𝑯𝒊𝒔 𝑯𝒆𝒍𝒍 « 𝑡𝑣𝑑 𝐱 𝑡𝑜 »

.21.

,,Promiň! Ale nešlo přestat, vůbec.." Řekla jsem ochraptělým hlasem a hned poté si odkašlala.

,,No, tak jako já je i moje krev neodolatelná.." Ušklíbl se a prstama si přejel po místu, ze kterého jsem ještě před chvílí pila tu skvělou tekutinu.

Jen jsem se uchechtla a prokousla si zápěstí, nečekala jsem na jeho reakci a jednoduše jsem mu ho přiložila k ústům.

Jakmile spolkl mou krev, rána se mu začala pomalu hojit. Musela jsem se pousmát, vždy mě to obdivovalo.

,,Co máš v plánu?" Zeptala jsem se když kolem mě prošel.

,,Jsi otravná,víš to? Rád bych se chtěl najíst, když tys už snídani zřejmě měla. Potom se pojedu podívat do mého rodného města."

,, Pojedu s tebou" Prohlásila jsem,on jen mykl rameny a na talíř si nandal výborně vypadající snídani.

,, Jsem tu uvězněný už několik let, očividně jsem měl dost volného času a proto jsem se naučil vařit" Promluvil když si všiml mého zmateného pohledu.

,,Hmh, jak dlouho tu jsi?"

,, Osmnáct let.." Povzdechl si a nasadil falešný úsměv.

Pocítila jsem k němu mírnou lítost,být několik let v izolaci nemůže být zrovna lehké.

,,Bez urážky, ale celkem mě překvapuje že pořád žiješ." Poznamenala jsem, upřímně? Za tohle má u mě velký obdiv, vydržet osmnáct let bez společnosti chce kuráž.

,,Jsi až moc naivní." Řekl a vložil si první sousto do úst.

,, Jak to myslíš?"

,, Několikrát jsem se zkoušel zbavit života, ale ukázalo se že to nejde. Pokaždé se objeví pouze nesnesitelná bolest, kterou po obživnutí dostaneš." To mi vyrazilo dech,jestliže není žádný způsob jak se dostat pryč, bude tu napořád..

,, M-myslíš že to platí i pro mě?" Vykoktala jsem se zděšením.

,, Coven tohle vězení nevytvořil pro tebe, takže je dost možné že to pro tebe ani neplatí. Nicméně bych to prozatím nezkoušel, navíc alespoň mám nějakou společnost." Mluvil o tom tak klidně, smířil se s tím..

,,Sarahh" Protáhl mé jméno a pak se na mě zamyšleně podíval, pod jeho pohledem jsem se cítila jako pod skenem,takže to nic příjemného nebylo.

,, Prozradíš mi celé tvé jméno?" Zeptal se opět s plnou pusou a já ho pouze obdařila znechuceným pohledem.

,, Vlastně nemusíš, slyšel jsem vás..Byla by to romantická chvíle, kdy se zamilovaní lidé svěřují, akorát jste to oba zkazily. On je bezhlavě zamilovaný do Gilbertové a ty" Poukázal na mě.  ,,A ty jsi zbaběle utekla,od původní upírky bych čekal něco lepšího." Vysmál se mi.

Zírám na něj několik minut než se rozhodnu promluvit. ,, Stačí říct a budeš tu ležet společně se zlomeným vazem." Sykla jsem k němu.

,,Vyhrožuješ mi?" Zasmál se.
_______________________________________

Tahle kapitola nebude má nejoblíbenější :/
Ale i přes to doufám že jste ji se zdravým přežili :D

Miluju vás <3