bullet || larry stylinson

epilog

Roky ubíhaly a Louis Harryho nahradil. Stal se šéfem skupiny, které do teď velel kudrnáč. Hodně se změnil. Z nevinného malého kluka se stal silný dospělý muž, nelítostný zabiják a dealer drog. Nedával najevo žádné emoce, byl ještě chladnější než býval kdysi Harry. Vydobil si hlavně respekt, mluvilo se o něm mezi všemi gangy jako o někom, s kým si opravdu nechcete zahrávat. Někdo by dokonce i řekl, že byl ve své práci lepší než Harry, ale to je jen věc názoru. Nikdo se mu neodvážil říct jediné křivé slovo.

Nedal na sobě vidět jedinou emoci. Výjimkou byly ale chvíle, kdy se sám procházel břízovou alejí, která vedla až k menšímu hřbitovu. Dnes, stejně jako jakýkoliv jiný den, poklekl k Harrymu hrobu a položil na něj krásnou kytici.

,,Ahoj Harry.. tak jsem zase tady," odmlčel se modroočko a snažil se zadržet slzy, které se mu tlačily do očí ,,vidíš to? Řeknu dvě věty a už brečím. Vím, že už to je sedm let, měl bych se přes to nějak přenést, ale byl jsi má první láska, nedokážu to. Myslím na tebe každičký den.

Dost jsem se za tu dobu změnil. Už nejsem takové malé děcko jak předtím. Zabíjím lidi a vůbec se po tom necítím špatně, i když bych asi měl.

O všechno, co jsi tu po sobě nechal, se moc dobře starám. Časem jsem si stejně jako ty našel jejich respekt. Někdy je to těžké, mít před okolním světem tu neproniknutelnou chladnou masku, ale už jsem si zvykl. Emoce vlastně ukazuju jen tady, když jsem s tebou.

Víš.. někoho jsem potkal. Je to člen naší skupiny a.. má o mě zájem. Je fakt moc milý, na to, že se k němu chovám tak chladně, neodradilo ho to. Jednou mi dokonce donesl kytku, což zapříčinilo maximálně to, že jsem zdrhl a rozbrečel se, protože do té doby jsi byl ty ten jediný, co mi kdy kytku dal. Je moc krásný, vysoký, silný.. ale nejsi to ty. Tobě se žádný nevyrovná. Je pravda, že nějaká část mého srdce chce, abych si někoho našel a byl s ním šťastný, ale nedokážu to. Slíbil jsem ti přece věrnost, ne? Chybí mi to.. chybí mi mít někoho, protože nenávidím být sám, ale mám pořád pocit, že i přes to všechno jsi stále se mnou. Chybí mi dokonce i sex, ale neboj, stále jsi jediný člověk, se kterým jsem kdy spal a věřím, že to tak i zůstane. Asi by sis přál, abych na tebe zapomněl a našel si někoho jiného, ale já.. jsem tvůj a navždy tvůj zůstanu, i když ty už.. tu nejsi.

Nevím, co je po smrti, ale nějaká část mě věří, že tu jsi stále se mnou... Že na mě dohlížíš a hlídáš si mě, kdyby se náhodou někdo pokusil na mě sáhnout, stejně jako kdysi. Vlastně jediné, co mě tu ještě drží je to, že jsi mě taky miloval. Že má láska nebyla neopětovaná, že to všechno mělo smysl. To, co jsi mi tenkrát řekl, že mě miluješ, že se vším přestaneš a odstěhujeme se někde daleko, kde nás nikdo nenajde.. v tu chvíli jsem byl šťastný, jako ještě nikdy v životě. Myslel jsem, že už nás nic nezastaví, že budeme moct být konečně spolu, jako opravdový pár, ale... Kdyby jsi tam tenkrát nepřijel, kdyby ses na mě vykašlal a byl protentokrát sobecký, mohlo by to být všechno jinak. Mohli jsme oba žít, zestárnout spolu... Ty jsi ale přijel kvůli mně, aby jsi mě zachránil. Měl jsem radši umřít já. Měl jsem to být já, kdo tu ránu schytal. Proč jsi mi to udělal, Harry? Nechal jsi mě tu samotného, abych trpěl tvou ztrátu. I po těch letech to moc bolí. Tak strašně moc. Věřím ale, že na mě čekáš, a že se jednou znovu setkáme.

Zabíjí mě to, víš? Pokaždé tu sedět a myslet na to, že jsem v jeden den přišel o vše, na čem mi kdy záleželo. Ničí mě každičká tato návštěva, pokaždé mi trvá pár dní, než se plně vzpamatuju. Stále tě miluju a navždy budu, vždyť bez tebe ani nedokážu normálně fungovat ve svém každodenním životě. Dal bych vše za to, abych tě mohl ještě jednou vidět. Naposledy tě políbit, znovu ti říct, jak moc tě miluju...

Pamatuju si všechny ty dny, hlavně ty poslední, i když už je to sedm let. Stále mám noční můry a po nocích pláču. Jsem prostě slabý a uvědomuju si to, ale takto slabý jsem jen před tebou. S tebou budu navždy ten naivní malý kluk, který je ti bezmezně oddaný. Tak moc bych si přál vrátit čas, klidně jen na pár minut. Vidět tě zase živého, tu tvou nádhernou tvář s ledovou maskou. Byl jsi opravdu překrásný, uvědomoval sis to vůbec? Ani jsem se s tebou nemohl rozloučit, prostě jsi mě tu nechal, abych se s tím nějak vypořádal, což se mi ani za těch sedm let nepodařilo.

Nedokážu bez tebe žít. Myslel jsem, že se po čase vzpamatuju a zapomenu na tebe, ale to se nestalo. Navždy budeš mou součástí a jediné co si teď přeju je, abych mohl být s tebou." Louis si setřel slzy ze svých uplakaných očí a vytáhl z kapsy krabičku s prášky. ,,Stačí tak málo k tomu, abych tě mohl znovu spatřit. Dlouho jsem nad tím přemýšlel a už jsem připravený. Všechno bude jako předtím, Harry, miluju tě." Dokončil svůj monolog, spolykal hrst prášků a lehl si vedle Harryho hrobu, kde spokojeně zavřel oči.

☾

taak a je tu úplný konec této knížky..
děkuju vám moc, snad mě nezabijete za takovýto konec :D

mimochodem v blízké době plánuju přidat novou knížku, takže pokud se vám líbila tato, můžete dát šanci i této nové <3 snad se vám bude líbit, love you all <3