Daughter of S.H.I.E.L.D

19. kapitola - Jak je to doopravdy?

*pohled 3.osoby*

Zara nevěřícně zírala na Carminis. Ta jen sklopila pohled. Mohla vypadat jak ublížené štěně, ale ve skutečnosti vymýšlela plán, jak se odtamtud dostat.
,,Jak jako, že nemáš plán B!? To je snad samozřejmostí na každé misi!!" začala běsnit Zara.
,,Myslela jsem si, že to vyjde, jasný!? A byla bych ti vděčná, kdyby si tady nekřičela!" snažila se zklidnit Carminis, které srdce bylo rychlostí světla.

Na druhé straně dveří naopak vyváděli Arty a Alex. Ani jeden nevěděl, co má pořádně udělat.
,,Tak jo.. Jsme v háji!" Prohrábl si Alex vlasy. Kontroloval strany, aby nikdo nepřišel. „Co budeme dělat!? Jsme všichni mrtvý!"
,,Klid Alexeji!! Něco vymyslíme..." snaží se uklidnit situaci Arty.

Všichni jsou vyděšení a vědí, jestli je někdo najde, bude to velký problém. Carminis zmatkuje a snaží se vymyslet co dál. Naopak Zara je klidná. Vypadá to, jako by se smířila s koncem. Alex se dívá stále do všech směrů a Arty se snaží rozluštit zámek.
Carmi pochoduje do kolečka. Oči pevně připevněné na zem a rukami si projíždí vlasy. Zara to hned vzdala. Sedla si na zem a hlavu si opřela o regály.

„Mám to!" vypískla nadšeně Carminis. Běžela ke dveřím. Zara se probudila ze spánku.
„Co pištíš!? Já se aspoň před popravou snažím spát!" zabrblala. Složila ruce za hlavou a znova usnula.

Cary zaťukala na kovové dveře. Přiložila ucho a poslouchala, jestli se někdo z druhé strany. K jejímu štěstí z druhé strany se okamžitě ozval zaťukáním Alex.
„Díky bohu, jste ještě tady!" trochu se jí ulevilo. Opřela si čelo o studenou plochu dveří a pousmála se. Ve stejnou chvíli udělal to samé i Alex. Zara pozvedla obočí a pootevřela oči. Arty se nervózně rozhlédl a pořád se mu nedaří zámek.
„Hele je hezké, jak jsi zamilovaná, ale nenapadlo tě náhodou něco?" pronesla sarkasticky Zara. Carminis se odtáhla od dveří a vražedně se zahleděla na Zaru.
„No co! Moc času nemáme!" ohradila se hned Zara. Na to její společnice nemohla nic namítnout. Věděla, že má pravdu.

„Tak jo kluci, musíte te mě pořádně poslouchat." Chvíli si dala pauzu, aby si byla na 100% jistá, že jí kluci poslouchají. Oba se naplácli na dveře, aby jí vůbec slyšeli.
„Vemte můj notebook. Máme štěstí, že jsem se ho ještě nezbavila. Heslo je Si2pTk!29?, jasný? Heslo je Si2pTk!29?. Dostanete se do hlavní stránky. Zeptá se vás to na kód. Zadáte 2983601, opakuju 2983601. Bude tam spoustu složek a aplikací. Musíte najít aplikaci, co vypadá jako otevřená kniha. Kliknete na ní a zeptá se vás to znova na kód, ten je A2q0, znova A2q0. Najdete v historii Dias a první soubor, co vám vyjede musíte rozkliknout a dát aktivovat. Pak zase do do vyhledávání napište kamery+dveře a jakmile to rozkliknete a dáte enter, zpustí se zase časovač a musíte nám přijít otevřít, okey? Hlavně se prosím potom zbavte počítače," doufá, že to pobrali. Chápe, že je to moc kódu a hesel, ale pořád má naději.

Po chvíli mlčení se konečně z druhé strany ozval Arty.
„Máme to, za chvíli jsme zpátky," řekne rychle a začnou utíkat chodbami. Carminis se jen opře se složkami vedle Zary. Přemítá, zda to vůbec zvládnou a jestli je někdo nechytí. Pokud odejdou bez úrazu, bude to velký zázrak.

Kluci doběhli ke dveřím pokoje Carminis, ale štítek na dveřích říkal něco jiného; Dark Shadow. Otevřeli dveře a okamžitě začali hledat notebook. Ale protože jsou to tak trochu blbci, nepodívali se okamžitě na psací stůl, kde ho Carminis nechala.
Došlo jim to až po pár vteřinách. Oba se nahrnuli ke stolu a chtěli se posadit na tu jedinou židli v celé místnosti. A jak se tak rozeběhli, nestačili se zastavit a narazili do sebe. Spadli na židli a ta se pod nimi zlomila. Nebyla to zrovna nejlepší židle.
Okamžitě se ale vzpamatovali. Pár třísek si našlo cestu, aby se zabodlo klukům do kůže, ale to pro ně není teď vůbec důležité.
Otevřeli notebook a začali hledat a hledat. Uvědomují si, že nemají moc času, ale tak snad to vládnou.
„TADY!" ukázal na aplikaci Arty. Alex se chopil vedení. Zadával kódy co největší rychlostí, co dokázal. Stejnak jim to ale připadalo, jako věčnost.
„Mám to" zaradoval se Alex. Arty ho poplácal po zádech a radostně usmál.
„Jsem za to rád, ale musíme jít, nebo nás holky zabijí." zasmál se zase Artyom a blížil se ke dveřím. „Tak dělej! Zapni to a jdeme!"
„Jasný, jdu na to!" kývl a zmáčkl enter a běžel za Artym.