Barevný svět

On a karamelka

Včerejší návštěva hnědovlasého mladíka zaměstnala Eddieho tak moc, že jeho původní plán vymyslet nějaké výtvarné aktivity pro děti se moc nevydařil. A tak teď unaveně mířil do obchůdku Aaronovy maminky a doufal, že ho při pohledu na všechny ty barvy snad něco napadne, protože noční přemýšlení žádný pořádný nápad nepřineslo. Eddie rozhodně nebyl člověk, který by byl rád dlouho vzhůru a Katie si z něj kvůli tomu dřív dělala často legraci, protože ona byla jeho pravý opak.

Zrzeček tak trochu doufal, že dneska Aarona nepotká, protože opravdu potřeboval něco vymyslet a byl si jistý, že by ho jeho přítomnost akorát rozptylovala. Na druhou stranu mu ale kudrnatý mladík chyběl a těšil se, až ho zase znovu uvidí. Jen už byl trochu nervózní z toho, že hodina s dětmi se blížila pořád víc a zrzeček pořád na nic nepřišel. A nerad byl nepřipravený, protože improvizace nebyla jeho silná stránka.

Ale pravděpodobně Eddiemu nic jiného nezbyde, protože jakmile otevřel dveře do kamenného krámku a uviděl Aarona, jak k němu stojí zády a z obrovských krabic vyrovnává nové plechovky s barvami na police, bylo mu hned jasné, že dneska už zase na nic nepřijde, protože celou jeho hlavu bude zaměstnávat hnědovlásek a všechny jeho úsměvy, slova a doteky.

Nad Eddieho hlavou se okamžitě rozezněl zvonek ohlašující jeho příchod a Aaron se otočil, aby pozdravil nového zákazníka, ale když si všimnul, že je to jeho oblíbený modrooký chlapec, hned všeho nechal a vydal se s úsměvem k němu. Eddie zrovna začal přemýšlet nad tím, jak je možné, že dřív tady hnědovlasého mladíka nikdy nepotkával a teď je tu skoro vždycky. Ale na tohle všechno hned zapomněl, když viděl, jak nadšený je z jeho nečekané návštěvy druhý chlapec.

„Ahoj, co tu děláš?" zeptal se ho překvapeně Aaron a dal mu lehkou pusu na čelo. Eddie měl rád ty jeho opatrné, ale přesto láskou překypující doteky, ze kterých se mu motala hlava. Dokud je neměl, tak nad ničím takovým ani nepřemýšlel, ale teď pro něj každá chvíle bez hnědovláskových pohlazení nebo milých slov bylo to stejné, jako kdyby mu někdo sebral ze života veškeré barvy.

„Potřebuju pár nových věcí a hlavně jsem doufal, že mě tady napadne něco, co bych mohl tenhle týden vytvářet s Rosie a ostatními," vysvětlil mu Eddie s unaveným povzdechem a Aaron téměř okamžitě začal starostlivě brouzdat zelenýma očima po celé jeho pihovaté tváři.

„Jsi v pořádku?" Eddie jen přikývl a opřel se čelem o hnědovláskovo rameno.

„Jen jsem trochu unavený. Snažil jsem se něco vymyslet, takže jsem byl strašně dlouho vzhůru, ale moji hlavu až moc zaměstnáváš ty." Eddie uslyšel, jak se Aaron tiše zasmál, a pak ho pevně objal.

„Tak to se ale opravdu upřímně omlouvám," pronesl škádlivě a pohladil ho po zádech, „třeba bych ti ale mohl pomoct na něco přijít," zašeptal mu do ucha kudrnatý mladík a Eddie se od něj překvapeně odtáhl. Nebyl si najednou jistý, jestli jejich společný čas chce strávit přemýšlením nad prací, kterou měl sice rád, ale hnědovláska měl mnohem radši. Ale mohl to být začátek nějaké další konverzace, s níž by mohl začít Eddie, protože umíral touhou se o starším chlapci dozvědět něco víc.

„To by bylo fajn," usmál se zrzežek nakonec stydlivě a s Aaronem v patách se vydal ke stojanu s barevnými papíry.

„Máš už nějakou představu?" zeptal se po chvilce hnědovlásek, když Eddieho pozoroval, jak si opatrně prohlíží béžově laděné papíry a spoustu dalších věcí, které dneska přišly na nový týden.

„Ne, ale když na nic nepřijdeme, mám něco v záloze," odpověděl trošku nepřítomně, protože ho až moc zaujaly nové pastelové zvýrazňovače, jenž rozhodně neměly být pro děti, ale pro zrzečka na nový školní rok, který byl sice ještě daleko, ale papírnictví byla jedna z mnoha vášní mladšího chlapce, a tak je tam nemohl nechat. Jedno balení proto podal s úsměvem Aaronovi, jenž pobaveně povytáhl obočí a už se chystal něco říct, ale Eddie ho předběhl: „Ty jsou pro mě."