Barevný svět

Růžové pivoňky

Procházel se ztichlými večerními ulicemi a naslouchal jemnému šepotání, které přinášelo šumění letního vánku ve větvích nedalekých stromů. Bloumal mezi ovocnými sady, dosud nerozkvetlými květinami, a přemýšlel. Snažil se přijít na to, proč ještě před hodinou seděl u Katie v jejím neuklizeném pokoji, jedl pomerančovou zmrzlinu a zpíval její želvě k narozeninám. I když Eddieho někdy otravovala její zbrklost a dětinské chování, měl Katie nesmírně rád a nedokázal by si bez ní svůj život představit. V celé jeho existenci představovala Katie společně s jeho rodinou a uměním pevný bod, který mu dával sílu další ráno vstát a chovat se jako lidská bytost, jež se snažil být.

Zahleděl se na tmavou oblohu a spatřil několik zářících hvězd, které se zdály být tak blízko a zároveň tak moc daleko. Chlapec natáhl ruku a představoval si, jaké by to asi bylo, kdyby se jich mohl dotknout. Při této představě se lehce usmál. Pečlivě se zadíval na oblohu a snažil se si každý kousek, každou část zapamatovat a uložit si ji k pozdějšímu použití, kdy chtěl drobná blikající světélka dát na plátno. Kdyby nebyla tma, Eddie by okamžitě vytáhl skicák a maloval by. Přenesení hvězdné oblohy na náčrtníkový papír však nebyl v ten okamžik nejlepší nápad, protože kolem něj panovala tma, která ho už neděsila, jako když byl malý. Byla to tma, jež v sobě měla něco podivně uklidňujícího a vřelého. Ale jako základ, který by se dál umělecky rozvíjel, by to stačilo, avšak skicák nakonec nevytáhl a dál se udiveně, s kouzelnou pokorou rozhlížel po nekonečné tmavé barvě.

Eddie se naposledy zadíval na svítivé večerní nebe a konečně se vydal domů.
Jejich rodinný dům byl zastrčený až na konci ulice, což žádnému z jeho obyvatelů nevadilo. Eddieho maminka Annie měla alespoň klid na sázení různých druhů rostlinek a nemusela odpovídat na zvídavé otázky sousedů. Eddieho bratr se tady zdržoval jen málokdy, protože jako pilný student trávil školní léta na koleji.

A sám Eddie měl čas a místo na malování.

Dům se pyšnil úchvatnou zahradou, takže spousta jeho maleb znázorňovaly květiny či rozkvetlé jabloně a třešně.

Eddie se zastavil na začátku jejich příjezdové cesty a vnímal všechny ty vůně, jež se z každého jejího koutku linuly. Chlapec vyrazil, jemně pokládal jednu nohu za druhou a pod sebou slyšel lehké křupání drobných kamínků, jak se čím dál víc blížil k osvětlené verandě, po které se vinul starý zelený břečťan s tmavými tóny, jinak byl ale ve světlé olivové barvě.

Téměř u dveří si stihl všimnout nově rozkvetlých světle růžových pivoněk, jež patřily k jeho oblíbeným. Miloval je pro jejich krásné odstíny a sladkou, ale zároveň úchvatnou vůni, kterou brzy bude vonět celý jeho pokoj. Naposledy se ohlédl po vybraných květech, jenž měly podobnou barvu jako třešňové kvítí, jako by se chtěl ujistit, že tam stále jsou a že za tu chviličku nestihly odkvést. Už dávno věděl, že nic netrvá věčně, a proto se snažil zachytit vše, co pro něj něco znamenalo nebo ho uchvátilo, včas. I když v dnešním uspěchaném světě to bylo těžké, a tak se bál i o naprosto obyčejnou a pro někoho nepochopitelnou ztrátu kouzla pivoněk.
S těžkým srdcem a vědomím, že je to možná naposledy, kdy se může bezstarostně toulat po městě, všímat si všedních věcí, které jsou pro ostatní jen součástí každodenního bytí, a obdivovat všechno živé, co si zasluhovalo jejich neustálou, avšak tichou pozornost, se otočil a vešel dovnitř.

Okamžitě ucítil neutuchající lásku, která na něj dýchala ze všech stran cihlového domu, jenž tu stál už několik set let.

Rozhlédl se kolem a modrýma očima přejížděl po každičkém místečku, které pro něj bylo viditelné, a hledal cokoli nového, starého či známého ve snaze odhalit další příběhy těch nejobyčejnějších předmětů. Už jako maličký přišel na to, že všechno má svůj vlastní příběh. Jako třeba ten starý puntíkatý deštník, který se zlomil, když tehdy ještě malý Eddie chodil do školky, a házel ho do koruny obrovského stromu, aby získal hnědé kaštany, ze kterých si poté s Katie vyráběli různá exotická zvířátka. Ale nic takového se nakonec nestalo. Tvořivá kolečka v barvě tmavého ořechu s bílou částí schovanou v zelených pichlavých, ale ochranných obalech, byla ještě tak moc nezralá, že Eddie s Katie domů přinesli jen rozbitý deštník a pár škrábanců na tvářích od malých větviček.