Barevný svět

Červené sluneční brýle

Zrzeček se líně pohupoval na zavěšené houpačce mezi ovocnými stromy, které mu dopřávaly útočiště ve stínu, a s lehkým úsměvem pozoroval opalující se Katie, jež polehávala na pruhovaném lehátku s vychlazenou limonádou, kterou usrkávala brčkem.

Eddie se jednou za čas letmo zadíval na své nohy plné strupů, na nichž ještě pořád cítil Aaronovy jemné doteky, jak mu hnědovlásek lehce přejížděl po pihovaté kůži, a musel se sám pro sebe usmát, když si už po několikáté vybavil, jak hezky voněl.

Při vzpomínce na jejich ranní setkání v Eddieho pokoji se zmuchlaným prostěradlem, které netrvalo nijak dlouho, se musel zrzeček kousnout do rtu, aby nezářil na míle daleko. Sice se ani pořádně nedozvěděl, co si druhý mladík myslí o jeho umění, protože Aaron se okamžitě po nečekaném, ale roztomilém prořeknutí rozpačitě omluvit a vydal se zpět domů. Ale i tak zanechal Eddieho v místnosti zalitým světlem s úsměvem na rtech a rudými tvářemi, jež se na zrzečkovi objevily hned, jak na jejich příhodu pomyslel. A v tu chvíli mu bylo jedno, že se jeho hnědovlásek nevyjádřil o chlapcově umění, ale o něm.

„Hej, Eddie? Zdá se mi to, nebo jsi nějak zamyšlenější než normálně?" Katie si se zájmem sundala červené brýle, které jí věčně padaly z opálené špičky nosu, a mrkla na zrzečka ve snaze dozvědět se něco nového. Od toho rána si modrookého kamaráda při každé příležitosti jen se zájmem prohlížela, ale ještě se ho na nic přímo nezeptala. A mladík se zatajeným dechem čekal, kdy se na toto téma dostane.

Eddie ale jen sklopil svůj nedokonalý zrak ke svým pošlapaným botám a tajuplně se usmál. „Možná trochu," přikývl nakonec a vesele si skopnul botu i z druhé nohy a položil se celý do houpačky. Katie ale nelenila a za chviličku byla u něj, takže se Eddie stejně musel znovu posadit, protože kamarádka se rozhodla zabrat větší polovinu a pro dobro jich obou se musel chlapec trochu uskromnit, i když to nebyl on, kdo by pro sebe měl větší část.

„No ale počkej, počkej. Tohle téma nezamluvíš. A to se ještě neptám na to, co mělo znamenat to dnešní ráno. Já a tvoje mamka jsme byly dost zmatené a hlavně zvědavé. Zvědavé! Víš, co to znamená u žen, když jsou zvědavé? Že to potřebujeme vědět hned." Katie se zadívala na pihovatého chlapce skrz znovu nasazené brýle, protože záře sluníčka byla silnější a pohled na modré nebe díky nic snesitelnější, ale hlavně chtěla vypadat jako někdo, kdo svoje slova myslí smrtelně vážně.

„Jestli se něco děje, tak víš, že mi to můžeš říct. Klidně mi řekni úplně všechno, od toho jsem přece tvoje nejlepší kamarádka." Eddie ale i přes dojemný a trochu hraný výstup světlovlásky s lehkým úsměvem a růžovými tvářemi pořád mlčel. Katie si povzdychla a položila si opálené nohy do chlapcova klína a čekala na nějakou další reakci, ale Eddie se k ničemu neměl, takže se to netrpělivě rozhodla vzít do vlastních rukou.

„Dobře, takže já asi začnu, protože jinak z tebe nic nedostanu. První otázka – kdo je ten kluk? A neříkej, že nikdo, protože je mi nějak divně povědomý a to, jak jste se na sebe dívali určitě nic neznamenalo." Eddie si poněkud bezradně vyslechl její obsáhlý dotaz. Popravdě tušil, že se zeptá, ale i když o tom už přemýšlel, tak nevěděl, jak jí odpovědět a co přesně jí říct.

Zrzeček si povzdechl, natáhl se pro lupen ze stromu a začal si s ním hrát, aby se zbavil začínající nervozity, protože své pocity takhle sdílel nerad a jen velmi málo. Chvilku bylo proto ještě ticho, než se odhodlal říct své kamarádce celý příběh.

„Pamatuješ si na začátek prázdnin? Jak jsme spolu byli v kavárně a já tam ve spěchu asi nechal svůj skicák?" Eddie se na chvilku odmlčel a podíval se na Katie, která zamračeně přikývla.

