Chrám Elements

Ambrose

Nik

Zora mi strašně chybí. Tak strašně moc že to nejde popsat ani vysvětlit. Poté co jsem se poprvé setkal se Zorou v chrámě jsem byl opravdu šťastný, ale teď musím být zase ve škole a trpět všechny jejich  pohledy. Jak jsem sám strašně se nudím je to horší něž když jsem musel Zoru opustit to jsem aspoň věděl že žije a je v pořádku, a dostával jsem zprávy od otce jak se má. Teď nemám nic. Můžu se s ní vídat ale stále to není ono. Chtěl bych jí obejmout , políbit a nebo si prostě jen užívat její přítomnost. Jak už jsem zmiňoval hrozně se nudím. Musím něco dělat kdybych nic nedělal asi bych se z toho všeho zbláznil. Potřebuju jí ve svém životě. A nevím jak to teď budu zvládat bez ní. Do teďka jsem byl zavřený sám ve svém pokoji a trpěl teď už jsem věděl že je možnost být zase se Zorou a že jí smím vídat. Každý víkend budu trávit v chrámu Elements budu tam s ní a budeme si povídat a usmívat se na sebe. 

No a v týdnu budu pátrat po tom co Zora věděla a já ne. Totiž to kouzlo kterým mě zachránila nikdo nezlá, ale Zora k němu musela nějak přijít a tak teď pátrám po tom co mi uniklo. 

Dnes je středa, tři dny od toho co jsem viděl Zoru naposledy. Už je po vyučování a já mám čas konečně něco zjistit. Mnohem jednoduší by bylo se Zory zeptat, ale já bych pak neměl co dělat a strašně bych se nudil, takhle to bude zajímavější. 

Mířím dívčí kolejí, skoro každá se za mnou otáčí. Vím že bych mohl mýt kteroukoli z nich ale nikdo není a ani nebude jako Zora. Jen jim falešně oplácím úsměvy a směřuji k části pro mágy. Projdu dlouhou chodbou a otevřu dveře přímo naproti mně. Hned jak vejdu začnu litovat. Nikdo tu asi nebyl, vše je totiž úplně stejně jako když jsem tu byl se Zorou naposledy. Ustlaná postel, rámeček s naší fotkou na nočním stole, knihy v policích, roztažené závěsy a knížka položená na měkké části okna kam si vždy ráda sedávala a četla. Knížka mě zarazí nikdy jsem jí neviděl. Podívám se a usměji se. Pohádky neznámého světa. Představa že tu Zora sedí a čte si knížku s takovým názvem se mi líbí. Musela u toho vypadat hrozně roztomile. Popadnu knížku a sednu si na okno. Má tři kapitoly- Budoucí vládce, Svět mrtvých bytostí a Srdce za život, život za srdce. Vím že bych asi měl číst všechny popořadě ale ta poslední mi prostě připomíná tu událost co se stala. Začtu se tedy nejprve do té poslední. 

Srdce za život, život za srdce

Je to už deset let co umřel Paul a já se dostal z popraviště k Havensovým. Christian a Silvie už byli větší bylo jim devět a dalo se s nimi rozumně komunikovat. Šel jsem takhle jednou lesem až jsem se dostal do kouta kde jsem byl jen jednou.... 

Když jsem si celý příběh přečetl pochopil jsem co se tehdy stalo po tvářích se mi kouleli slzy. Byl to tak dojemný příběh a myslím že byl pravdivý. Konečně jsem zjistil odkud má Zora to kouzlo byli to z této knihy, to ona mi zachránila život a zároveň úplně zmařila.  Zora musela na kouzlo použít ohromné množství síly a ještě opravdovou lásku a vše to nějakým záhadným způsobem zpatlat dohromady.  Nic z toho se ale vůbec nemuselo stát kdyby se LIlian uměla chovat. Jak já jsem na ní naštvaný. Jak to mohla proboha někomu udělat. To chtěla doopravdy vyrvat Zoře srdce kdybych se před ní byl nepostavil byla by mrtvá Zora, ale já bych byl stejně tady kde jsem nic by to nevyřešilo. Pořád by Zora byla pryč a já tady. 

Vzchopil jsem se a přečetl si další dva příběhy. Můj další krok bude že zajdu za Silvií. Ona znala toho Ambrose, žil s nimi a taky s mojí babičkou. Angel neboli Nina babička si ráda říká Nina ani nevím proč, asi se jí zdálo že by mohla být podezřelá. Hodně ráda chodí mezi lidi a těm by opravdu mohlo být podezřelé že babička nestárne, tím že si směnila jméno si hraje na svou řekl bych už tak vnučku. Proto vždy když někoho potká říká mu že se jmenuje Nina aby to nebylo podezřelé.