Daughter of S.H.I.E.L.D

13. kapitola - Sibiř

*Pohled Alexe*

---FLASHBACK--

Co jsem slyšel, chtěli Carminis zabít. Její jediná možnost byla ukázat TU DRUHOU. Dali jí poslední sérum. Nevyzkoušené, nové, jen pro ni. Takhle to aspoň říkali. Arty i já máme o ní strach. Musím jí nějak domluvit.

Jdu zrovna po chodbě směr jídelna. Jedny dveře do kanceláře jsou pootevřené. Pomalu k nim přejdu. Vevnitř jsou slyšet tři hlasy. Bajuk, Petit a třetí je žena.
„Sérum jí bylo podáno, ale nevíme, jak bude reagovat."
„Je mi jedno, jak bude reagovat! Její matku jsme ztratili! Nenechám další pokus uniknout!"
„Ale pan-"
„Žádný ale! Ta holka to přežije a vy uděláte pro to cokoliv!"
„Je jen malá šance, že tělo přijme sérum."
„Ta holka nechcípne, jinak chcípnete vy! Narvali jsme do ní až moc peněz!"
„Je to jen dítě!"
„To je mi u prdele! Tělo sérum přijme!"
„Tam je ale velké POKUD! Tělo se může bránit! A POKUD by ho teda přijalo, jsou tu další rizika!"
„Toho jsem si věd-"
„Když jí vylečíme od disociální poruchy osobnosti, tak nové sérum může zničit ty ostatní!"
„UŽ NIKDY MĚ NEPŘERUŠUJ!!"
„Vy vůbec neposloucháte!"
„Já vás poslouchat ani nebudu. Vy musíte poslouchat mě! A říkám, že ta holka to přežije a pokud se k nám nepřidá, tak jí přinutíme."
„Ta se k nám nepřidá. Vyrůstala v SHIELDu. Budeme jí muset vymazat."
„Tak to uděláme! Jakmile její tělo přijme sérum, vyrážíme na Sibiř!"

Celé jsem to poslouchal a pak radši rychle zdrhnul. Musím najít Artyho.

Našel jsem ho až v jídelně. Vzal jsem si jídlo a sedl jsi k němu.
„Zdar Alexi!" usmál se.
„Musím ti něco říct." Ještě jsem se pořádně ujistil, že nás nikdo neposlouchá. Řekl jsem mu úplně všechno.

---END OF FLASHBACK---

Teď stojím před tím hrozným vynálezem. Od doby, co jsme se pohádali, jsme spolu nemluvili. Nedokázal jsem se na ní ani podívat. Ne, protože bych byl na ní naštvaný či znechucený. Jsem naštvaný na sebe. Jsem znechucený sám sebou. Nedokázal jsem jí dostat pryč. Nedokázal jsem jí ani ochránit. Ona mě pravděpodobně nenávidí. Bude mě vlastně nenávidět jen dalších pár vteřin, pak bude někdo jiný. Rve mi to srdce, vidět jí takhle, ale co můžu udělat? Nechat se zabít? Nechat zabít ji? Pokusil bych se o něco a odprásknou mě hned.

*Pohled Carminis*

Dark Shadow.

Docela pitomé jméno. Kdo ho vymyslel?

Rozhlédla jsem se po místnosti. Všichni se na mě dívali, ale dva pohledy byli jiné. Dívali se na mě... Lítostivě? Jeden byl vysoký. Delší hnědé vlasy mu trčely na všechny strany a v jeho olivových očí se zračil smutek. Druhý o něco menší se na mne díval stejně. Má naopak krátké světle hnědé vlasy a medové oči.

Šli jsme základnou. Dozvěděla jsem se, že jsem u HYDRY. Organizace, která se snaží zajistit bezpečí. Vysvětlili mi, co dělají a že i já toho budu součástí. Nejdříve ale budu muset podstoupit výcvik.
Když jsem se jich zeptala, proč si nic nepamatuji, řekli skoro celý příběh. Od mé mamky, která pracovala pro HYDRU, přes to, jak jí SHIELD unesl a jak mě drželi a dělali na mě pokusy, až po to, jak mě oni zachránili. Jsem jim za to vděčná. Musím jim to splatit, ale nevím jak.