„To si vzpomínám moc dobře, celý večer jsi mi brečel do telefonu, ale nikdy jsi mi neřekl proč. Je pravda, že jsem se nikdy nezeptala, i když se musím přiznat, že mi to přišlo docela divné, protože skicáků máš dost. A nikdy předtím jsi takhle nevyváděl, když se něco podobného stalo." Eddie stáhl rty do úzké linky a jen přikývl, ale i tak dál mlčel, takže se do něj Katie hned zase pustila.

„Ale upřímně nechápu, jak to souvisí s tím fešákem, co nám dneska překazil ráno, i když jsem mu vlastně vděčná, že se objevil, protože jinak bych se o něm asi nikdy nedozvěděla." Eddie věděl, že si teď Katie hrála na uraženou, že jí jako správný kamarád neříká takové věci, ale copak zrzeček mohl vědět, co tohle všechno znamená? Připadal si neskutečně zmatený jako ještě nikdy a světlovláska mu to nijak neulehčovala.

„Tak asi na rovinu. Tehdy jsem tak vyváděl, protože v té kavárně byl přeci jeden kluk, určitě si na něj vzpomínáš, protože si myslel, že spolu my dva něco máme." Eddie koutkem oka viděl, jak se dívčin výraz pomalu měnil, když jí začaly všechny ty maličkosti a drobnosti dávat smysl, takže se snažil pokračovat, aby se do toho nezamotal on sám kvůli neposlušným myšlenkám, jež se mu už nějakou dobu proháněly v hlavě.

„A to je přesně ten kluk, co tady dneska byl. A já jsem ho tehdy v té kavárně tajně nakreslil do toho skicáku, který se ztratil, a pak mi ho náhodou přinesla domů jeho sestra, což je mimochodem Rosie." Katie se najednou vymrštila do sedu a s vítězným úsměvem pronesla: „Já věděla, že toho kluka odněkud znám! Teď už je mi to všechno, ale úplně všechno jasné." Zrzeček se na ni zmateně podíval, protože jemu asi úplně nedocházelo kamarádčino nadšení, ale raději se na nic neptal, protože nemohl vědět, co Katie díky předchozím rozhovorům s malou Rosie došlo. A tak se zrzeček snažil přecházet podivný výraz světlovlásky, kterým mu dávala jasně najevo, že ví něco, co on ne.

„A ta jeho dnešní návštěva?" Eddie věděl, že jednou jí bude muset říct, co se stalo v obchodě, když si šel pro své výtvarné potřeby, ale nečekal, že by to někomu musel říkat tak brzy po tom, co se to opravdu stalo. A tak jí nejdříve vyprávěl i o jejich setkání s pampeliškou za uchem, od kterého se postupně dostal k včerejšímu odpoledni, krabici a k letmým dotekům nebo vůni kudrnatého mladíka.

Jakmile skončil s vyprávěním, které najednou znělo až moc neuvěřitelně, že by se něco takového mohlo stát právě zrzečkovi, čekal na nějakou reakci dívky, jež se už zase stihla přesunout z houpačky na lehátko, kde měla určitě vetší pohodlí než se mačkat s Eddiem na kousku látky. Po cestě se ale stihla nenápadně natáhnout pro chlapcův mobil, který se povaloval schovaný pod stolečkem s ovocem, aby na něj nesvítilo přímé sluníčko. Zrzeček si toho nevšimnul, protože si stydlivě zakrýval tvář rukama s odřenými lokty.

„Nic mi na to neřekneš?" zeptal se nakonec zklamaně kamarádky. Nikdy si nedokázal představit, že by ho Katie takhle chladně odbyla, když se jednalo o něco, co pro Eddieho pomalu, ale jistě znamenalo mnohé. Najednou chlapci přistál na klíně neoloupaná mandarinka, jež po něm hodila dívka se zákeřným úsměvem. Eddie se po ní nechápavě podíval a uviděl, jak vesele pokládá zrzečkův mobil zpět do bezpečí stínu.

„Tak a je to vyřešené," odvětila spokojeně Katie a napila se teď už teplé limonády, kterou nechala stát na ráně slunečním paprskům.

Eddie zavrtěl hlavou, až se mu rozutekly kadeře, jež byly od sluníčka světlejší než normálně. „Co jsi udělala?" zeptal se trochu vyděšeně kamarádky, která se na něj zazubila.

„Domluvila jsem vám schůzku," začala nejdřív nevinně, „jestli chceš, můžeš tomu říkat třeba rande."

Zrzeček ji s vykulenýma očima pozoroval a cítil, jak se mu začíná po celém pihovatém těle rozlévat nervozita.

Katie na něj ještě mrkla a s pocitem vítězství si až přehnaně pečlivě nasadila červené sluneční brýle. „Poděkovat mi můžeš potom."