Princess Of Hell [Avengers FF]

14-Vlk Za Dveřmi

Stále jsem si levou rukou držela pravý bok, ačkoliv už se rána celá zahojila. Nejspíše se jednalo o jeden ze stavů, kdy se vás vaše podvědomí snaží přesvědčit, že to v pořádku není. Opřela jsem hlavu o prosklenou zeď cely, jež byla za mnou a hlasitě zabručela. Ta samota mě ubíjela, nebyla jsem zvyklá na fyzický kontakt s jinými bytostmi, ale taktéž jsem nebyla zvyklá na samotu. Vždy se našel někdo, s kým jsem mohla trénovat své bojové dovednosti, či někdo po kom jsem mohla křičet.

Zářivka, jež měla osvěcovat celu začala lehce poblikávat a tím si získala mou plnou pozornost. Zvedla jsem se z desky, na které jsem doposud seděla a zaměřila se pohledem na onu zářivku. Nemít na rukou provazy od Thora, nepochybně bych měla strach, zda to nedělám já, ale byla jsem si dost jistá, že tohle na svědomí nemám. Chtěla jsem natáhnout ruku k zářivce, ale provazy mi nedovolily oddělit ruce od sebe, proto jsem natáhla nahoru směrem k zářivce obě své ruce a pozorovala, jak zářivka zesiluje své světlo. Byla jsem soustředěná do neustále měnící se síly osvětlení, že jsem pomalu nezaregistrovala otevření dveří od vězeňské sekce. Rychle jsem stáhla své ruce dolů, abych nebyla osočena z pokusu o vraždu žárovky. Stočila jsem svůj pohled před sebe a vyčkala, kdo se ukáže. Chodbou se rozléhal dupot nohou, jenž patřil pouze jedné osobě. Po chvíli hlasitého dupání se před mou celou vynořil Barnes, jenž vypadal nervózně. Chvíli váhavě koukal na ovládací panel cely a poté se podíval zpět na mě.

„Měli bychom si promluvit." Promluvil s rukami v kapsách a pohledem upřeným na provazy, jež byly pevně stažené na mých rukou. Provazy se mi už zadíraly do kůže a kolem nich se mi tvořily drobné modřiny, jež se vždy zahojily a poté vytvořily znovu. Barnesův nejistý pohled se mi vůbec nelíbil, netušila jsem, co očekávat, zda bych měla vymýšlet plán útěku, nebo zůstat i nadále klidnou a doufat, že tohle setkání přežiji.

„Tak to mě budeš muset nejdříve rozvázat." Pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech a natáhla svázané ruce před sebe. Barnes sice nestál v cele, stál před zavřenou celou, ze které by se pokusil o útěk pouze naprostý magor. Barnes si hlasitě povzdychl, podíval se na ovládací panel, jenž měl řídit tuhle celu a stiskl tlačítko, jež sloužilo k otevírání dveří. Pozvedla jsem obočí a sledovala jej, jak pomalu vchází do cely. Byl jsi opravdu nejistý, zda je to dobrý nápad. Pomalým krokem šel bez jakéhokoliv slova ke mně a neustále těkal pohledem z provazů na mě.

„Musela si je pěkně naštvat." Pronesl lehce pobaveným tónem při pohledu na podlitiny, jež se mi tvořily kolem provazů. Díky provazům už jsem měla naprosto zarudlou kůži a rýhy v kůži, jež značily jejich přítomnost. Barnes mi pomalu začal sundávat provazy a u toho mě koutkem oka sledoval. Nebudu lhát, provazy byly zadřené hluboko do kůže, takže jejich sundávání dosti bolelo, ale snažila jsem se zůstat klidná, ačkoliv jsem měla pocit, jako by mi vytahoval z rukou hřebíky. Barnes sundal provazy z mých rukou, jež momentálně držel ve svých rukou a pohled upřel na mě.

„Tohle je ta chvíle, kdy bych ti měla poděkovat, že? Slušné vychování mi nic neříká." Pronesla jsem s pobaveným úšklebkem na rtech a promnula si mírně opuchlá zápěstí. Podlitiny a rýhy způsobené provazy se začínaly hojit, díky zrychlené regeneraci.

„Jo, to jsem si všiml." Protočil nade mnou oči a přehodil si provazy do levé ruky, jež byla očividně kovová. Chtěla jsem se jej zeptat z jakého materiálu je, ale nechtěla jsem hned zpět do té cely. Barnes mě pravou rukou chytil z paži a začal tahat ven z cely.

Když jsme byli u východu z vězeňské sekce, vysmykla jsem se mu a neodpustila si nevraživý pohled. Barnes se lehce zadrhnul a protočil nade mnou oči, nijak se však nevyjadřoval. Otevřel dveře od vězeňské sekce a vystrčil mě ven. Očekávala jsem, že zde na mě budou mířit zbraně, či že do mě Thor udeří jedním ze svých blesků, když mě vystrčil jako první, ale nikdo jiný zde nebyl. Překvapeně jsem se na něj podívala a zahlédla, že mu na tváři hraje drobný úsměv.

