Princess Of Hell [Avengers FF]

11-Nyela

Dorazili jsme do světnice, kde mě ještě minule drželi přivázanou k židli. Tentokrát jsem měla pouze svázané ruce provazy, jež byly z Asgardu, takže jsem taktéž nemohla použít své schopnosti, ale už jsem se mohla pohnout. Barton se mnou doslova hodil na jednu židli a já sykla bolestí. Bok, jenž mi roztrhnul pekelný pes stále krvácel, takže jsem ani nebyla schopná se snažit probojovat si cestu ven. A nejsem si jistá, zda bych se o to vůbec snažila.

„Měla bys začít mluvit a hezky od začátku." Pověděl naštvaným tónem hlasu Tony a posadil se na židli naproti mně. Pečlivě mě celou sjel pohledem, nevynechal snad ani jediný centimetr.

„Chceš to ve stylu Shakespeara, nebo Erbena?" Optala jsem se jej s pobaveným úšklebkem na rtech a sledovala, jak se jeho výraz mění. Začínal být mírně rozhněvaný, ale snažil se nedávat to najevo.


„Prosil bych spíše toho Shakespeara." odvětil s pobaveným úšklebkem hrajícím mu na rtech a pozvednutým obočím, jež mělo dávat větší důraz na ironickou odpověď. Uchechtla jsem se a podívala se na svou stále krvácející ránu. Za normálních okolností bych už byla vyléčená, ale tentokrát se mi rána nehojila, spíše naopak, krvácela čím dál tím více.

„Mé jméno je Nyela, narodila jsem se společně se svým dvojčetem Tyrellem před sto lety v pekle démonce jménem Lilith, jež je první démon stvořený Luciferem, první Adamova žena a nejmocnější démon ze všech. Už pomalu od mého narození mě matka trénovala k zabíjení, či nástupu na trůn a jiným věcem. Znaky na mých pažích jsou znamením, že jsem narozený démon a ne stvořený. S bratrem jsme měli pomalu normální dětství, teda do našich dvanácti let. Když nám bylo dvanáct, Lilith se rozhodla posoudit komu právem po její smrti bude náležet trůn. Uvrtala mě i mého bratra do souboje na život a na smrt, který mohl opustit jen jeden. Trůn náležel mně, neboť jsem byla o dvacet minut starší, ale Lilith chtěla vědět, který z nás dvou je trůnu hoden, proto se rozhodla pro tenhle souboj. Tyrell byl vždy ten slabší, a ještě před soubojem mi řekl, ať jej zabiji, že by nedokázal žít s pocitem, že zabil svou sestru. Když na to došlo, bez váhání jsem jej zabila, chtěla jsem žít. Tehdy jsem se stala následovnicí trůnu a začalo jedno z nejhorších období v mém životě. Jeden by čekal, že když se stanete následníkem trůnu, bude váš život o něco lepší, ale opak je pravdou. Lilith mi dala nesmyslnou funkci, jako je přepočítávání duší, které zrovna dorazily do pekla. Nesouhlasila jsem s tou funkcí, což jsem jí také ostře sdělila. Hodila mě tehdy k Luciferovu pekelnému psu a zavřela mě tam na několik dní." Pronesla jsem lehce otřeseně při všech vzpomínkách na tyto události a odhrnula jsem si vlasy z krku, aby vyniknuly drápance, jež mi Luciferův pes zanechal.

„Tohle mi po těch několika dnech zůstalo, bylo to jediné zranění z padesáti čtyř, jež se nikdy nezahojilo. Poté jsem několik let bez odmlouvání přepočítávala duše, jež dorazily do pekla, abych už si tímhle nemusela projít znovu. Po čtyřech letech jsem byla přeřazena k mučení duší společně s čímž jsem rozhodně nesouhlasila. Nebyli to ledajaké duše, chtěla po mně, abych mučila duše malých dětí, a to je něco, co bych nedokázala ani já. Když jsem odmítla, přibila mě na kříž, cítíte v tom tu ironii? Nechala všechny démony a všechny duše, ať si se mnou dělají, co chtějí." Pronesla jsem zlomeným hlasem a snažila se potlačit bolestivé vzpomínky. Otočila jsem se k Avengerům zády a vyhrnula si své triko. Na mých zádech se vyjímaly odřeniny, různé modřiny, škrábance a stopy, jež zůstaly po ranách od biče. Když jsem věděla, že to všichni viděli, triko jsem zase shrnula a opět se otočila k nim.

