Barevný svět

Cizinec v květinové ulici

Chlapeček s baculatými tvářičkami, trošku kudrnatými a zlatými vlásky. Roztomilá černovlasá holčička s křivými zoubky a pomněnkovýma očima. Dvojčátka, malý a drobounký klouček s tím největším úsměvem na světě a jeho o tři minuty starší bratr, který miloval svého mladšího brášku stejně tak, jako Max zbožňoval Eddieho. A nakonec Rosie s podivným šibalským úsměvem, za nímž se skrývala mnohá překvapení.

To byla Eddieho skupinka malých dětí, které si k němu našli cestu skrze několik obyčejných letáčků vylepených po okolí.

Olly, Mia, Jamie, Danny a Rosie. Všichni dychtící po Eddieho přítomnosti a pozornosti, že místo pečlivého zacházení s barvičkami se starali jen o to, aby jim byl jejich zrzavý skoro učitel a kamarád nablízku. Prvotní nesmělost a nervozitu už odplavila průzračná říčka, jež pramenila a procházela malebnou krajinou několik minut cesty od útulného domova Katie.

Každé z těchto dětí, které právě vybarvovaly jejich dříve nakreslenou rodinu zářivými voskovkami, bylo úplně jiné. Z Ollyho již od začátku vyzařovala sluníčková nálada, ale také se dokázal snadno rozzlobit a když nebylo něco tak, jak to chtěl on, spustil se dlouhý a vyčerpávající pláč. Mia zrzečkovi připomínala půvabnou princeznu, jak byla jemňounká a křehká. Mladší z dvojčat, Jamie, překypoval opatrností a i když byl při jejich prvním setkání tichounký jako jarní vánek šumící v korunách stromů, později se z chlapečka vyklubal milý človíček. Danny Eddiemu ve všech ohledech připomínal Maxe. Při pohledu na něj a Jamieho neviděl je, ale sebe a svého bratra. Rosie byla pořád ta veselá dívka, která zaťukala na jejich dveře. Eddie už dokonce přestal narážet na skicák, jenž přinesla, protože hnědovláska mu nikdy nic neprozradila. Vždycky se jen zvláštně usmála. A tak se Eddie vyptávat přestal.

„Olly, nemusíš na tu voskovku tak tlačit. Jde to i takhle lehoučce, vidíš?" Eddie uvolnil Ollymu křečovitý stisk drobné ruky a ukázal mu, jak správně žlutou voskovku držet. Nakonec Eddie obešel všechny děti a po cestě jim něžně pocuchal vlasy. Když se Eddie zastavil u Rosie, jež právě usilovně čmárala další postavičku, která byla podezřele zrzavá, zahlédl levý okraj bílého papíru, na němž byl nakreslený jakýsi hnědovlasý mladík s hráběmi místo paží.

„Rosie, ty ruce jsi tady ale trochu ošidila, ne?" Dívka zvedla zrak od obrázku a nechápavě se podívala na Eddieho, který si okamžitě sedl vedle ní. Do hubené ruky vzal měkkou tužku a ze středu dřevěného stolu si vzal volný a nepočmáraný papír.

Eddie se podíval, jak je Rosie namalovala a ve stejné pozici si je překreslil, jen nechal volno na tom místě, kde měl mít dlaně.

„Danny! Mohl bys sem na chviličku?"

Tázaný chlapeček nadšeně přicupital k Eddiemu a ten mu pomalu nastavil ruce tak, aby byly stejně jako na obrázku. Mezitím se zbylé dětičky, které doposud kreslily zadaný úkol, usadily vedle úsměvavého a soustředěného Eddieho, jenž si začal sotva viditelnými tahy načrtávat Dannyho ruce. Kudrnatý malíř se střídavě díval na chlapcovy dlaně a na plochu, po které se začaly táhnout výraznější čáry. Záhyby Dannyho kůže ztmavil a obrázek začal nabírat pravou podobu.

„Ale podívejme se na to! Náš Eddie si konečně pořídil model?" Zrzek sebou škubl, odložil své nedokončené dílo a otočil se na dalšího hosta. Eddie chvíli přemýšlel, jak se dostala dovnitř, ale později mu došlo, že kamarádka asi ví o jejich tajné skrýši pod trnitým kaktusem.

„Vtipné, Katie, ale ne. Jen jsem jim ukazoval, jak správně kreslit ruce," odpověděl Eddie a ukázal na barevný obrázek copaté holčičky.

Katie zamávala dětem, které se už zase přesunuly na svá místa a tiše se věnovaly svým malůvkám. Bělovlasá kamarádka přiskočila k Eddiemu a krátce ho objala.