Daughter of S.H.I.E.L.D

3. kapitola - Hra začíná

*Pohled 3. osoby*

Malá Carminis začala pomalu ustupovat od Oli a Luca. Chytá se za hlavu. Olivia s Lucasem se dívají na Carminis se zmatením v očích. Začne stékat Carmi po líčku jedna slza. Tu okamžitě následuje další, až se z toho stanou vodopády slz.

„Carminis, copak je?" zeptala se opatrně Oli. Chtěla dojít za holčičkou, jenže v tu chvíli Carminis spadla na kolena. Celé tělo má v křečích. Po chvilce, co desetiletá holčička spadla na zem, začala z plných plic křičet. Stále tiskla své ruce na uši. Pod nátlakem křiku se začala celá základna třást. Lucas přeskakuje pohledem mezi Oliviou a Carminis. Carmi pořád křičí a dokonce přidává na vyšších tónech a na hlasitosti. Tento zvuk už nesnesla ani Oli a zacpala si uši. Lucas to zopakoval po Oli. Všechna okna v základně pod náporem křiku praskla a rozsypala se po podlaze. Jejich zrak stále upírali na holčičku, která stále křičela bolestí a z očích se jí lynuly vodopády slz. Všichni agenti na základně se báli, co přichází. Mezi nimi byl i Fury, který v tuto dobu je ve své kanceláři. Každý se snažil schovat pod tříštícím se sklem. Nejvíce problémů měli agenti, kteří se právě nachází pod prosklenou střechou. Tam se zrovna také nachází Jack. Okamžitě zaleze pod stůl a sebou strhne i nějakou agentku.
Carminis se zmítá v křečích, ale nikdo jí pomoc nemůže. Neví co se děje, ostatně jako všichni na základně. Její žíly a cévy se pomalu zbarvovaly do rudé, až na konec do černé. Oli a Lucas pozorují celý tento úkaz se strachem. Mají jí pomoc? Jde to vůbec? Co když jim právě umírá před očima? Tyto otázky si stále kladou, ale nikdo se ani nehne z místa. Teď by jste na těle té maličké nenašli ani jednu cévu nebo žílu, která by nebyla zbarvená do černé. Také v tu chvíli Carminis přestala křičet, ale ruce stále držela na uších. Oli a Lucas se na sebe letmo podívali, ale jinak stále upírali zrak na holčičce. Stáli tam jako přibití. Nevěděli co dělat.
„C-C-Carmi? Co se d-děje?" otázala se šeptem Oli.

Carminis dala ruce dolů a se skloněnou hlavou se postavila. Černé žíly pulzovaly a její dlouhé černé vlásky jí padaly do obličeje. Stála tam před nima a vypadala jak z hororu. Oli bušilo srdce, jako by právě uběhla maraton. Lucase polévá chladný pot a adrenalin mu koluje v krvi.
Po chvilce se na ně Carmi podívala. Její nebesky modré oči byly pryč. Teď je nahrazovala černá. Žádné bělmo ani duhovka. Jen oči plné černé, temnější než samotná temnota. Měla kamennou tvář a z jejího pohledu by jste nic nevyčetli. Děvčátko se pousmálo, ale nic dobrého z toho nevychází. V jejích očích je vidět něco zlého a toto bude ještě veliký problém.

„Hra začíná!" prohlásila Carminis nepřirozeným hlasem.
Lucas na nic nečekal a popadl Oli, která je stále v šoku. Přes celou tělocvičnu se ozýval smích, dětský smích. Utíkal k východu, ale přímo před ním se zabouchly dveře. Ohlédl se na dívku. Má nataženou ruku na dveře. Pomalým pohybem přesune pravou ruku ze dveřích na Lucase. Otočí ruku dlaní nahoru a prsty, od malíčku až po palec, pomalu zatíná v pěst. Agentovi se pomalu vytrácí vzduch z plic, když v tom zazní výstřel. Vystřelila Olivia. Nechtěla Carminis zabít či jí nějak ublížit, ale musela to udělat. Trefila jí do pravého ramene. Dívka zakvičela a stáhla ruku dolu. Otočila se a upřela na ní svůj zrak. Z očí jí šlehali plameny, doslova. Lucasovi se dál tekl pot po těle, ale teď nikoliv z nervozity či ze strachu. Teď to bylo kvůli nesnesitelnému horku. Místnost se rázem naplnila horkým vzduchem, po kterém je vám mdlo. Carmi odhodila Oli na zeď pouze jedním máchnutím ruky a odchází povýšeným krokem z místnosti.

