Daughter of S.H.I.E.L.D

10. kapitola - ,,Ty šmejde!"

*pohled Alexe*

Další den mám za sebou. Dnes žádná mise, jen cvičení. Nesnáším, když musím pro ně zabíjet, ale musím to udělat, jinak by mi vymazali paměť a to si dovolit nemůžu. Ne když jsem dal slib Carminis. Musím jí ochránit. Musím zabránit, aby jí odpojili. Mám na to už jenom 3 dny.

Právě procházím chodbou k jejímu pokoji. Skoro každý večer. Jako vždy před jejím pokojem stojí Artyom.
„Zdar Arty, pusť mě za ní, prosím," požádal jsem ho, když jsem si před něj stoupl.
„Hele já bych tě tam pustil, ale už to není normální. Chodíš sem každý den. Alexi tohle musí skončit. Moc ses na ní uplnul. Za pár dní jí odpojí. Je konec, musíš jít dál," snaží se mi promluvit do duše.
„Arty pusť mě za ní." Artyom se rozhlédl a nakonec upřel pohled na chlapce před ním.
„Fajn, ale jen na chvíli," svolil nakonec.
„Díky," poděkoval jsem. Arty mi uhl z cesty a já prošel železnými dveřmi. Naskytl se mi pohled na bílý pokoj. Nic moc tu není. Jen jedno lůžko, židle a spoustu přístrojů, které drží Carminis při životě. Došel jsem k židli a přisunul jsem si jí blíže ke Carminis. Carminis připojená na všemožné přístroje poklidně leží na lůžku. Vypadá jako by spala. Teda... Vypadá spíše jako mrtvá, ale to si samozřejmě nechci přiznat. Ještě má šanci. Věřím, že se probudí. Pomalu jí chytnu za její studenou ruku.
„Ahoj, princezno. Nevím, co bych ti měl říct. Za tři dny tě chtějí už odpojit. Nikdo, kromě mě, už nevěří, že se probudíš. I Arty ztrácí naději. Pamatuješ, jak jsi mu poprvé přede mnou řekla Slepice? Byl jsem dost zmatený, ale ten večer jsme se dost nasmáli. Tohle bych nepřál nikomu... Tedy kromě Bajuka. Ten by si zasloužil ležet tady místo tebe," slzy mi stekly po obličeji. Na ruce jsem jí opisoval kolečko. „Prosím, probuď se... Chybíš nám tu. Dnes se tvůj stav nezhoršil. To vidím jako znamení. Určitě se vyléčíš. Musíš. Aspoň kvůli tvému otci a kmotrovi. Přeci bys je tu nenechala. Budou tě ještě hodně potřebovat. Jseš silná. Věří-" nestihl jsem to doříct, protože přístroje začali pípat. Za malinkou chvilku do pokoje vběhl doktor a Arty. Rychle jsem se vzdálil, abych jim dal možnost pracovat. Stále pozoruji Carminis a doktora, který kolem ní pobíhá.

Přístroje přestali pípat a doktor se napřímil.
„Jak je jí?" zeptal jsem se okamžitě. Doktor Petit se na mě podíval a lehce se usmál.
„Lepší se," odpověděl. Něco si zapsal do desek a zmizel.

Nemůžu tomu uvěřit. Ona se opravdu lepší. Já to věděl! Nikdo mi nevěřil, že se zlepší, ale ono se to povedlo! Určitě mě i slyšela. Teď tady pro ní musím být více než předtím. Je velmi silná.

Bohužel mě z jejího pokoje vyhodili. Prý tam nemám co dělat a bla bla bla. Nějak nevnímám ty jejich keci. Pro mě je hlavní, že se lepší. Za nějakou dobu bude v pohodě a bude moc zase vyjít z pokoje. Pokusím se jí domluvit, aby s nimi spolupracovala. Sám sem tu byl jako malý. Moc dobře vím, jaký to je nikoho tu nemít. Ona má aspoň mě a teď už i Artyoma.
Vzpomínám, když mi Arty řekl, co jí Karl Graumann udělal...

--- FLASHBACK ---

Jdu v klidu základnou. Carminis má za sebou první zátěžový test. Celý den nad tou holkou myslím. Tak mladá a už si musí prožívat peklo. Co jsem se tak nějak dozvěděl z její složky a ze složek jejích rodičů, to němá vůbec lehké. Ano, VYPŮJČIL jsem si jejich složky. Její otec tu zemřel měsíc po tom, co se sem dostal a její matka? Tu tu drželi, dokud jí neosvobodil SHIELD. Pak tam jsou jen, jaký séra používali, jaký pokusy dělali a nějaké teorie. Ale o Carminis toho tolik neví a to Bajuka neskutečně štve.

