LABYRINT

Všichni už to ví

POHLED NEWTA

S Bell jsme spolu už dva týdny. Chápete to?! Dva týdny!!! Byly to nejlepší dny mého života, vlastně stále jsou. A hádejte co....Thomas a Teresa jsou spolu už oficiálně jako já a Bell. Snažili se to ututlat, ale moc jim to nevyšlo.

Ráno se vzbudím a Bell ještě spí. Je schoulená v klubíčku a v klidu oddechuje. Za tu dobu se párkrát stalo, že se v noci budila kvůli těm snům. Frasáci jedni! Takhle ubližovat holce?! A ještě k tomu šestnáctileté, milé, krásné dívce, kterou miluju. Tak to teda neeeee.

Už bude skoro devět, což znamená, že už bychom měli vstávat. Kouknu na tu moji roztomilou princeznu a to mě donutí udělat kukuč alá jsi k sežrání a usmát se. Nechápu, že zrovna já mám to štěstí být s ní.

Pohladím ji po jejich blonďatých vlasech a dám jí pusu na líčko. Nic. Tentokrát ji začnu pomalu obsypávat krk polibky a to ji už probudí.

"Dobré ráno princezno"

"Dobré ráno Newtie"

Usměje se na mě a já se přitisknu na ty její sladké rty. Tohohle nebudu mít nikdy dost.

Jo a abych nezapomněl Alby už zase velí. Upřímně jsem rád, že už to nemusím dělat. A taky ví o mně a Bell a o Tommym s Teresou. Vzal to v pohodě. Jen nám oběma, jakože mě a Thomasovi oznámil, že nechce holky vidět a ani slyšet o tom, že by byly těhotné. Upřímně tohle mi říká každý. Minho, Thomas, Alby....

S Bell ruku v ruce dojdeme na opožděnou snídani, ale jak vidím, nejsme jediní kdo si připsal.

"Ahoj" řekneme s Bell najednou.

Thomas se na nás otočí a Teresa zvedne hlavu a pozdraví nás taky.

"Takže nejsme jediní, kdo si přispal" řekne Tess a usměje se.

Upřímně ti dva se na sebe pořád jen culí, jsou horší jak my. Ale jsem rád, že má Tommy taky takové štěstí jako já.

Posnídáme a já s Thomasem odcházíme z jídelny a necháváme holky samotné.

POHLED ISABELL

Po snídani, když kluci odešli pryč, jsme se šly s Tess projít. Mám volno a Tess taky. Pracuje nebo spíš vypomáhá Pánvimu v kuchyni.

"Tak co ty sny?" optá se mě.

"Už tři dny nic, takže jsem se vyspala dobře a hlavně Newt. Pokaždé ho to vzbudí...."

"Tak to jsem ráda, že jste se oba vyspali dobře. Na Newtovi šlo vidět, že to potřeboval"

"To jo, před těmi třemi dny, to bylo 4 dny v kuse, kdy se to vracelo, bylo mi ho líto...."

"Bell ty za to ale nemůžeš, to ONI ti to udělali"

"Já vím, ale pořád, nebyl vyspaný a ještě musel řešit problémy ostatních"

"Bell, hele zvládnete to spolu ju?"

Na to jsem jen přikývla a posadila se pod strom, Tess vzápětí za mnou.

"A co ty a Tommy?"

"Skvělí, je na mě strašně hodný a celkově je dokonalý..."

"Tak to jsem ráda, že jste šťastní"

Po tomhle jsme začaly řešit holčičí věci. Probraly jsme některé Placary, pomlouvaly Gallyho, který se nám vyhýbá obloukem. Pořádným obloukem. A taky více naše vztahy s Tommym a Newtem. Upřímně jsem ráda, že je tady. Konečně mám s kým tyhle věci řešit. Jo, s Newtem můžu mluvit o čemkoli, a taky že jsme toho spolu už hodně probrali, ale některé věci prostě říct klukovi nemůžete.

