LABYRINT

Chuck

POHLED ISABELL

Gally míří pistolí na Thomase a mě. Už už se chystá vystřelit, když v tom mi Minho vezme z ruky oštěp, který se mu zapíchne do hrudi.

Jenže Gally stihl vystřelit. A zasáhl Chucka, který se postavil přede mě. Tu kulku jsem měla zchytat já a ne on.

"Chucku!!" vykřinu a sehnu k němu stejně jako Tommy.

Chuck leží na zemi a z rány po kulce mu vytéká krev.  To není fér. Takhle to nemůže skončit. Ne. Ne. Ne. Ne. Slíbila jsem mu to. Nemůže umřít. Ne teď.

"Chuck nevzdávej to" říká mu Tommy.

Brečím jako malé dítě, ale to všichni tady. Chuck je pro nás jako malý bráška.

"Chucku slíbil jsem ti, že tě dostanu ven, nesmíš to vzdát"

Thomas mu dal stejný slib jako já.

"Thomasi to je dobrý, je to v pořádku" řekne Chuck slabým hlasem.

"Ne to teda není, nevzdávej to!" řeknu mu zase já.

"Thomasi nech si to" řekne a podá Thomasovi malou dřevěnou vyřezanou figurku.

"Chucku" řekne Thomas, když  Chcuk zavře oči.

Teď začnu brečet ještě víc a stejně tak Tommy. Newt mě postaví na noha a pevně mě obejme.

"Je to moje vina" řeknu potichu tak, že mě může slyšet jen Newt.

"Bell ty za to nemůžeš"

"Můžu za všechno"

"Nemůžeš"

Teresa mezitím došla k Thomasovi a snaží se ho uklidnit.

V tom sem někdo v trhl. Jsou to lidé oblečení v nějakých uniformech. Nejsou to úplně uniformy, ale něco podobného. Mají u sebe zbraně s postupně nás táhnou ven.

Všichni jdou celkem dobrovolně kromě mě a Thomase. Mě táhne Newt a Thomase ti vojáci.

Newt mě dovleče ven, kde mě oslepí světlo. Je tu jen samý písek. Když už jsme venku jdu už sama, takže mě Newt nemusí táhnout. Pořád mě ale drží za ruku. Pevně svírám tu jeho.

Jakmile si mé oči přivyknou na světlo, spatříme před sebou helikoptéru, ke které nás táhnou.

Nastoupíme do ní a ona vzlétne. Když už jsme ve vzduchu, uvidím ten obrovský Labyrint, kterým se někteří z nás snažili 3 roky projít a teď jsme venku.

Po pár hodin letu přistaneme a oni nás odvedou dovnitř. Venku panuje bouře, takže běžíme dovnitř jen co nám síly stačí.

Když se ocitneme vevnitř, před námi se objeví muž. Poměrně vysoký, krátké vlasy a v obličeji mi připomíná krysu.

"Tak jo, jmenuju se Janson a tohle bude prozatím váš domov, než vás převezme dál. Nebojte tady na vás ZLOSIN nemůže, provedu vás tady a pak vám ukážu vaše pokoje" řekne Janson.

Podezřívavě se podívám na něho a potom na Thomase, Minha a Newt. Všichni mají trochu obavy. Nic ale nenamítáme a jdeme za ním.

Ukáže nám to tady. Pokoje, sprchy, naše nové oblečení a ukáže cestu do jídelny.

"Co se týče pokojů, je tady jedno pravidlo. Holky zvlášť, kluci zvlášť. Navštěvovat se můžete, ale spíte ve svých pokojích"

Kouknu se na Newta a pak na ostatní. Potom nás tedy rozdělí. Já s Tess máme pokoj samy pro sebe i s koupelnou a kluci jsou zase spolu.

Společně s Tess odejdeme do našeho pokoje. Je to tady docela hezké. Dvě prostorné postele, stůl, židle, nějaká skříň oblečením a pak dveře do koupelny, kde je sprcha, umyvadlo a záchod.

"Co si o tom myslíš?" zeptám se Tess.

"Jako o čem?"

"No o tom, že když jsme se dostali ven, ZLOSIN tam nehlídal, pak se tam objeví někdo, vezme nás někam pryč a tvrdí, že na nás ZLOSIN nemůže, prostě mi to přijde zvláštní"

"Bell dostali jsme se z Labyrintu a teď jsme tady. Máme kde spát, jídlo, oblečení, máme se dobře, a navíc jestli na nás ZLOSIN nemůže, jsme i v bezpečí, není čeho se bát"

"Asi máš pravdu"

"No já se teď půjdu osprchovat a pak půjdu za Thomasem. Mám říct Newtovi, ať sem přijde? Myslím, že by jste potřebovali trochu soukromí"

"To bys byla hodná, jestli ti to teda nevadí"

"Řeknu mu"

Po tomhle odchází do sprchy a já se vydám ke skříni, kde vytáhnu nějaké oblečení. Po půl hodině Tess vylezla ze sprchy a já tam vešla. Asi za deset minut slyším bouchnutí dveří a to mi prozradí, že Tess odešla.

POHLED TERESY

Jakmile dojdu ke dveřím od pokoje kluků, zaklepu. Po chvíli mi někdo otevře. Ten někdo je Thomas. On mě ihned obejme a já jeho. Vejdu dovnitř a posadím se na jednu z postelí. Pozdravím se s nima a zapojím se do jejich hovoru.

"Jo  a Newte?"

"No?"

"Měl bys zajít za Bell"

"Stalo se něco?"

"Ne, jen za ní zajdi"

Poté se zvedne, já mu řeknu, kde má jít a on odchází.

"Myslíte že?" řekne Minho

"Kdo ví" řekne Pánvička a všichni se začnou smát.

Podívám se na Tommyho s políbím ho.

"Nonono, tyhle prasečinky si nechte na později" řekne Minho.

Na to se všichni začnou smát a já po něm hodím polštář.

POHLED NEWTA

Dojdu k daným dveřím a vejdu dovnitř. Teresa mi řekla, že nechala otevřeno, ale že za sebou má radši zamknout.

Vejdu dovnitř a spatřím nádherný pokoj. Potom si uvědomím, že Bell tady není, tudíž musí být v koupelně. Pomalu otevřu dveře a uvidím jí. Mojí nádhernou Isabell. Jenom mojí.

Přijdu k ní a políbím jí.

"Newte.."

"Šhhhh"

Po tomhle mě políbí ona.

Doufám, že se líbí a těším se u další kapitolky.😊❤️ Už jsme skoro u konce takže doufám, že se vám příběh celkově líbí 😅🥺💕💫

PS: vím, že dneska už kapitola vyšla, ale rozhodla jsem se, že vám udělám radost a zveřejním dneska ještě jednu😅❤️