Daughter of S.H.I.E.L.D

14. kapitola - setkání

-o 2 roky později-

*pohled Carminis*

Je šest ráno a já právě vstávám. Pomalu se zvednu na nohy a přejdu do koupelny. Holka v zrcadle není ta nevinná a bezbranná, která tady byla poprvé. Vidím holku, která je schopná zabít. Holku, která je pouze strojem. Holku, která se snaží přežít.
Opláchnu si obličej a vyčistím zuby.
Když vycházím z koupelny, neskutečně se mi zamotá hlava. Před očima se mi objeví hvězdičky a pak všechno zčerná.

„Carminis! Chytím tě!" smál se nějaký muž.
„Nechytíš!" smála se malá holčička.

Zaběhla do nějaké místnosti. Všechno vidím z pohledu té holčičky. Vypadá to, že běžela do laboratoře. Tam stál starší muž s bílým pláštěm. V hnědých vlasech se mísila šedivá a oříškové oči se rozzářily, když uviděl holčičku.
„Schovej mě, prosím!" poprosila muže. Usmál se a pokynul rukou, ať se schová za skříň s prázdnými lahvičkami. Kývla a schovala se. Zakryla si pusu malinkou ručkou a snažila se nesmát. Po chvíli do místnosti vešel muž.
„Zdravím Jacku," pozdravil starší muž s úsměvem.
„Dobrý den, Davisi." Rozhlédl se po laboratoři a pak se podíval zpět na Davise. „Nevíte, kde je Carminis?"
„Nemám zdání. Zase utíká před cvičením?" uchechtl se Davis.
„Přesně tak," zasmál se Jack. V tom se holčička lehce zasmála. Jack se otočil na místo, odkud se zvuk ozval. Usmál se, když zahlédl černé vlásky zpoza skříně. „Takže tady není? Hmm. Tak to asi nedostane zmrzlinu po tréninku." Pokrčil rameny a dělal, že odchází.
„Zmrzlinu?" Postavila se a popoběhla k Jackovi. Při tom omylem shodila malou lahvičku s tekutinou. Hlasitě vypískla, dala si dlaně na pusu a uskočila stranou, když se lahvička roztříštila o zem.
„M-Moc mě to mrzí." Podívala se na Davise. Ten jen přešel rychle k holčičce a vzal její ruce a začal si jí prohlížet.
„Nic se neděje. Nestalo se ti nic? Nekáplo to na tebe?" vyzvídal a na tváři má starostlivý výraz.
„N-Ne. Opravdu mě to moc mrzí."
„Já vím Carmi. Nic se neděje. Spíš, aby se tě to nedotklo. Je to kyselina. Ne nějak silná, ale mohlo tě to popálit. Jsi opravdu v pořádku?" podíval se jí do očí.
„Ano jsem," odpověděla rychle.
„Dobře. Teď už ale jdi na trénink," popohnal jí. Usmála se a kývla. Poté se otočila na Jacka. Chytla ho za ruku a odešla z laboratoře.

Probudila jsem se na zemi. Musela jsem omdlít, ale nevím, jak se to stalo. Asi jsem se bouchla do hlavy, protože mi neskutečně třeští. Co to ale bylo? Kdo to byl? Musím se rychle sebrat. V 7:30 mám trénink. Oblékla jsem se a rychle vyšla z pokoje.

Jídelně toho moc není na výběr z jídla a tak si dám jen cereálie a nějaký jogurt. Je to asi nejlepší, co teď tady mají.
Když jím, dojde ke mně jeden z agentů.
„Dark Shadow, máš přijít dřív na trénink. V 7:00 místnost 2." Hned na to odešel.
Super. Mám na to jen 27 minut.

Dojdu rychle do haly 2 a rozhlédnu se. Nikdo tu ještě není. Mám ještě 5 minut. Musím rozehřát svaly a tak se pořádně protáhnu každý sval. Každý den to samé. Nikdy mi nedají nic jiného. Snídaně, boj, oběd, zbraně, večeře, volno. Žádná změna, až do dneška. Nevím, co mi chtějí, ale doufám, že to bude něco zajímavého.

Do místnosti vešel Bajuk.
,,Dobrý den, pane," okamžitě pozdravím a stoupnu si rovně. Naučila jsem se, jak s ním mluvit. Když jsem třeba jen stála křivě nebo jsem se hrbila, stihl mě trest.
,,Dobrý i tobě. Doufám, že jsi připravená! Protože na tebe normální agenti jsou málo, vybrali jsme ti někoho jiného. Odedneška tě bude trénovat-" Odstoupil ode dveří. Do haly vešel chlap. Dlouhé hnědé vlasy mu padali kolem obličeje. Modré bouřkové oči mě propalovali už od prvního pohledu. ,,-Winter Soldier"
Winter Soldier se postavil přibližně dva metry přede mne. Levou ruku má z kovu. Pravděpodobně vibranium a na rameni červená hvězda. Oblečení má z HYDRY.
Bajuk přišel blíže. Stoupl si po boku Wintera a s úšklebkem se na mě dívá.
,,Nešetři jí," prohlásí šéf a otočí se k východu. Až když je skoro venku, dojdou mi ta slova.
,,C-Cože?" Snažím se dostat odpovědi, které dostanu hned za chvilku.