Po skoro třech hodinách se Tess vydala na oběd, ale já jaksi nemám hlad, takže jdu k nám do pokoje. Ano, slyšíte dobře, k NÁM do pokoje. Už to není jen můj pokoj, ale můj a Newta. Stejně tak se Tommy přestěhoval k Tess. Nejprve chtěl, aby šla Tess k němu, ale nakonec prohlásil, že budou tam, že tam budou mít víc soukromí. Chápeme se.

Jestli se ptáte, zda za tu dobu, co jsem s Newtem k něčemu došlo, tak odpověď je NE. Ne, že by se neschylovalo a příležitosti nebyly, ale prostě ještě ne.

Za to u Tess se to včera malém změnilo. Ale jen malém. Jakože řeknu to takhle, Tess by možná už svolila, ale bohužel ještě nemohla, jakože už mohla, ale nechtěla ještě riskovat (chápeme se ;) ).

"Bell jak to že jsi nebyla na obědě?" ozve se Newt.

"Nemám hlad a ani chuť"

"Ale víš, že musíš jíst"

"Já vím a neboj, kdyby mi cokoliv bylo, víš to jako první a slibuju, že na večeři půjdu"

"Zklamala jsi mě..."

"Já? Čím?..."

"Těšil jsem se, že tě uvidím na obědě a ty nikde" odpoví Newt a jakoby se "urazí".

"Ale no tak zlato, přece se na mě nebudeš zlobit" řeknu a udělám na něj psí kukuč. Jojo, už vím, co na něj platí.

Na to se rozeběhne proti mě a strhne s sebou i mě na postel se slovy:

"Ty potvůrko moje malá, ty víš co na mě platí" řekne pobaveně.

Já na to jen pozvednu ramena a on mě na oplátku začne lechtat.  Lechtá mě tak moc, že můj smích musí být slyšet, až na druhé straně Placu. Směju se na celé kolo div se nepočůrám.

"Miluju tvůj smích" řekne Newt, když už vedle sebe ležíme.

Zvednu se na lokty a otočím se na něj čelem.

"Copak?" zeptá se po chvíli ticha a čeká, co ze mě vypadne.

Vyhopsnu si na něj, takže mu sedím na břiše.

"Takže ty miluješ můj smích a proto mě týráš pořád lechtáním. Tak to ti teda děkuju" řeknu na oko uraženě.

Dvěma prsty otočí mou hlavu směrem na něj a tím mě donutí se na něj podívat. Dlouze mi pohlédne do očí a pohledem sjede na mé rty. Moc dobře vím, na co myslí. A ne není to to, na co myslíte vy.

Natáhne se ke mě a převalí na postel. Najednou se nade mnou tyčí jeho svalnatá postava. Bez váhání mě políbí. Z chutě na jeho rtech poznám, že měli k obědu jahody.

"Vy jste měli jahody?"

"Jak jsi to poznala?"

Natáhnu se k němu a znova ho políbím.

"Měli jste jahody, já chci taky jahody"

"Ty jsi fakt neuvěřitelná, to ti řeknu"

Kouknu na něj takovým tím dětským naštvaným kukučem. Hned na to se, ale můj výraz změní na šťastný a překvapený.

Newt odněkud vytáhl misku s jahodami. Mňam. Miluju jahody. Koukne na mě spokojeně, protože ví, že mi tím udělal strašnou radost.

"Miluju tě"

"Doufám, že to neříkáš jen proto, že jsem ti přinesl jahody"

"Kde pak hlupáčku, říkám to proto, že tě doopravdy miluju"

Nakloním se a vášnivě ho políbím, dám do toho všechno, co k Newtovi cítím. A že je to opravdu silné.

"Miluju tě Bell"

"To já miluju tebe"

Tak jo jsme v půlce/za půlkou. Ještě nevím, jak dlouhé to bude, takže uvidíme.
Doufám, že se líbí a budu ráda za každý koment nebo hvězdičku.
Mám vás všechny ráda a děkuju, že to čtete, moc to pro mě znamená 🥺❤️💗💫😻