Ukázali mi můj pokoj. Není to žádný luxus, ale stěžovat si taky nemůžu. Zdi jsou natřené na tmavší šedivou a sem tam se odlupuje nějaká omítka. Je tu menší kovové lehátko. Asi to má být postel. Mám tu i skříň s oblečením. Všechno oblečení je černo červené a má na sobě znak HYDRY. Prošla jsem menšíma dveřmi do druhé místnosti. Je tu menší vana, záchod, umyvadlo a prasklé zrcadlo. Ještě jsem zahlédla v rohu místnosti malý odpadkový koš. Zahledím se do zrcadla, ale dívka v něm mi není vůbec povědomá. Malá holka s lagunovýma očima a černými vlasy.
Kdo jsem?
Rychle zaklepu hlavou. Otočím kohoutkem u vany a začne téct vlažná voda. Asi nic lepšího už nebude. Svléknu se ze špinavého a potrhaného oblečení. Nevěřila bych, jak můžu takhle páchnout. Co všechno mi v SHIELDU museli udělat? Nesnáším je! Nesnáším je za to, co udělali mé rodině a mně. HYDRA se prý snaží zničit SHIELD a to bude má šance. Můžu se jim pomoct. Můžu jim pomoc zničit SHIELD.

Vlezla jsem si do vany a ihned mi projel celý tělem chlad. Zavřela jsem oči a snažím se na něco vzpomenout, ale nic. Jako by mi hlava dosud nepobírala žádné informace. Nebo jako bych až teď začala žít. Otevřu oči a podívám se na svoje tělo. Je vidět hodně jizev a místa po jehlách. Nevím co mi dělali, ale nic dobrého to asi nebylo. Po asi hodině mi začne být zima a tak vylezu ven. Jsme na Sibiři, ale nevypadá to, že by tu bylo topení. Tedy je tu menší radiátor, ale nevytopí to tu celé.
Utřu se a obléknu si nějaké oblečení ze skříně. Jsou to legíny a uplé tričko, samozřejmě i nějaké spodní prádlo. Tričko mi je větší a stejně i tak legíny. Posadím se na kovovou postel bez matrace. Mám tu ještě nějakou deku a polštář.

Z přemýšlení mě vytrhne klepání na kovové dveře. Hned na to se pomalu otevřeli. Stál za nimi nějaký chlap. Krátké blonďaté vlasy, oči v barvě hořké čokolády, svaly vystupující zpod uplého trička, na rameni znak HYDRY. Normálně bych asi řekla, že je pohledný, ale něco mě od něj silně odpuzovalo.
„Pojď se mnou," řekl přísně a na obličeji nechával neproniknutelný výraz.
„Nejdříve chci vědět, kdo jste." Nepůjdu přeci s někým cizím neznámo kam, ne?
Protočil očima. „Agent Karl Graumann. A teď už pojď."
Kývla jsem na souhlas a vydávám se s ním do útrob základny.

Dovedl mě do jídelny. Dva podlouhlé stoly, okolo židle a výdejní okénko. Vezmu si tác s jídlem a jdu si sednou ke stolu, kde je nejméně lidí. Stejně si sednu na druhou stranu od nich. Nepotřebuji se s někým bavit. Přejdu pohrdavým pohledem úplně všechny v místnosti a můj pohled se na chvíli střetne s chlapcem. Je to ten s olivami místo očí. Myslím obrazně řečeno. Ten si můj pohled vyloží asi trochu jinak. Vstane a i se svým jídlem si sedne hned naproti mně.
„Ahoj. Vidím, že tu sedíš sama a nap-"
„Nestojím o společnost." Podívala jsem se na něj. Proč se vůbec zajímá? O nikoho nestojím.
„Jsem Alexej Tarasov." Podal mi přes stůl ruku. Podívala jsem se na ní a pak zpět na něj. Povzdychla jsem si a odložila příbory.
„A kdo se ptal?" Je fakt otravný. Překvapeně se na mě podíval. Chtěl něco říct, ale okamžitě jsem ho přerušila. „Padej."
„A víš co? Ne," řekl a začal jíst. Tenhle kluk mě štve. Proč mě prostě nemůže nechat být? Protočila jsem očima a rychle dojedla. Když jsem se zvedala, zase promluvil. „Tak zatím Mini."
Zastavila jsem se a se zamračeným obličejem se na něj podívala. Mluví na mě? Jakmile zachytil můj pohled, začal zmatkovat. Co mu je? Rychle jsem odnesla tác.

Procházím rychle chodbami. Musím najít Bajuka. To je šéf HYDRY. Nebo se tak aspoň představuje. Konečně jsem našla jeho kancelář, či pracovnu? No, jemně, ale hlasitě, zaklepu na dveře a čekám na odpověď. Delší dobu žádná nepřichází a když se chystám zaklepat znovu, uslyším to.
„Vstupte" To taky udělám, ale nejdu dál než metr od dveří.
„Á Dark Shadow. Už na tebe čekám. Posaď se. Musíme toho ještě hodně probrat."