„O čem přesně je potřeba mluvit?" Podívala jsem se na Barnese, jenž mě opět chytil za paži a táhl pryč. Za jiných okolností bych mu vynadala do hulvátů, či idiotů, ale nebyla jsem zrovna v pozici, kdy bych si mohla dovolit nějaké námitky. Barnes zastavil před nějakými dveřmi, díky čemuž jsem do něj narazila, vzhledem k tomu, že nemával rudou značkou stop. Očekávala jsem, že se naštve, či mě nařkne z nepozornosti, ale zdál se být pobavený mou nemotorností. S uchechtnutím otevřel dveře od jednoho pokoje, do kterého mě následně strčil. Vešel za mnou a zavřel za námi dveře.

„Potřebujeme s tebou probrat několik věcí ohledně Lilith, a to se lépe dělá z očí do očí než přes neprůstřelné sklo. A taky máš roztrhané oblečení, a to co nemáš roztrhané máš od krve a ty sama jsi celá od krve, takže máš deset minut, rozkaz od Starka. Ano, nevěří mi stejně jako tobě, proto se rozhodl, že využiješ mou koupelnu." Pronesl s pobaveným úšklebkem na rtech a začal se přehrabovat ve skříních. Chvíli jsem jej pouze s nechápavým výrazem pozorovala, neboť krev na oblečení či na sobě rozchodit dokážu, ale nechtěla jsem mu kazit jeho zdvořilé gesto, zda se to dá tak nazvat. Mezitím, co Barnes prohledával skříně ve snaze něco nalézt, prohlédla jsem si jeho pokoj. Měl zde spousty fotek s Rogersem ještě z druhé světové války, dokonce i než Steve dostal sérum supervojáka, vypadal opravdu vtipně. Taktéž zde měl spoustu zbraní, ne určených na střelbu, či jinak, spíše je měl vystavené. Přešla jsem k jedné ze zbraní, která byla na držáku a celou si ji prohlédla. Střelné zbraně šli naprosto mimo mě, já jsem byla na starověké zbraně. Zvedla jsem zrak od střelné zbraně a zahleděla se na drobnou knihovnu, již měl naproti posteli. Barnes byl zvláštní osoba, očividně. Doposud jsem nepoznala nikoho, kdo by choval určitou vášeň ke střelným zbraním, knihám, dějinám a očividně i autům. Stočila jsem svůj pohled na vystavené modely autíček a uchechtla se.

„Za prvé, nesahat a za druhé, mazej, máš deset minut, nikdo se na tu krvavou Mary dívat nechce." Pronesl pobaveně a uraženě zároveň. Barnes mi vrazil do rukou nějaké kusy oblečení, jež jsem v daný moment neprohlížela a dostrkal mě do menší místnosti, kde za mnou zavřel dveře. Porozhlédla jsem se zde a zjistila, že mě odstrkal do koupelny. Bylo mi nepříjemné se sprchovat s vědomím, že je hned vedle, ale furt lepší než být zavřená v té cele. Sundala jsem ze sebe všechno oblečení a rychle zalezla do sprchy, kde jsem na sebe pustila teplou vodu.

Vylezla jsem ze sprchového koutu a natáhla se pro ručník. Rychle jsem se osušila a převlékla se do oblečení, které mi půjčil Barnes. Rifle jsem si nechala své, neboť vzít si jeho, udělám krok a jsou dole. Vylezla jsem z koupelny a všimla si Barnese, jenž si zrovna hrál s autíčky.

„Wow, tohle by měl někdo zdokumentovat." Pronesla jsem pobaveně a poukázala na jeho parodii transformers. Tak se ten film jmenoval, myslím. Barnes se na mě podíval a rychle dal pryč ruce z autíček.

„Díky za sprchu a to oblečení." Pousmála jsem se a stále si ručníkem sušila vlasy. Barnes pouze přikývnul, ale dále nic neříkal. Přejela jsem pohledem jeho pokoj, jenž vypadal, jako po explozi. Barnes mi vzal z rukou ručník, jenž následně pověsil na topení a začal mě strkat ke dveřím. Když se mu podařilo mě vystrkat z pokoje, se založenýma rukama na hrudníku a nevraživým pohledem jsem se na něj otočila.

„Docela to spěchá." Pronesl s pobaveným úšklebkem hrajícím mu na rtech a pravou rukou mě popostrčil do chodby, aby mi naznačil, jakým směrem mám jít. Oba jsme se rozešli chodbou a já se neustále rozhlížela kolem sebe. Jsem zde sice několik týdnů, ale stále je to vše pro mě nové. Chtěla jsem i nadále pokračovat v cestě, když mě Barnes zarazil. Zastavili jsme se před vchodem do místnosti, kde mě drželi svázanou, a kterou jsem později zničila, když mě mírně naštvali. Poté, co jsme zaslechli Starkovo nadávání Barnes kývnul a vešli jsme dovnitř.

