bullet || larry stylinson

¹⁸shards

Jakmile se malý modroočko probudil, cítil se skvěle. Když totiž Harry minulou noc usnul, schoulel se do jeho náruče, takže se ráno probudil v jeho objetí. Alespoň na chvíli se mohl cítit tak, jako by mezi nimi bylo i něco víc, nebo jako kdyby Harryho ledové srdce roztálo a ke svému chlapci by pocítil i něco víc, než jen sexuální přitažlivost.

Miloval, když se probudil v tu chvíli, kdy Harry ještě spal, takže se k němu mohl tulit bez toho, aby ho odstrčil, nebo na něj vrčel. Tento zelenooký muž totiž nerad dával najevo emoce, jako třeba lásku. Nerad se usmíval, protože při každém úsměvu měl pocit, jako by byl stokrát zranitelnější.

Louis se ale usmíval pořád. Do Harryho života přinášel radost a štěstí, i když si to kudrnáč nechtěl přiznat. Bez modroočka by byl jeho život nudný a smutný. I když byl jeho chlapec často otravný, právě to na něm bylo roztomilé. Jak i přes to, že k němu byl Harry často hrubý a nepříjemný, Louis se na něj nikdy nenaštval. Vždy se přišel ke svému kudrnáčovi přitulit, ať už se předtím stalo cokoliv.

Tohle ráno se ale rozhodl udělat Harrymu radost. Radši by se zůstal v jeho teplé náruči, opravdu se mu nechtělo vstávat z postele, ale chtěl ho potěšit, tak sám sebe donutil se od kudrnáče odtáhnout.

Musel se usmát při pohledu na Harryho tvář. Když spal, vypadal tak klidně a uvolněně. Konečně se nemračil a nezabíjel pohledem každého, koho spatřil. Louis si byl jistý, že se dokonce i trochu usmíval, ale možná se mu to jen zdálo. Vidět Harryho se upřímně usmívat totiž nebylo moc časté.

Neodolal a vtiskl mu něžný polibek na tvář. Ani nedokázal slovy popsat, jak moc byl do tohoto muže zamilovaný. Pro něj by obětoval všechno, klidně i svůj život. Byl mu plně oddaný, poslouchal ho na slovo, ale né protože musel, ale protože chtěl. Chtěl, aby s ním byl Harry spokojený.

Z nekonečného pozorování té dokonalosti před ním ho vytrhlo až to, když se Harry přetočil na druhý bok. Uvědomil si, že na něj takto zírá už dobrých deset minut, tak už se konečně rozhodl doopravdy vstanout. Oblékl si pouze světle modré kalhotky a Harryho košili, kterou by mohl klidně použít i jako šaty, až tak veliká byla. Rád nosil jeho oblečení, jelikož vždy tak nádherně vonělo.

Naposledy se na spící tělo kudrnáče podíval a opustil jejich společnou ložnici. Moc dobře věděl, že vařit opravdu neumí, ale rozhodl se alespoň usmažit vajíčka.

Mezitím se ale probudil i Harry. Zmateně se rozhlédl po místnosti, ve snaze najít svého chlapce. Nebylo totiž běžné, že vstával dříve než on. Jenom v teplácích tedy vstal z postele a vydal se do kuchyně, kde spatřil Louise, jak se snaží nespálit jejich snídani. Jeho oči hned vyhledaly boky modroočka, kterými lehce kroutil, zatímco si broukal melodii nějaké písničky.

Došel tedy k němu a do dlaní chytil ty krásné kulaté boky. Louis to ale nečekal, takže hlasitě vyjekl a upustil sklenici, kterou právě držel v ruce. Ta se okamžitě rozbila na milion střepů.

,,J-já se s-strašně moc lekl, o-omlouvám se!" Vyhrkl Louis a okamžitě se sehnul ke střepům, aby je posbíral. Bál se, že se na něj kudrnáč bude zlobit.

,,Vstávej, ještě se pořežeš. Můžu za to já, tak se neomlouvej." Odvětil hned Harry a chytil brunetka za rameno.

Louis byl ale úplně roztěkaný, takže jak Harry říkal, jeden střep ho pořezal do dlaně, za doprovodu jeho bolestného zakňučení.

,,Kurva, Louisi." Povzdechl si Harry, okamžitě zvedl modroočka do náruče a odnesl ho na stůl, kam ho posadil. Byl totiž bosky, tak nechtěl, aby na nějaký střep ještě šlápl.