Na chodbě se rozezněl alarm. Carminis šla dál jako by se pro ní svět zastavil. Kolem pobíhali agenti, ale nikdo z nich nemá ponětí, proti komu stojí. Ani by je ve snu nenapadlo, že budou muset bojovat s malou desetiletou Carminis. S holčičkou, kterou má většina lidí ráda. Nejen kvůli tomu, že je neustále veselá a milá, ale i protože má bláznivou povahu. Vždy byla pro každou srandu. Vždy dokázala soucítit. Teď ale před nimi nestojí TA Carminis. Toto je něco zlého. Agenti mají rozkaz jí zadržet, ale jak to udělat, když vás máchnutím ruky odhodí několik metrů daleko? Tuto otázku si klade spoustu agentů, kteří se s ní už potkali.
Snad každý agent se jí snažil zastavit, ale neúspěšně. Tak či tak už jí pomalu dochází síly. Jak se zdá, vše má svůj konec.

Jack běhá po celé základně a snaží se najít jeho malou Mini. Okolo leží agenti a doktoři se jim snaží pomáhat. Někteří jsou jen lehce zranění a někteří hůř, ale všichni to přežijí. Nevypadá to, jako by chtěla zabíjet. Možná něco hledá. Možná ona sama potřebuje pomoc.
Po už několikáté zatáčce se Jack objeví před Carminis. Zhrozí se, když jí uvidí. Okolo pravého ramene má krvavý flek. Chvíli tam stojí a dívají se na sebe.

*Pohled Carminis*

Po té příšerné bolesti se stalo to, co snad nikdo nečekal. Útočila jsem na ostatní agenty! Nechci to dělat! Nechci jim ubližovat. Snažím se přestat, ale já své tělo už neovládám. Je to jako sledovat film z první osoby. Jen se díváte, ale nemůžete nic udělat. Uvnitř jsem křičela. Bolelo se dívat na ostatní, jak jim ubližuji vlastní rukou.
Co to se mnou je?! Pomozte mi někdo, prosím!! Snažím se křičet, ale žádný zvuk z mých úst nevychází.

Jdu chodbou a za sebou nechávám zraněný agenty. Zkouším aspoň zavřít oči, nebo nějaký způsobem se na to nedívat, ale nejde to.

Z jedné zatáčky vyběhne Jack. Okamžitě se zastavil, když mě uviděl.
Jacku! Utíkej! Chtěla jsem na něj zakřičet a varovat ho, ale jak jinak nic se nestalo. Jen stojíme od sebe asi 6 metrů a civíme na sebe. Nikdo z agentů si netroufá stoupnout mezi nás. Je to jako v nějakém western filmu přestřelka.
„Mini... Hlavně v klidu. Nechceme ti ublížit, jen se musíš zklidnit."
„Carminis je nedostupná. Po pípnutí zanechte vzkaz!" vyšlo z mých úst a hned na to jsem pískla velmi vysokým tónem. To mé písknutí odhodilo Jacka dobrých 10 metrů ode mne.
Ať už tohle skončí! Naříkám, prosím, zkouším cokoliv, ale nic nefunguje.
Sběhne se na mě minimálně 8 agentů. Schytám několik ran, ale také jich hodně rozdávám.
Dochází mi síly a museli to poznat, protože bojují ješte surověji.
Jsem na pokraji sil a jeden z agentů mi podlomí obě kolena. To co mě ovládá toho pádu využije a než dopadne na zem, bouchne do ní pěstí. To vyvolalo tlakovou vlnu a všichni kolem mě do rozmezí 20ti metrů popadají na zem.
„A DOST!" zaburácí Furyho hlas. Ale když mu oči spočinou na mě, tak mu jde z očí vyčíst zlost a zmatení, ale i smutek.
„Pane! Carminis napadla celou zák-" Fury přerušil agentku mávnutím ruky a přešel ke mně.
„Mini, zlatíčko, co se děje?" zeptal se šeptem. Je velmi starostlivý. Přeci jen je to můj otec. Chci jsem mu vše říct, ale jediné co vychází z mých úst je bláznivý smích.

*Pohled 3. osoby*

Carminis klečí na zemi opřená o ruce. Zničehonic se začala z plna hrdla smát. Nebyl to ten její roztomilý smích. Byl to ten děsivý, který všem naháněl husinu.
Prudce se otočila na Furyho a zadívala se mu hluboko do očí. Někdo by řekl, že vidí až do duše.
„Toto je začátek konce."
S těmito slovy zmizela.