„Mám ještě pokračovat, nebo jste už slyšeli dost?" Otázala jsem se ironickým tónem hlasu a všechny členy do jednoho projela pohledem. Tonymu, jenž seděl naproti mně se v očích odrážela lítost a soucit, ale to všem členům týmu. Nikdo nic neříkal, nejspíše nechtěli situaci ještě více zhoršovat, zda je to to správné slovo.

„Já bych rád slyšel víc." Pronesl se soucitem v hlase Thor a šel pomalým krokem ke mně. Celá jsem se zachvěla a znejistěla jsem. Nebyla jsem si jistá, zda mě znovu nechytne pod krk, proto jsem bedlivě sledovala každý jeho krok, až dokud nebyl u mě. Jeho čin mě však překvapil ještě více. Podíval se na provazy, jež jsem měla obmotané kolem rukou a jedním trhnutím je sundal.

„Potom co mi ti démoni dělali, jsem souhlasila a ty duše malých dětí mučila. Lilith to viděla tak, že mě zlomila a využívala toho každým dnem. Neustále mi dávala nějaké stupidní rozkazy a když jsem neposlechla, zbičovala mě a pustila mi žilami svěcenou vodu. Poté už jsem se neodvážila neposlechnout a neodvážila jsem se Lilith ani odporovat, protože jsem nechtěla dopadnout, jako pokaždé, když jsem neuposlechla její přání. Po několika letech pověřila démona jménem Soaw, aby mě trénoval. Oddychla jsem si, protože jsem se tím vyvlíkla z veškerých jejích pitomých úkolů, rozkazů a z mučení dětí převážně. Teda to jsem si myslela. Za každou bitvu, kterou jsem se Soawem prohrála mě matka opět přibila na kříž, ta ironie v tom je hrozná, nemyslíte? Chápete, co tím chci říct? Peklo není peklo pouze pro duše, je to peklo i pro démony. Každý démon v pekle odtamtud chce uniknout a hlavní příčinou je má matka." Pronesla jsem se zakroucením hlavou a pozorovala jednotlivě každého člena skupiny, již jsi byli nejistí, zda mají mému příběhu věřit, nebo ne. Thor už nebyl tak rozhněvaný, jako když přišel do mé cely, spíše naopak, vypadal naprosto klidně, až smutně.

„Poté, co mě matka poslala na Zemi získat od vás Luciferův meč zvaný Morning Star jsem si oddychla, že už z pekla budu pryč, že už tam nikdy nebudu muset zpět." Pronesla jsem se zlomeným hlasem a snažila se ignorovat pohledy, jež se upíraly na mě.

„Proč jsi teda byla tady? Proč jsi chtěla získat ten meč, když už si ji nikdy nechtěla vidět?" Otázal se Rogers a založil si ruce na prsou. Jeho modré oči na mě upřeně koukaly a sledovaly každý můj pohyb, každý můj nádech i výdech.

„Ten meč je jediná věc, která ji dokáže zabít a já chci Lilith mrtvou více než cokoliv jiného. Nikdy jsem nebyla váš nepřítel, ale Lilith je vaším nepřítelem. Ví, že máte Morning Star, nezastaví se, dokud jej nezíská a vaše životy jsou jí naprosto lhostejné, spíše by vás raději viděla shořet zaživa." Pronesla jsem lehce rozrušeně s pohledem upřeným na všechny členy skupiny. Ze všech přítomných sálala nejistota a obavy, byli si nejistí tím, co jsem jim řekla a také mou přítomností. Jejich nedůvěra vůči mně byla opravdu silná, to se dalo vyčíst i z jejich očí. Jediný, kdo mi zde věřil alespoň na jedno procento byl Thor, ten poslední, od koho jsem to čekala. Byla jsem více než překvapená, že z nich nejde cítit nenávist, jako když jsme se střetli poprvé. Nyní už nevypadali, že by mě nejraději uvěznili v Limbu.