LABYRINT

Co to má znamenat?!

POHLED NEWTA

Všichni čtyři jsme vyběhli ven a začali se rozhlížet všude kolem. Byla tma, nikde ani náznak toho, že by byl někdo vzhůru. Všude byl jen klid.

"Tak jo, někde musíme začít, Plac je velký, takže se musíme rozdělit"

"Taky si myslím, takže já půjdu s Tess a ty s Minhem"

"Dobře, my jdeme do leva a vy do prava" řekne Minho.

"Hele lidi, dávejte bacha, nejspíš zase nějaký záchvat a nevím, co se může stát, ještě nikdy nezmizela z pokoje"

Přikývnou.

"Tak jo kdyby jste ji našli tak nás zavolejte"

Po tomhle se každý vydáváme svým směrem. Já a Minho jdeme k rozhledně a k menšímu lesíku, projdeme opatrně mezi spícími Placary, ale nikde není. Prohledáme domky, ohrady, chýše, prostě všechno, ale nikde nic.

Thomas s Teresou šli za Dvůr, do většího a hlubšího lesa, do domku pro běžce a směrem k západní bráně.
Když ji nikde už neumíme najít, rozhodneme se jít podívat na opačnou stranu tam, kam šel Tommy a Tess.

Když už se blížíme ke Dvoru, někdo proti nám běží. Je to...Teresa.

"Našli jsme ji, ale nejde s ní hnout" řekne a snaží se popadnout dech.

"Kde?!"

"U....u západní brány, Thomas tam s ní je" odpoví, ale stále popadá dech.

Jakmile řekne kde je, vydáme se všichni tři směrem k západní bráně. Musela projít celým lesem, což by za normálních okolností nedala.

Když už jsme na místě, uvidím jí. Stojí tam a upřeně se dívá na zavřenou bránu. Zarazím se. Tommy stojí kousek od ní a mluví na ni, jenže ona ho vůbec neposlouchá. Asi.

"Co s ní je?" zeptá se Minho.

"Nevím, když jsme ji našli, už zírala na tu bránu a od té doby se ani nehnula"

Tess k ní přistoupí a zkusí to ona.

"Bell? Bell? Haló! Slyšíš mě?" snaží se upoutat její pozornost, ale nic. Zamává ji rukou před obličejem, ale ani nemrkne.

Jakoby by byla v tranzu.

"Bell? Zlato co se děje?" zkusím to já.

"No tak Bell, mluv s náma"

Nic. Ticho.

Otočím se na ostatní s účelem se jich zeptat, co s tím budeme dělat, když v tom uslyším:

"Newte? Co se to se mnou děje?"

Okamžitě se otočím a uvidím, že se na mě dívá. Chci jít k ní blíž, ale stačím udělat jeden krok a ona se chytne za hlavu a bolestně zaskučí.

"Bell, co se děje?" zeptám se.

"Isabell musíš s tím bojovat" řekne rozhodně Teresa.

Koukám na Bell s bolestí v očích a vidím na ni, že se snaží. Snaží se tomu odolat. Po chvíli to už nevydrží a její obličej zase zdobí pohled bezcitného psychopata. Udělám krok k ní, když v tom sebou cukne a podívá se na mě. Naštvaným pohledem.

Okamžitě mě rozbolí hlava a já se tou bolestí složím na zem. Bolest stále nepřestává jen se zvyšuje. Skoro nic přes to pískání v uších neslyším. Mám pocit, že mi praskne hlava. Je to taková ta palčivá bolest, která se zjevila odnikud a pořád přidává na síle. Kroutím se na zemi jako nějaká žížala, pevně svírám svou hlavu v rukách a oči mám zavřené, křečovitě.

Najednou to přestane. Ticho. Pískání zmizelo a bolest utichla. Otevřu oči a všimnu si, že u mě klečí Tommy. Pomalu se posadím.

"Dobrý kámo?"

Přikývnu a on mi pomůže na nohy. Podívám se na místo, kde naposledy stála Bell. Teď ale nestojí, leží tam. Oči má zavřené a já se okamžitě vydal k ní.

Kleknu si vedle ní a zeptám se:

"Co se stalo?"

"Já nevím, prostě se na tebe dívala a pak spadla na zem"

Dýchá, což je dobrý. Ono to spíš vypadá, že usnula. Předtím než mě začala drtit tou bolestí, se mě zeptala co se to s ní děje. Možná sem ani nepřišla vědomě.  Že by ve spánku? Možné to je. Sakra. Ti frasáci jedni. Jak já je nenávidím. Zabiju je! Všechny!!

"Odnesem jí na marodku?" zeptá se Minho.

"Ne"

"Ne?"

"Ne, já myslím, že sem přišla ve spánku nebo teda rozhodně ne při vědomí, takže si myslím, že usnula. Takže ji odnesu do pokoje. A navíc by se ostatní mohli ptát, co se stalo, a fakt nemám zapotřebí, aby o tom, co se jí děje, vědělo moc lidí"

S tím všichni souhlasí, takže ji vezmu do náruče a odnesu zpátky do pokoje, kde ji položím na postel a přikryju ji. Sám si lehnu vedle ní, ale neusnu. Něco mi nesedí. Něco mě nutí přemýšlet.

Během té bolesti jsem zaslechl jednu věc. Jednu jedinou. A tou byla věta:

"Nezvorala to, už to nemusí trvat dlouho, do dvou měsíců...."

Vím, že ta věta pokračovala, ale už si nevzpomínám jak. Ale co to může znamenat a či to vůbec byl hlas??

Další kapitolka na světě. No uvidíme co bude dál. Ještě to bude hodně zajímavý (asi). Každopádně vám chci poděkovat za hvězdičky a každý komentář. Vždycky moc potěší a namotivují k psaní dalších a dalších kapitol. Takže se  mějte hezky a ještě jednou DĚKUJI 😊❤️💫✨