LABYRINT

Něco mi tají

POHLED ISABELL

Ráno se vzbudím a trochu mě bolí za krkem. Všimnu si, že v místnosti nejsem sama. V noci se u mě střídal Jeff s Clintem a hlídali mě. Prý abych zase neomdlela. Ale teď tady se mnou není ani jeden. Je to někde jiný. Je to.....Newt.

Sedí na židličce vedle postele a spí. Hlavu má svěšenou a pravidelně oddechuje. Vlasy mu trčí na všechny strany a dřív než si uvědomím, co vlastně dělám, už moje ruka prohrabuje jeho vlasy. Během sekundy si to uvědomím a ruku rychle stáhnu k sobě a jen ho tiše pozoruje.

"Jak dlouho mě ještě hodláš pozorovat?"pronese Newt po pár minutách civění na něj.

Nevím,co na to říct a tak se kousnu do spodního rtu a mírně zrudnu. Na to se blonďák jen pousměju a sdělí mi svým nádherným hlasem.

"Jeff říkal, že už dneska budeš moct odejít"

Nadechuju se, abych mohla odpovědět, že už mi to říkal včera, když v tom pokračuje.

"Řekl jsem Gallymu, aby vyrobili pro tebe postel, na Radě jsme se shodli, že ti dáme jeden z posledních volných pokojů ve Dvoře, abys měla nějaké to soukromí".

Zaujatě na něj hledím, ale vypadne ze mě jen tohle:

"Gallymu? A to mu nevadilo udělat něco pro mě?"

"Proč by mu to mělo vadit?"

"No víš..."

"Bell mluv"

"No...."

"Bell?!"

"Tak fajn no... myslím, že mě tady zrovna dvakrát nechce a moc mě nemusí"

Na Newtovi jde poznat, jak se celý napne a s vážností v očích mě pozoruje.

"Udělal nebo řekl ti něco?"

Vzpomenu si na slova Gallyho: Jestli to někomu řekneš, tak to s tebou nedopadne dobře, nebo tak nějak to znělo.

"Ne nic mi neřekl a ani neudělal, jen se na mě tak divně dívá, ale není jediný. Ani se mu vlastně nedivím, musí to být nezvyk mít teď tady na Place první holku nebo ne?"

"Ne, teda vlastně jo, je to...nezvyk, ale už jsem si zvykl. Je to pro většinu Placarů těžký teď"

Už už jsem se chtěla zeptat co myslel tím NE, ale předběhl mě.
"Bell promiň, ale budu muset jít, ti frasní čóni nedokážou vyřešit nic sami, takže se uvidíme u oběda?"

"Jo jasně, tak u oběda"

"Tak zatím ahoj zl...Bell"

"Ahoj Newte"

Po kontrole od kluků mi řekli, že je vše ok a že už můžu jít. A protože tady budu jako třetí meďák, domluvili jsme se, teda oni se domluvili, že od zítřka můžu začít.

Během celého dopoledne přemýšlím, co tím Newt mohl myslet. Možná se jen přeřekl nebo mi něco tají. Jedno z toho určitě, ale proč by to dělal? Co by mi mohl tajit? Plno otázek ale žádná odpověď. Tak jako vlastně všechno.

POHLED NEWTA

Na Radě kapů se řešil Labyrint. Jako vlastně pokaždé. Teda skoro. Musel se vyřešit Ben.
Ben byl běžcem, ale potom co ho rmůt pobodal a sérum mu nepomohlo, jsme ho museli vyhnat. A nikdo ještě nepřežil jedinou noc v Labyrintu, takže to byla jistá smrt.

Rozhodlo se, že Alby půjde v jeho stopách společně s Minhem. Minho je kápo běžců. Dohodlo se, že se do Labyrintu vydají zítra. Půjdou na místo, kde uštkli Bena. Ještě se nestalo, že by rmůt vylezl ven přes poledne. K večeru, než se brány zavřou, je možné, že narazí na rmůta, něco o tom vím, ale přes poledne se to ještě nestalo.

POHLED ISABELL

"Hej!! Bell!! Posloucháš mě vůbec?!" hučí do mě Chuck.

Pořád na to myslím, ale nemám odvahu se zeptat. A navíc je to Chuck, moc dlouho tady není, takže o tom sám nic vědět nebude. Tak fajn Isabell, teď na to přestaneš myslet a začneš dělat něco užitečného, přikazuji si.

"Promiň, co jsi říkal?" a trapně se pousměju.

"Ty mě vážně neposloucháš, frase Bell!"

"Ale no ták Chucky, řekni mi to" zaškemrám.

"Řeknu ti jen jedno, je OBĚD!!" zvýší trochu hlas, ale hned na to se začne smát a společně se vydáme do jídelny.

V jídelně si sednem k "našemu" stolu, kde sedí všichni kromě Newta. Ten jediný chybí.
Kde asi je? Vždyť říkal, že se uvidíme na obědě, tak proč tu není? Ne že by mi to vadilo. Že by se mi vyhýbal?
Rozhlížím se po jídelně a všimnu si vražedného pohledu od Gallyho.
Okamžitě svůj pohled zamířím k talíři.

"Hej Bell jsi v poho?" ptá se Thomas.

"Jo jasně....jen...no....to je jedno" kluci na mě hledí jak na totálního blázna, ale dál to nerozebírají, za což jsem jim vděčná.

Nejprve jsem se chtěla zeptat, jestli tady přede mnou byly nějaké holky, ale pak si to rozmyslím s tím, že se na to zeptám Newta nebo počkám, jestli na to přijde řeč.

Ale neustále mi vrtá hlavou jedna věc. A tou je můj sen. Byla tam žena, starší blondýna celá v bílém a stále opakovala tu stejnou věc. Že buď to celé zničím a nebo to dopadne vše podle plánu. Ale co? Mají i ostatní takové sny, nebo jsem jediná divná? Nic mi nedává smysl, všechno je úplně zmatené.

Tak jo, dneska je trošičku kratší, možná ještě dnes vyjde další kapitolka, ale uvidím.
Doufám, že se Vám zatím příběh líbí a budu ráda za komentáře, co si o tom zatím myslíte. Jinak mějte hezký zbytek dne 😊💗