bullet || larry stylinson

²¹kissing

Když se Harry probudil, cítil se neskutečně provinile za minulý večer. Fakt to přehnal. Louis mu nic neudělal a on se zachoval jak naprostý idiot. Potřeboval si ale provětrat hlavu, takže vstal z gauče a vyrazil rovnou do města.

Jak by mohl Louisovi dokázat, že ho to fakt mrzí? Jak si ho usmířit? Dlouho přemýšlel, ale nakonec ho přece jen něco napadlo. Napadlo ho koupit mu kytku. Věděl, že Louisovi by se takovéto romantické blbosti mohly líbit. On sice na tohle nebyl, nechápal co je na kusu rozkvetlé trávy tak skvělé, ale tak co.

Myšlenku na to, že začíná měknout, když už někomu kupuje kytici, se snažil z hlavy vytěsnit.

Došel ke květinářství a s nakrčeným obočím si všechny kytky prohlížel. Bylo to na něj až moc kýčovité a barevné.

,,Chcete nějak poradit?" Zeptala se ho malá starší dáma s vlasy staženými do drdolu.

,,Eh.. sháním kytku - překvapivě - a nevím jakou." Odvětil Harry.

,,Dobře. Pro přítelkyni? Nebo matku?" Ptala se dál.

,,Pro.." co vlastně Louis byl? ,,no prostě pro jednoho kluka." Odpověděl vyhýbavě.

,,Řekněte mi o něm něco." Vyzvala ho.

Harry se krátce zamyslel. ,,Je.. strašně krásný. Je takový malý, nevinný, roztomilý... Má překrásný úsměv, přináší do mého života pozitivní energii, kterou fakt nutně potřebuju. Nemůžu bez něj být jediný den, nedokážu si to ani představit, kdyby odešel. Občas jsem na něj nepříjemný, možná častěji než je dobré, ale i tak mi na něm moc záleží, i když to nedokážu dát plně najevo. Taky má nádherné modré oči, které-" v tu chvíli Harry naprosto ztuhl. Co to sakra začal říkat? ,,Vždyť to je jedno. Prostě nějakou hezkou kytku." Řekl rychle a uhnul pohledem.

,,Hmm.. myslím, že přesně vím, která by byla nejlepší. Chcete jednu, nebo víc?" Usmála se na něj žena.

,,To je jedno. Cenu neřeším. Prostě aby byl.. aby byl spokojený..." Poslední větu spíš pošeptal.

,,Dobře, chvilku vydržte."

Harry přemýšlel nad tím, proč se vůbec o Louisovi tak rozpovídal. Bylo to zvláštní, jakoby na chvíli přestal řešit to, že je přece drsný zabiják bez citů. Fakt se mu musel omluvit.

Po pár minutách mu žena podala kytici bílých lilií.

,,Řekl bych, že tohle bude to pravé." Usmála se.

,,Děkuju vám mockrát." Harry si vzal kytici, podal ženě bankovku, jejíž cena byla rozhodně vyšší než cena kytice, ale mu to bylo jedno. Už chtěl vidět svého chlapce.

***

Když se Louis probudil, stále na sobě měl to krajkové prádlo. Pouta si ještě než šel spát sundal, protože nebyly zrovna dvakrát pohodlné.

Při vzpomínce na včerejšek mu nálada značně povadla. Cítil se příšerně. Harry ani neměl na to, aby si za ním šel lehnout. Až tak se mu Louis hnusil?

Po chvíli uslyšel kroky směrem k pokoji. S domněnkou toho, že to bude jistě Harry, na tváři se mu objevil malý úsměv. Když se ale dveře otevřely, úsměv mu z tváře zmizel.

Byl to Jorel. Okamžitě se přikryl peřinou, aby ho zrovna on neviděl v tomto.

,,Copak? Snad by ses nestyděl." Řekl Jorel tónem hlasu, ze kterého bylo Louisovi blbě.

,,K-kde je Harry?" Vykoktal Louis.

,,Ten se ráno sebral a někam odešel. Zřejmě za nějakou jinou děvkou, když mu ty očividně nestačíš. V tom případě bych řekl, že ty jsi volný..." Jorel si skousl ret, vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře.