Barevný svět

Odřeniny s vůní a dotykem

Eddie si připadal jako malý kluk, protože si vzpomněl na dny, kdy každý rok v jeho dětství začaly rozkvétat květiny a v okolí se to hemžilo včelami, protože právě v tuhle dobu sedával často na staré truhle, která voněla dřevem, a jeho maminka mu lepila na poraněná lýtka a paže barevné náplasti.

Právě se totiž zrzeček snažil nevrtět a klidně sedět na stole v již zavřeném výtvarném obchodě a zkrotit své načervenalé tváře, když se před ním Aaron skláněl a trochu vystrašeně si prohlížel Eddieho sedřená kolena a lokty.

„Sakra, já věděl, že jsem ti tu těžkou krabici neměl dávat," zanadával potichu, když jemně přejížděl bříšky prstů kolem poraněných místeček. Eddie zatajil lehce dech a rychle odvrátil pohled pryč od Aaronových hebkých rukou, jež se odmítaly přestat pohybovat po Eddieho kůži.

„Za to nemůžeš, spadl jsem sám." Aaron si tiše povzdychl, jelikož si stále tvrdohlavě myslel, že to byla hlavně jeho chyba a vystrašeného zrzečka, který před ním teď nevinně seděl, nezachytil včas.

„Skočím dozadu pro lékárničku," pověděl Eddiemu a ukázal někam neurčitě za sebe, „a ty nikam nechoď, hned budu zpátky." Eddie se pousmál při představě, že by teď odešel a musel by přes ovocné aleje a polní cesty jít až domů, protože mu to momentálně přišlo dost nesmyslné a nepravděpodobné zároveň. Už jenom to, že i kdyby něco takového navrhl, tak si byl jistý, že by ho Aaron stejně samotného nepustil. A tak Eddie poslušně čekal s pihovatýma rukama v klíně, kde si nervózně žmoulal lem obyčejného a maličko sepraného trička. Během hnědovláskovy nepřítomnosti si Eddie dokola přehrával celý svůj nešikovný pád, kvůli němuž se cítil naprosto nemožně, protože zakopnout o své vlastní nohy bylo asi to nejhorší, co se mu mohlo v mladíkově přítomnosti stát. Ale vždycky se Eddie zase zastavil u Aaronovy vůně, která za ten trapný okamžik vlastně i stála. Jakmile si Eddie s menším zděšením uvědomil, kam až se ve svých myšlenkách dostává, objevil se Aaron těsně před ním se slíbenou lékárničkou. Zrzeček se trochu vyplašeně podíval do Aaronovy tváře a stejně rychle zase modré oči sklopil, protože mladík ho pozoroval se zvláštním výrazem, jenž si Eddie z nějakého prapodivného důvodu nedokázal dostatečně vyložit.

Mezitím si Aaron stihl nachystat vše potřebné z bílé plastové krabičky pro ošetření zmateného chlapce, kterého měl před sebou. Eddie se odvážil zvednout svůj pohled zase k mladíkovi, protože teď si byl zrzeček dostatečně jistý, že Aaron má dostatek pozornosti upřenou na několik obvazů či jiných předmětů z lékárničky a nebude se tak věnovat jemu. Eddie měl tak zase možnost si po dlouhé době Aarona pořádně prohlédnout. Když Eddie brouzdal očima po svém chlapci z kavárny, všiml si dalších několika drobností, o kterých nevěděl, protože nikdy mu nebyl tak blízko a ještě nikdy se nestalo, že by měl šanci si ho zase takhle vrýt do paměti. Kdyby nebyl tak pošramocený a nenacházel by se v takovéhle situaci, Eddie by ho nejradši znovu namaloval, protože ten soustředěný a zarputilý výraz, v němž se skrývalo ještě něco jemnějšího a hlubšího, by si rád odnesl na papíře.

„Asi to bude potřebovat vyčistit," řekl Aaron a Eddieho tak přivedl zpátky do opravdového světa.

„To nic, je to jen škrábnutí," odporoval mu Eddie, ale Aaron si jeho námitky nevšímal. Mladík zatím potřel kousek bílé látky dezinfekcí, kterou našel v lékárničce a lehce se dotkl Eddieho odřeného kolena. Zrzeček sebou maličko škubnul a Aaron se na něj omluvně podíval.

„Promiň, teď to bude trochu štípat," a jemně mu začal zase přejíždět po sedřené pokožce. Eddie s vytřeštěnýma očima koukal na jeho ruce, které se pohybovaly s oddanou lehkostí a opatrně pečovaly o jeho odřeniny. Aaron v jednom okamžiku, kdy se přesouval na další kousek porušené kůže, zvedl hlavu plnou hnědých kudrlin a nečekaně se jeho zelené oči střetly s Eddieho modrýma, jež ho pozorně sledovaly s podivnou zvědavostí. Zrzeček cítil, jak mu po celém obličeji, který měl jistě barvu červených gerber, putuje Aaronův pronikavý pohled, jenž se vždy zastavil na neprozkoumané části Eddieho tváře, která se stala ještě zářivější a rozpálenější. Mladší z chlapců proto raději sklouzl zrakem zpátky na Aaronovy dlaně, jež se po přerušení očního kontaktu, vydaly znovu k opečovávání Eddieho pihovaté pokožky.