Jsem ve svých myšlenkách, když do mě někdo drcne.
,,Dávej bacha!" křiknu na něj. Otočím se na něj, abych zjistil, kdo to je. Když uvidím kratší světle hnědé vlasy a medové oči lehce se usměju. Je to jeden z mých kamarádů, Artyom.
,,Promiň Alexi. Vlastně jsem tě hledal. Potřebuji ti něco říct," šeptl a zběsile se rozhlížel. Než jsem mu stačil něco říct, popadl mě za paži a táhl mě pryč. Zatáhl mě někam do nějaké místnosti. Už nějakou chvíli kontroluje, jestli někdo nejde.
,,Hele co-"
,,ŠŠŠ!" přerušil mě okamžitě. Sedl jsem si na židli, která tam byla. Když už konečně přestal, tak se usadil naproti mě. Nic neříkal, jen na mě vyděšeně koukal. Tohle se mu vůbec nepodobalo. Začal jsem být lehce netrpělivý.
,,Tak řekneš mi konečně, co se děje?" zeptal jsem se, když se stále k tomu neměl.
,,Karl...posral to." vysoukal ze sebe. Karl je náš kamarád. Já, Karl a Arty jsme se shodli, že té malé se budeme snažit pomoc, nebo jí to tady aspoň ulehčit.
,,Co kurva posral?..." zděsil jsem se. Neodpovídal a tak jsem zvýšil hlas. ,,CO KURVA POSRAL!?"
,,Včera večer jsem s ním měl hlídku, to víš. O-On dostal příšerný nápad. Snažil jsem se mu to vymluvit a zastavit, ale když jsem to zkusil, schytal jsem takovou, že jsem se stěží držel při smyslech," snažil se ze sebe dostat něco smysluplného, ale pořád mu nerozumím. Po celou dobu, co mluví se mi ani do očí nepodíval.
,,Co udělal?" sykl jsem. Mlčel, asi přemýšlí, co mi říct.
,,Znásilnil ji," šeptl. Svět se mi rázem zastavil. Zčernalo mi před očima a mé racionální myšlení ustoupilo. Rychle jsem si stoupl a šel ke dveřím, když v tom mě zarazil Arty.
,,Do prdele Arty pusť mě. Nechci ti ublížit."
,,Co chceš proboha dělat!?" zeptal se se strachem.
,,Jdu toho kreténa zabít," sykl jsem přes zaťaté zuby. Arty mě okamžitě pustil a vyběhl hledat Karla.

,,Ty šmejde!" zařval jsem, když jsem ho zahlédl, jak si to v klidu štráduje po chodbě. S úsměvem se na mě otočil.
,,Ááá Alexeji! Jak se máš?" zeptal se. Jak se může ještě opovažovat na mě mluvit!?
,,Zabiju tě! Jak jsi jí to mohl udělat!?" rozkřičel jsem se na něj.
,,Jo tak za tohle jsi naštvaný. Předpokládám, že ti to řekl Artyom. No musím říct, že to bylo úžasný!" vysmál se mi do obličeje.

Už jsem to nevydržel a on schytal takovou ránu, že políbil zem.
,,Tak zvedej se!" křikl jsem rozhořčeně. Kopl jsem mu přímo do obličeje. Bylo jen slyšet křupnutí a zaskuhrání. Trochu jsem ustoupil, aby tenhle boj byl spravedlivý. I když já jsem ho varoval, že za to zaplatí. Malátně se postavil a dal si ruce před sebe. Pravý hák, levý zvedák a zase leží na zemi.
,,Tak co je!? Na malou holku si troufneš, ale na mě ne?" sarkasticky jsem se zasmál. Znova se zvedne. Tentokrát on zaútočil první na břicho. To jsem nevychytal a hned na to jsem dostal kolenem do obličeje. Na zemi jsem mu podkopl nohy a i on šel k zemi. rychle jsem si na něj sedl a mlátím ho do obličeje. Je mi jedno, jestli to přežije nebo ne. Taky se mě snaží mlátit, ale většině se vyhnu, tedy až na jednu a ta mě i položí. Snaží se na mě sednou, ale to se mu nepovedlo a rychle jsem se zvedl. On udělal to samé. Chytnu mu hlavu a plnou silou s ní třísknu o zeď. Teď se jen tak nezvedne.
Už ke mě doběhli stráže a odvádí mě pryč.

I když mě mučí, snažím se jim říct, že jsem bránit tu malou holku a že jí Karl znásilnil, ale nic. Všichni to jen přehlížejí. Na chvíli se u mě zastavil jeden vědec a řekl ,,Jsi na ní až moc upnutý." Poté zase dělal, co mu nařídili.

---END OF FLASHBACK---

Bajuk dal Carminis ještě dva týdny navíc. Arty už taky nepochybuje, že se probudí. No a dneska už jsou to čtyři dny, kdy se začala lepšit. Sedím ve svém pokoji a přemýšlím. Z ničeho nic do pokoje vběhne Arty. V obličeji mu hraje úsměv. Zmateně se na něj podívám.
,,Děje se něco Arty?" zeptám se, když vydýchává běh. Když se narovnal a mohl popadnou dech, řekl něco, co zase vyrazilo dech mně.

,,Probudila se"