Princess Of Hell [Avengers FF]

9-Vniknutí

Byly to již dva týdny, co jsem zavřená v cele na základně Avengers, ale měla jsem pocit, jako by to byla věčnost. Dny mi zde ubíhaly hodně pomalu a mým jediným společníkem zde byl Jarvis, umělá inteligence vytvořená Tonym Starkem alias Iron manem, jak jsem již zjistila. Avengers se snaží přijít na důvod, proč jsem se zde objevila a kdo přesně jsem, takže Tony zaúkoloval Jarvise, aby mě učil jejich jazyk, angličtina tuším.

„Mé jméno je Nyela a jsem dcera Lilith, prvního démona stvořeného Luciferem, taktéž první Adamovy ženy. Narodila jsem se v pekle, kde jsem žila sto let, než jsem přišla na Zemi, abych vzala Avengers jistou věc. Říkám to správně?" Zeptala jsem se Jarvise znuděným hlasem. Procvičujeme tyhle slova již několik dní, takže jestli mě opraví, rozeberu jej na součástky. Jarvis byl podezřele potichu, což nepůsobilo vůbec dobře. Lehla jsem si na desku a zavřela na chvíli oči. Nechala jsem se unášet vlastními myšlenkami, ostatně co jiného mi zbývalo. Hlasitě jsem zaskuhrala, když už mě nebavily ani vlastní myšlenky a znovu se posadila. Opřela jsem si ruce o svá kolena a pozorovala skleněnou zeď před sebou, ve které jsem mohla vidět svůj odraz. V celé chodbě se najednou zhasla světla a jediné, co zde zářilo bylo nouzové osvětlení. Rychle jsem se zvedla z desky a začala se rozhlížet kolem sebe. Ve vězeňské sekci nikdo nebyl, takže šlo možná o pouhý výpadek. Dveře od vězeňské sekce se otevřely a dovnitř vběhnul Bucky a namířil si to rovnou k mé cele. Když se zastavil před mou celou, chvíli váhavě koukal na ovládací panel, ale poté celu otevřel.

„Co se sakra děje?" Otázala jsem zvědavým a zaskočeným hlasem, ale odpovědí mi bylo pouhé ticho. Barnes nic neříkal, pouze přešel rovnou ke mně a začal hned rozvazovat provazy. Mírně jsem sebou trhla, když se mě dotknul, nebyla jsem zvyklá na jakýkoliv fyzický kontakt s někým, pokud jsem se s dotyčnou osobou neprala.

„Dorazili tvoji přátelé, musíme jít." Pronesl a rozhlédl se kolem sebe. V jeho očích se odrážel strach, ale snažil se nedát to znát. Souhlasně jsem přikývla, ale to už mě za ruku vedl ven z cely a sekce.

Když otevřel dveře od vězeňské sekce, hned tam na nás čekalo jedno černoočko. Barnes mě schoval za sebe, asi reflex. Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím a poté na jeho ruku, jež mi bránila v průchodu vpřed. Barnes si to uvědomil, ale ruku odmítal dát pryč. Protočila jsem nad ním oči a zhluboka se nadechla.

„Zakryj si... oči." Chvíli jsem váhala, zda je oči správné slovo. Nechala jsem své oči bíle rozzářit, v rukou mi začal zářit bílý pekelný oheň a já dala ruce před sebe. Záře z pekelného ohně se roznesla celou místností a plamen vystřelil rovnou směrem k démonovi, jenž skončil, jako pouhá hromádka popela. Když bylo po něm, proměnila jsem své oči zpět a podívala se na Barnese, jenž zběsile mrkal.

„Super trik, ale je jich tu více." Vyslovil lehce zasekaným tónem, neboť ještě stále rozmrkával onu záři. Podívala jsem se na hromádku popela ležící před námi a pokrčila rameny.

„Budu potřebovat své zbraně, kde jsou?" Otázala jsem se jej naléhavě a upřeně se na něj dívala. Barnes, jenž už očividně viděl normálně si povzdychl a podíval se na mě.

„Pojď." Pronesl neutrálním tónem hlasu a opět mě vzal za ruku a vedl mě chodbou. Měl hodně pevný stisk, což bylo dosti nepříjemné, ale nebyla vhodná chvíle na to, něco namítat.

Když jsme dorazili před dveře od pro mě neznámé světnice, Barnes vzal za kliku a dveře otevřel. Vběhli jsme dovnitř a Bucky rychle dveře zavřel a zakryl mi pusu. Nechápala jsem, proč to dělá, ale poté jsem z chodby slyšela dva hlasy, mně až moc dobře známé. Když už démoni byli pryč, Barnes sundal ruku z mých úst a rozešel se někam k oknu, kde otevřel vitrínu na číselný kód. Sáhnul dovnitř a vytáhl můj meč, dýku a čepel. Všechny tři zbraně mi podal a já si převzala pouze meč.

„Ty dýka a čepel umí zabíjet démony, nech si to zatím, bude se ti to hodit." Pronesla jsem zcela vážným tónem a Barnes pouze přikývl. Zavřel vitrínu a oba jsme přešli ke dveřím. Chvíli jsme vyčkali abychom se ujistili, že je vzduch čistý a poté jsme vylezli ven. Barnes ukázal rukou do pravého směru chodby a pomalu se tím směrem rozešel. Opatrně a co nejvíce potichu, jsem se rozběhla za ním.

Byli jsme už téměř u konce chodby, když jsme zahlédli Rogerse a Maximoffovi, jak se rvou s některými démony. Jeden démon se blížil k Pietrovi zezadu, rychle jsem vytrhla Barnesovi čepel a vrhla ji po démonovi. Zasáhnula jsem jej přímo do hlavy a on spadl k zemi. Tělem mu projely výrazné jiskry a poté se proměnil na pouhý popel. Všichni přítomní se na mě otočili, což bylo ještě nepříjemnější.

„Super, máš ji." Pronesl Rogers a zasáhl jednoho démona štítem. Mávla jsem rukou a Maximoff držel v rukou mou čepel. Rychle jsem se rozhlédla abych zjistila, kolik je zde démonů a poté vytáhla svůj meč.

„āgamana ahama!" Zakřičela jsem směrem k démonům a narovnala meč těsně před svým obličejem, tak že se čepel meče lehce dotýkala mého obličeje.