𝑯𝒊𝒔 𝑯𝒆𝒍𝒍 « 𝑡𝑣𝑑 𝐱 𝑡𝑜 »

.23.

,, Uhm, to těžko..Pochybuji že by tam něco zůstalo." Odpověděla jsem s mírnou nejistotou.

Naštvaně popadl nůž a já mohla spatřit červené světlo vycházející z kudly přímo do jeho dlaně.

,,Její krev,nás mohla dostat pryč."

V tu chvíli jakoby se mi zastavil svět.

Ještě do dneška jsem si myslela, doufala že je odsud cesty zpět..

...

Uběhl den, od toho co jsem se dozvěděla že jsme měli naději, která ale dlouho nevydržela..

S bolestivým povzdechem jsem zapadla do svého pokoje v Salvatorovic penzionu, kam jsme se vrátili ještě tu noc.

Po cestě do koupelny jsem ze sebe vztekle strhala oblečení.Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe tak horkou vodu, že jsem ji sotva dokázala snést. Byla jsem rozčílená..
Na sebe, na Damona a Bonnie, na Kaie.

A pak se to prostě zlomilo.. Svezla jsem se na zem a tiše plakala,dokud to dál nešlo.

Když už jsem nebrečela, byla jsem úplně chladná a kamenná. Nepociťovala jsem vůbec nic..

S rezignací jsem vylezla a ručníkem si usušila vlasy i celé tělo. Můj pohled dopadl na noční krajkovou košili,přehozenou o rám postele. Dostala jsem ji po pár dnech tady od Bonnie, nenuceně jsem se pousmála.

Až teď jsem si všimla, jak moc rychle měním nálady.

Košili jsem sevřela v dlaních a jedním tahem jej roztrhla,no.. Musím říct že mi to nějak moc nepomohlo, škoda nevypadala vůbec špatně.

,, Opravdu? Zrovna tahle?" Zaúpěl u dveří Kai, jen jsem nad ním protočila očima a pouze v dlouhém vytáhaném tričku pod kolena,jsem kolem něj prošla.

,, Příště buď alespoň více nenápadný." Poradila jsem a podala mu sklenici.  ,,Vysychám." Vysvětlila jsem.

,, Mohl bych tě nechat umřít." Promluvil ještě před tím než jsem stihla odejít z místnosti a nechat ho tak v klidu odlít pár kapek krve, místo toho abych se z něj přímo napila.

,, Jsem jedna z původních,to si tak věříš?" Zasmála jsem se unaveně.

,,Pozor na jazyk, mám zpět svou magii." Řekl pyšně.

,, A já hlad, takže pohni." Ušklíbla jsem se a tentokrát opravdu odešla, nechtěla jsem ho mučit, kdybych se neudržela a vrhla se rovnou po jeho tepně,i když vidět ho trpět, to zní více než záživně.

,, Madam, váš nápoj se nese!" Zachechtal se a já ho pouze probodla pohledem. Jeho dětinské chování mě občas překvapovalo.Sklenici jsem si od něj rychle převzala a napila se.

Blažně jsem se usmála, když jsem ucítila tu známou rudou tekutinu, bylo to zvláštní jak někdo jako on, může být tak chutný..Bože, to zní opravdu zvráceně.

,, Vynikající, že?" Pohlédl na mě pobaveně z druhé strany místnosti, musela jsem se tomu uchechtnout, tak přecijenom ze mě respekt alespoň trochu má.

No, upřímně ale kdo by ho neměl. Z původního upíra, který právě před ním pije jeho vlastní krev..
_______________________________________

Konečně jsem se dokopala a napsala další část!
Vaše ohlasy, mě snad nikdy nepřestanou překvapovat! <3
MILUJU VÁS :*