Princess Of Hell [Avengers FF]

2-Pekelní Psi

Pomalu jsem přešla ke dveřím od své komnaty, vzala za kliku a otevřela je. Naposledy jsem se otočila a rozhlédla se po pokoji, poté jsem vyšla z komnaty a dveře za sebou s hlasitým zavrzáním zavřela. Vydala jsem se chabě osvícenou chodbou k bráně vedoucí z pekla, kterou střežilo několik pekelných psů.

Když už jsem byla skoro na konci chodby, přitiskla jsem se zády ke zdi a vykoukla, abych se podívala, jak jsou na tom psi. Bylo tam pět psů, kteří mi svou velikostí sahali po pas. Jejich černá srst a rudé oči, je dělaly ještě děsivějšími. Zhluboka jsem se nadechla a vystoupila zpoza rohu. Svého pekelného psa jsem tam neviděla, Taivi je nejspíše zalezlá někde u mé komnaty. Docela by se mi teď hodila. Chtěla jsem se kolem psů v tichosti proplížit, ale k mé smůle jsem stoupla na rozviklanou dlaždici, což neudělalo až tak velký hluk, jak jsem čekala, ale stačilo to na to, aby je to probralo. Zasekla jsem se v pohybu a podívala se směrem ke psům, kteří byli nyní v pozoru a sledovali mě svýma rudýma očima.

„No, tak tomuhle říkám být v prdeli." Snažila jsem se zůstat v klidu a nedávat najevo strach, ale byla jsem vyděšená k smrti. Nohy mi zdřevěněly a já se nemohla ani hnout. Bála jsem se i nadechnout, či jen mrknout. Stačil jeden špatný pohyb a sebrali by mi duši. Pekelní psi seberou člověku duši a odnesou ji do pekla, nechci vědět, co by udělali se mnou. Postavila jsem se do pozoru, sáhla si za opasek pro dýku a vyčkala, jestli se na mě vrhnou. Nespouštěla jsem z nich oči a oni ze mě také ne. Přikrčila jsem se a pomalým krokem, tak abych na ně viděla jsem šla k bráně. Jednou rukou jsem stále držela dýku a druhou jsem měla před sebou, abych dala najevo, že nejsem nepřítel. Psi byli v klidu a sledovali mě, takže to pro mě vypadalo nadějně, do chvíle, než se na nohy postavila Mailee. Narovnala jsem se a otevřela pusu dokořán.

„No do prdele." Vysoukala jsem ze sebe a mé hlasité polknutí se rozeznělo celou místností. Sledovala jsem protahující se Mailee, jediný pes, který převyšoval nad všemi ostatními. Mailee si mě změřila svýma rudýma očima a poté na mě zavrčela. Jestli jsem předtím byla vystrašená, teď jsem strachy podělaná!

Začala jsem zrychleně dýchat, když jsem si všimla rudých očí přibližujících se ke mně. Srdce mi bilo, jako splašené a mozek pracoval na plné obrátky. Chtěla jsem se dát na útěk, ale jediný pohyb a byla bych mrtvá. Hlava Mailee se zastavila těsně přede mnou a její oči mi upřeně koukaly do tváře. Její hlava byla dvakrát tak velká, jako ta má. Hlavně klid, hlavně klid. Chvíli bylo naprosté ticho, ale poté Mailee hlasitě zavrčela a ohnala se svou obrovskou tlapou. Její tlapa mě udeřila přímo do boku a já spadla na zem o pár metrů dál. Při pádu na tvrdou podlahu pode mnou, jsem se uhodila do hlavy, ze které mi začala téměř hned téct krev. Tak tohle už vůbec není dobré. Podívala jsem se na svou dýku ležící o pár metrů dál ode mě, skvělé. Všichni psi to hned zaregistrovali a postavili se do bojové pozice. Chvíli jsem jen tak ležela na podlaze a skuhrala bolestí, když jsem si všimla, co je naproti mně. Co nejrychleji jsem se postavila a vytáhla svůj meč. Mailee se podívala na můj meč a poté na mě. Dobrý, jich je šest a já mám pouze jeden meč.

„Hodný pejsek, buď hodná." Zkusila jsem na ni milým tónem, ale vypadala velice naštvaně a stále pozorovala můj meč. Mailee byla po vytažení meče ještě rozzuřenější. Zamrkala jsem očima a sledovala ji, jak běží naproti mně. Celá místnost se pod náporem její váhy otřásala, ale to mi v tu chvíli bylo naprosto jedno. Rychle jsem se přikrčila, a i s mečem se sklouzla po zemi přímo pod Mailee. Když jsem byla pod ní, meč jsem dala čepelí nahoru a více nad sebe, tak aby se do ní zabodnul. Když jsem byla zpod Mailee pryč, zřítila se k zemi a všechny vnitřnosti vypadly ven. Zakryla jsem si pusu, abych zabránila zvratkům, které se draly ven.

„Tak tohle je odporné." Pronesla jsem se stálým zadržováním zvratků a vytáhla z kapsy kus látky, do které jsem otřela svůj meč. Meč jsem vrátila za opasek a látku dala zpět do kapsy, pro případ, že bych ji ještě potřebovala. Podívala jsem se na zbytek psů, kteří vypadali podezřele klidně. Ušklíbla jsem se a přešla k dýce, jež mi vypadla z rukou, když mě Mailee shodila na zem. Zvedla jsem ji ze země a dala si ji za opasek. Podívala jsem se na portál, který měl sloužit, jako brána z pekla a neubránila se úsměvu. Portál zářil fialovou barvou a byl zabudován v kamenné zdi. Normálně jej zakrýval zlatavý poklop, ale tentokrát byl otevřený.