LABYRINT

Další holka?!

"Bell vstávej, ať to stihneš"

Vzbudí mě ráno Newt. Upřímně se mi vůbec nechce. Vyrážíme v šest a proto musíme vstávat už v pět. Nenávidím raní vstávání.

"Jojo, však už vstávám"

"Moc se ti, ale nechce" sdělí mi Newt a škodolibě se usměje.

Já na něj hodím vražedný pohled a konečně vsatnu. Na sobě mám pořád legíny a mikinu ze včerejška. To ale nevadí, protože mi dají nějaké běžecké oblečení a boty.

"Tak jak ses vyspala?" optá se mě Tommy.

"Ale jo"

"Moc se jí nechtělo vstávat" vysvětluje jim Newt.

"To mi došlo" dodá Minho.

No tak ti tři mě snad chtějí naštvat hned ráno. Naštvaně se na ně podívám, ale moc velkou hlavu si z toho nedělají.

"Tak pojď, jdem ti dát něco na sebe" řekne Mimho "a vy dva zajděte pro batohy pro běžce a k meďákům pro Bellin batoh, sejdem se u brány"

Na to jen přikývnou a odchází pryč. Já se vydám za Minhem k domku pro běžce. Podá mi tepláky a tričko. Nevím jak, ale trefil mojí velikosti. Nakonec mi podá běžecké boty. Ještě mi podá hodinky, prý kdyby jsme se náhodou rozdělili. Vezme ještě jedny pro Thomase.

Teď už stojíme u brány a čekáme až ti dva přinesou batohy. Naštěstí jim to netrvá dlouho a už mi podávají batoh, který si vepředu připnu, aby se mi lépe běhalo.

Thomas si vzal hodinky, Minho zase batoh. Já se rozloučila s Newtem, ten mě políbil a na to mu Minho řekl, že na tohle budeme mít čas večer.

"Nezapomeňte, že do šesti musíte být zpátky!"

"Jasně! Tak večer"

Brány se už otevřely a my vybíháme. Kupodivu nemám vůbec strach. Nejprve zahneme do prava, potom do leva a zase do leva. Pak už se na to přestanu soustředit.

Běžíme už asi čtyři hodiny. Mezitím jsme si dali menší přestávky na pití. Jinak bych to neuběhla. Kupodivu je stíhám. Bála jsem se, že to neuběhnu.

Po asi dvou hodinách si dáme oběd. Pánvička nám připravil sendviče. Kluci mě ujistí, že už to dlouho trvat nebude.

Nakonec jsme doběhli do sektoru 6, kde se nacházel mrtvý rmůt. Je to teda  pěkná potvora. Nemohla jsem si nevšimnout, že všude na zdech je napsáno ZLOSIN. Ten ZLOSIN. Obhlédnu rmůta, ale nic moc nevidím. Je tu úplně rozplácnutý. Prostě fuuuuj.

S klukama se snažíme něco najít. Když si toho všimnu. Něco má v hlavě. Něco tam tiká. Jen to stačím říct klukům, když v tom se ozve řev. Rmůtí řev.

"Běž!!!" zařve na mě Minho.

Okamžitě se rozebíhám pryč. Za mnou hned běží kluci. Ta potvora, tentokrát ta živá, je strašně rychlá a odhodí Minha pryč od nás.

"Minho!!!" zakřičím a vydám se mu na pomoc. Thomas za mnou běží s tím aby mě zastavil, ale marně.

Už stojím před Minhem, když v tom se rmůt rozmáchne a chce ho bodnout.
Otočím se k němu čelem a on okamžitě zastaví. Bodec má namířený na mě, ale nebodne mě.

Thomas mezitím doběhl k Minho a staví ho na nohy. I když se bojím, kouknu se na tu potvoru naštvaně a asi ji způsobím bolest jako tentokrát Gallymu.

Okamžitě začne vydávat strašné zvuky a  utíká pryč. Ten zvuk způsobil to, že si kluci museli zacpat uši. Mě to však nedonutilo.  Rmůt už je pryč a my se rozhodneme se vrátit zpátky. Kdyby náhodou si šel pro kamarády.

Houknu na Thomase, ať vezme tu věc z rmůtí hlavy. Samozřejmě toho mrtvého. Thomas se tedy vydá směrem k mrtvole té potvory a já zjišťuji, jestli něco Minhovi není.

Naštěstí zjistím, že ne. Jen má modřiny s odřeniny, nic vážnějšího. Zato mě se trochu motá hlava a začíná mě i bolet. Toho si však nevšímám. Tommy si schoval tu věc do batohu a řekne:

"Máme to, co jsme chtěli, tak jdeme, než se ta potvora vrátí"

Na to jen přikývneme a běžíme, no teda neběžíme, ale spíše poutíkáváme, směrem k Palci (snad chápete).

Už se pomalu blíží šestá hodina a my se blížíme ke vchodu. U brány čeká Newt, Pánvička a Chuck. Když si nás všimnou, jde vidět, že se jim ulevilo.

"Konečně" řekne Pánvička.

"Už jsme mysleli, že to nestihnete" přidá se Chuck.

Jakmile doběhne do Placu a pozdravíme se s nimi, brány se zavřou. Stihli jsme to akorát.

Začíná se mi motat hlava čím dál tím víc a bolest se taky zvětšuje. Trošku žmourám očima.

"Bell jsi vpoho?" zeptá se mě Newt.

"Jo,jo, jen se musím vydýchat"

"Přijel nový baža, další holka" sdělí jim Pánvička.

To už však slyším jen z povzdálí. Chtěla jsem se jít posadit. Udělám však sotva dva kroky a podlomí se mi kolena. Spadnu na zem. To už mě však někdo zvedá.

"Bell! Bell?! Prober se!" slyším někoho říkat. Poznám, že je to Newt, ale slyším ho zdálky, přitom je vedle mě.

"Zajděte někdo pro meďáky! Dělejte!" zakřičí na ně.

Mezitím mě Newt vezme do rukou a odnáší někam pryč. Co dělá Minho a Thomas nemám tušení, protože to už nevnímám vůbec.

Konečně se mi podařilo napsat něco kratšího. Takže doufám, že se líbilo a děkuju všem, co si tenhle příběh čtou. Je to můj první příběh, takže vím, že moje psaní není úplně perfektní. Takže Vám moc děkuju a těším se na další kapitolu 😊💫❤️💗
Ještě bych se vás chtěla zeptat, jak často bych měla vydávat kapitolky? Prosím napište mi. Děkuju