Vlčí duše

16. kapitola - Ruční práce

Ahoj všem, 

děkuju moc že jste tak dlouho vyčkali na další kapitolu. Tato je za odměna krapet pikantnější, ale opravdu jen malinko. Přesto radši píšu 16+ :D

A ráda bych také udělila věnování -Denisija- jakožto první čtenářce, která pod povídku dopsala komentář. Děkuji ti moc, tvá slova mě nakoply!

A teď už si užijte povídku,

Vaše Maya. :)

================================================================================

M (Ráno se probudím tak, jak nechci. Na něm, omotaný jeho rukama, držící se ho jako klíště. Jednu ruku mám dokonce přehozenou přes probouzející klín. Sakra! Opatrně se podívám nahoru, zda už je vzhůru nebo ne. Není, ba dokonce je jeho tvář uvolněná a vypadá ještě hezčí než obvykle. Ne jako chlapec, ale ona mužská krása je nyní viditelnější. A taky nevypadá, jako typický playboy. A co teprve řasy, předtím jsem si nevšiml, jak jsou dlouhé. Nebo krásně vykrojené rty. Opatrně a pomaličku se natáhnu nahoru, abych jej po rtech pohladil... než se však zarazím. Co se to se mnou sakra děje. Začnu se odtahovat, než mě mohutné paže opět přesunou na svou hruď.) ,,Psst, hej, potřebuju na záchod.'' (Jenže odpovědí je mi jen zamručení. Nebo snad dokonce zavrčení. Najednou se mu na vlasech objeví uši a za ním ocas. Očička mi zazáří a hned se k nim natáhnu. Jemně je pohladím i promnu. Zachichotám se. Ocasem dokonce začne švihat ze strany na stranu. Vyjeknu a vrhnu se i na něj. Najednou jsem jako dítě na pouti nebo u stromečku na Vánoce. Vlastně se tomu ani nedivím, je to už dávno kdy jsem byl v přítomnosti dalšího vlka nebo viděl jinou podobu, než je ta Alexova.. Najednou mě zarazí hluboký hlas a já si uvědomím čeho jsem se svým hraním dopustil.)

D (Bože, kdo jen vymyslel ráno?! Po ránu jsem jak nepříjemný, hladový a starý vlk po zimním spánku. Nemluv na mě, nech mě žít, prostě mi dej jídlo a kávu a doufej že tě nezakousnu. Ale především nemluv! Inu, človíček v mém náručí to dokonce přesunul na další level. Chtěl odejít. Tak to ne! Přitáhnu si jej zpátky a na jeho slova prostě zavrčím. Co mě pak překvapí je šťastné vyjeknutí, které mě donutí otevřít oči. Sklání se nade mnou, tak roztomilý a doslova k sežrání, a je zaujatý částečnou proměnou. Schválně zastříhám ušima nebo pohnu ocáskem a dostanu z něj další vyjeknutí.) ,,Dobré ráno.'' (Uchechtnu se a natáhnu se k němu, abych jej hřbetem ruky jemně pohladil po tváři. Překvapivě se na mě podívá a tak pouze nazdvihnu obočí a chvíli mlčím.) ,,Mám něco na tváři?'' (Ozvu se nakonec. Na to jen zavrtí hlavou a znovu mi připomene, že někam chtěl jít. Zašklebím se, zvednu se do polosedu a nahnu k němu.) ,,V tom případě tě propustím za polibek.'' (Vyvedu jej z míry. Asi čekal, že si polibek rovnou vezmu. Ale ne, tentokrát nechám jeho, aby mi ho dal. I když pokaždé, když budu moct, ho budu pokoušet. Bohužel jen zakroutí očima a sleze z gauče. Lehnu si a opět si položím hlavu na polštář. Možná jsem ho měl aspoň lehce plesknout pod zadku. Před dalšími, podobnými myšlenkami, mě zarazí stín. Otevřu oči právě ve chvíli, kdy se ke mně skloní a opravdu mi věnuje polibek. Vyvede mě tím z míry, takže nakonec zvládne utéct do koupelny. Skoro jako králík. Avšak vlci jsou dravci, na to si měl dát pozor. Podívám se do klínu a uvědomím si, že i on musí mít menší problém. Najednou mi něco dojde... on nezamkl! Mise je jasná!)

M (Sakra, co mě to jen napadlo. Když se ke mně nahnul, myslel jsem si, že mě políbí. Jenže on... grrrr. Nejprve si odskočím a poté si vyčistím zuby. Nakonec vlezu do sprchy. Dokonce si začnu i pískat. Udělám krok dozadu a v tu chvíli... narazím na něčí tělo. Tentokrát už vykřiknu a rychle se otočím. Ujede mi však noha a kdyby tu nebyl on, asi bych spadl. Vlastně kdyby tu nebyl, ani by se mi to nestalo!) ,,Sakra, co tu děláš? Koupelna je soukromí místo a je mi jedno, zda to máte doma jinak!'' (Fakt mě vyděsil. Asi si to uvědomil a zatvářil se lítostivě. Pak se však zadívá dolů, mezi nás, a já jeho pohled následuji. Hned však vystřelím hlavou vzhůru a vypadám, jako laň chycená ve světlech auta. Jeho úšklebku si nelze nevšimnout stejně jako on si všímá mých tváří.) ,,Co tu děláš?'' --syknu-- (Radši ztiším hlas, abych neprobudil ty nahoře. Zatím mi na otázku neodpověděl. He? Prý se chce umýt a šetřit vodou? Ale vždyť je pod námi studna, tak proč by se tím zabýval. Pak se mi však všechny myšlenky vykouří z hlavy, když přistoupí o dva kroky blíže a přitiskne mě na stěnu za mnou. Ještě jeden krok a natiskne se na mě úplně. Cítím jej... od hrudi až po palce u nohou. Dokonce i tam! Prudce se nadechnu.) ,,Co... co to děláš?'' --rozechvěle--