„No bezva, my o vlku a vlk za dveřmi." Pronesl s protočením očí Stark, jenž si nás všiml, jako první. Pozornost všech přítomných se obrátila na nás, což mě mírně znervóznilo, ale jsou to jen lidé, teda většina. Barton na mě stále naštvaně koukal, nejspíše mi ještě neodpustil modřinu, kterou jsem mu způsobila, ačkoliv už mu z tváře zmizela.

„Co vám tak trvalo?" Otázal se pobaveně a naštvaně Wilson, jenž stál opřený o zeď. Očividně zde dnes všichni měli dobrou náladu. Protočila jsem oči a dala ruce do kapes od mikiny, již mi Barnes půjčil. Všichni členové týmu, kteří zde byli na mě ne zrovna přívětivě koukali.

„Měli bychom si promluvit o Lilith, Nyelo." Pronesl mírně naštvaně Steve a podíval se mým směrem. Pouze jsem pokrčila rameny a souhlasně přikývla. Co se týče Lilith, jsem na jejich straně, ale to je nejspíše tak vše. Máme naprosto odlišné pohledy na věc, na to, co je normální a co ne. Také nesmím opomenout fakt, že Avengers jsou lidé, nikoliv démoni, jako jsem já.

„Dobře, tak mluv." Pobaveně jsem se ušklíbla a odhrnula si vlhký pramen z vlasů. Steve nade mnou pouze protočil oči a k mé dětinskosti se nijak nevyjadřoval. Zvykl si rychleji než moji sousedé v pekle. Všimla jsem si volné židle, jež byla dost daleko od všech členů týmu, tak jsem využila příležitosti a rychle se na ni posadila.

„Říkala si, že potřebuješ Morning Star na poražení Lilith, že ano?" Podíval se na mě nejistě Rogers a mně vyjelo obočí nahoru. Všichni členové týmu v daný moment znejistěli a celou místností se rozléhala nervozita, nedůvěra a od některých členů i vztek a zášť, již vůči mně chovali.

„Ano, ale momentálně se do pekla nedostanu. Lilith už ví, že jsem se obrátila proti ní, a proto mi odepřela vstup do pekla." Zakroutila jsem hlavou a opřela se o zeď za sebou. Byla jsem ráda, že je židle hned u zdi, ačkoliv bych si klidně sedla i na zem, hlavně že bych se mohla opřít o zeď. Pokrčila jsem nohy a dala je taktéž na židli, takže jsem musela vypadat opravdu komicky. Kolena jsem přitáhla, co nejvíce k sobě a podívala se po všech, neboť na mě koukali, jako na cvoka. Pozvedla jsem obočí a složila si ruce do kapsy, již měla Barnesova mikina. Mikina byla tmavě modrá bez zapínání a dole hezky uprostřed měla jednu velkou kapsu.

„Nechceš náhodou ještě jednu židli?" Zabručel na mě podrážděně Stark a protočil nade mnou oči. Pobaveně jsem se ušklíbla a souhlasně přikývla, což některé členy očividně pobavilo.

„Moment, Lilith ti odepřela přístup do pekla? A to není žádný jiný způsob, jak se tam dostat?" Podíval se na mě s překvapením Rogers. Vypadal, že jsem mu právě zkazila veškeré jeho iluze, či sny o tom, že se mě zbaví.

„Je. Existuje jeden čaroděj, kterého Lilith nenávidí ještě více než mě. Dokázal by otevřít bránu pekla na dost dlouho, abych se tam dostala." Podívala jsem se po všech, již si vyměnili nejisté pohledy a poté se obrátili zpět na mě. Pochybovala jsem o tom, že by mě rád viděl, ne potom co jsem mu udělala.

„Fajn, řekni jméno a adresu a uděláme si výlet. Ten meč do rukou nedostaneš jen tak, zase tolik ti nevěříme." Podíval se na mě Stark, jenž v rukou držel sklenici s whiskey, tuším.

„Jmenuje se Rein Fell, ale nejsem si jistá, zda mi pomůže. Ano, nenávidí Lilith, ale mě taky nemá zrovna v lásce." Pokrčila jsem rameny a odvrátila pohled od ostatních. Bartonovu poznámku o tom, že jej to nepřekvapuje jsem naprosto ignorovala. Na mysl se mi začínala drát vzpomínka na Reina Fella a naše jediné setkání v pekle.

Namaskāra!

Tuhle kapitolu psát byl děs -.- narážím na první část v kapitole...
Ale ruku na srdce, to zakrvácené, potrhané oblečení a to, že Nye byla celá od krve a vnitřností se prostě sakra řešit muselo! xD
Jinak právě jsem přišla dom a mám za sebou 25 000 kroků. Jdu umřít, nashle! xd