám odpověď.) ,,A jsem rychlý i v jiných věceh.'' (Na moment ho to překvapí, ale hned na to se ušklíbne. Proč... ach, doslova jsem mu nahrál! Nahlas se zasměju a poté se omluvím i těm dvěma za vyrušení.) ,,Tak... co bude teď? (Otočím se na ty dva vedle mě a povšimnu si, že Alex už není tak napnutý, jako na začátku.) ,,Budu se muset vrátit pro auto a postarat se o některá zvířata.'' (Některá si mají během zítřka vyzvednout a já je tam opravdu nechci nechávat přes noc.)

L (Pokrčím rameny a pousměju se, když se zamračí. Mám chuť z něj ty vrásky zlíbat. Můj vlk doslova škrábe a kňučí, jen aby opět mohl být s naším druhem. Já vím, já vím hochu, také mu chci být blíž.) ,,Dean tě může odvést.'' (Rozhodně mu to vadit nebude. Té poznámce se v duchu ušklíbnu.) ,,A pak se můžete vrátit. Chata je dost velká, ne Alexi?'' (Na odpověď ani nečekám. Kdybych mu dal prostor, hned by mi to vyvrátil, i když opak je pravdou.) ,,A nebo můžu někoho nechat s tebou. Mohl by po tobě jít, jestli tě někdy viděl s Alexem. Jste přátelé, možná si tě s ním bude spojovat nebo jej bude vydírat.'' (I když to bych nedoporučoval. Alex by do toho nešel sám a navíc by mohl říct smečce. Lovec by pak neměl šanci uniknout. Odpověď zazní unisimo.)

M ,,Cože?!''

A ,,Cože?!'' 

===========================

A ano, ,,Cože? To je konec?'' Pro tentokrát opravdu ano. :D

V týdnu toho mám v plánu víc, než bych chtěla a zvládla, a tak je možné, že další kapitola bude kratší či až příští víkend. Budu se ale snažit. 

Maya :)