LABYRINT

POHLED ISABELL

S Newtem jsem se včera domluvila na tom, že půjdu s klukama do Labyrintu. Nezapomněl mi udělat snad hodinový proslov, jak je to nebezpečné, ale nakonec svolil. Musela jsem mu slíbit, že se v pořádku vrátím. Kluci s tím souhlasili.

Takže teď stojíme všichni tři oblečení, s batohy na zádech u brány a čekáme až se otevře. Je tady s námi i Newt, který podá Minhovi tu rmůtí věc. Minho si to schová do batohu a mezitím se brána začne otevírat.

Rozloučím se s Newtem tak jako kluci, popřeje nám hodně štěstí a na mě hodí výraz typu varuju tě, jestli se něco stane a ty se už nevrátíš.

Já s klukama vybíhám do nitra Labyrintu. Vede nás Minho, protože ho zná nejlépe a ví, jak se nejrychleji dostat k sektoru 6.

Běžíme už asi 2 hodiny, když doběhneme k místu, kde našli toho rmůta.

"Tak jo, zkuste najít něco zvláštního, něco co by nám mohlo pomoct" řekne Minho.

"Bell kdyby jsi zahlédla cokoliv co se hýbe, zdrhej pryč ne jako minule"

"Chápu, nebudu dělat žádné potíže"

Kluci se na to uchechtnou a každý se jdeme podívat jinam.

Nějakou chvíli to tady už prohledávám, když v tom si všimnu nějakých vysokých desek.

"Ehm...kluci? Co je tohle?" zeptám se a prstem ukážu na mýtinu plnou těch desek.

"Říkáme tomu břity, patří to k sektoru, ale nikam to nevede"

Najednou začne pípat ta věc a Thomas jí vyndá z Minhova batohu. Udělá krok v před a pípání se ustálí v pravidelném rytmu.
Jdeme za Thomas, který se řídí těmi zvuky.

"Thomasi myslíš na to na co já?"

"Že nám to ukazuje cestu ven? Jo myslím"

"Něco mi tu nehraje" řekne Minho.

"Konkrétně?" zeptám se.

"Tohle mělo být dneska zavřené a otevřít se to mělo až za týden, takže dávejte bacha"

Přikývnu a dál následuju Thomase. Vede nás různě skrz ty břity nebo jak tomu říkají.

Značnou chvíli už jdeme, když v tom se Tommy zastaví a já narazím do jeho zad, protože jsem to nečekala.

"Děje se něco?"

"No tak podle toho by jsme měli jít dál, ale za chvíli cesta končí, je to divný"

Vezmu mu z ruky tu věc a jdu tam, kde podle Tommyho máme jít.

"Bell počkej! Co to děláš?!" řekne Minho a rozejde se za mnou.

Pomalu se blížíme ke zdi, když v tom mě oskenuje nějaký červený paprsek. Trošku poodstoupím, protože se ta zeď, která značila konec Labyrintu, otevře.

Všichni tři opařeně stojíme a koukáme stejným směrem.

Jako první udělá krok v před Thomas. Vezme mi tu věc z ruky a jde s tím dál. Já s Minhem se po chvíli rozmýšlení vydáváme za ním.

"Minho byli jste už někdy tady?" zeptám se.

"Ne, tohle vidím poprvé"

Thomas s tou věcí otevřel další zeď, až jsme došli na konec, kde ve zdi byl kulatý otvor.

Tommy udělal krok v před, když v tom se to začalo pomaličku otevírat. Zahledím se dovnitř, když v tom to uvidím.

"Rmůt! A ne jeden"

"Běž!"

Okamžitě jsme se otočili a běželi odtama pryč. Jakmile jsme ustoupili, kulatý otvor se začal opět zavírat, poté se začali zavírat i ty stěny, což byl problém, protože jsme ji my ještě neproběhli.

"Dělej Bell!"

Běžím co mi síly stačí a jen, co proběhnu skrz poslední stěnu, zaklapne se. Všichni na to koukáme jako by jsme viděli sedmý div světa. Pomalu couváme, když v tom se začnou zavírat i ty břity. Thomas hodí Minhovi tu věc do batohu a my začneme opět utíkat. Břity se nám zavírají přímo před nosem, takže musíme ještě zrychlit, naštěstí se nám podařilo dostat se přes ty břity a už míříme do Placu.

"Co si o tom myslíte?" zeptá se Minho.

"Že by to mohla být cesta ven"

"Myslíte, že přes ty rmůty projdem?"

"Tohle musíme ještě nějak vyřešit, ale jo projdem"

Už nám zbývá jen jedna odbočka a jsme na Placi.
Newt si nás všimne jako první, nečekal na nás u brány, protože je teprve 5.

"Jste tu brzo, stalo se něco?"

"Myslím, že jsme našli cestu ven" řekne Thomas.

"Okey svolám Radu, za deset minut tam"

Potom se otočí a odchází pryč.

"Bell všechno dobrý?"

"Jo jo v pohodě"

"Na Radu jdeš taky"

"Ale já nejsme žádný kápo"

"Ale byla jsi tam s náma, takže jdeš"

Upřímně se mi tam moc nechce, protože Gally.

*RADA*

"Tak jo, Radu jsem svolal, protože jsme možná našli cestu ven" sdělí jim Newt.

"Tak a teď nám řekněte, co se tam vlastně stalo"

A tak se Thomas pustí do vyprávění. Řekne jim všechno, o těch zdech, o tom otvoru, ale i o rmůtech.

"Takže vy chcete, aby jsme šli do rmůtího hnízda?" shrne to Gally.

"Může to být cesta ven" řeknu.

"A nebo cesta na smrt, vidíte!! Já vám to říkal, už od začátku! Ona nás sem přišla zabít. A vy že ne. A teď chce aby jsme šli do rmůtího hnízda. Vy jste se zbláznili"

"Gally uklidni se!" vloží se do toho Minho.

"Neuklidním! Já s ní nikam nejdu! Ještě k tomu má něco společného se ZLOSINem!" zařve a odchází pryč.

Na jeho poslední větu nereaguju, ale uvízne mi v hlavě. Já a ZLOSIN?

"Hele já vím, že je to nebezpečné, ale může to být naše jediná cesta ven. Nevím jak vy, ale já bych už ráda byla odtud pryč"

Na to mi ostatní přikývnou.

"A jak to uděláme s těmi rmůty?" zeptá se Pánvička.

"No viděli jsme tři, ale nevíme přesně kolik jich tam je. Když půjdeme všichni, tak máme šanci se přes ně dostat. Je nás přes 60" řekne Minho.

Další hodinu rozebíráme, jak to všechno provedem. Budete se divit, ale všichni kápové, až na Gallyho, souhlasili s tím, že je nejvyšší čas vypadnout.

Zrovna mluvíme o zbraních, když v tom sem někdo vtrhne. Ten někdo je Tess.

"Lidi máme problém, brány se nezavírají a už je deset minut po šesté!"

Okamžitě vybíhám z místnosti ven. Tess měla pravdu. Brány jsou pořád otevřené....

Tak to tady máme. Že by měl Gally pravdu a Bell je přišla zabít?? Kdo ví. Doufám, že se vám příběh líbí, užívejte den a těším se na vás u další kapitolky. A taky vám děkuji za hvězdičky a komentáře 😊❤️💗💫🤍✨