bullet || larry stylinson

⁹sadness

Už celý den mu Harry nenapsal ani nezavolal. Louis ležel stočený do klubíčka, tiskl si k sobě Harryho mikinu, která tak nádherně voněla, a plakal. Kudrnáč mu nepředstavitelně moc chyběl.

Chápal, že má určitě dost práce, ale nemohl to bez něj vydržet. Tvář měl zabořenou v oné černé mikině, vonící po kolínské, čerstvě udělané kávě a taky po marihuaně. Tato kombinace nemusela znít zrovna nejvíc lákavě, ale Louis si na ní po té době tak zvykl, že se teď cítil jako feťák, když se snažil nasát co největší množství této krásné vůně. Byla totiž typická pro Harryho, takto voněl v podstatě pořád.

Neřešil, že byla celá mokrá od jeho slz. Nedokázal přestat brečet, prostě to nešlo. Tento zelenooký muž mu za tu dobu tak přirostl k srdci, že bez něj nedokázal vydržet. Cítil se neskutečně moc osamělý.

Vždy, když se takto cítil, prostě šel za Harrym a přitulil se k němu, a i když na něj kudrnáč skoro pokaždé varovně vrčel, nakonec ho nechal ve své blízkosti. Chápal totiž, že je jeho chlapci někdy smutno, protože je vlastně celé dny zavřený v jednom jejich bytě, kde on většinou řeší věci do prace, takže na to modrooké stvoření neměl moc času.

Nakonec se ale po několika hodinách neustálého pláče rozhodl, že Harrymu zkusí zavolat. Nutně potřeboval slyšet alespoň jeho hlas.

Telefon dlouho vyzváněl, ale nakonec se přeci jen ozval Harryho hlas.

,,Ahoj, kotě." Při zaznění jeho chrapláku sebou Louis škubl.

,,A-ahoj." Vykoktal a z úst mu i přes snahu se uklidnit utekl tichý vzlyk.

,,Ty pláčeš?" Zeptal se zmateně starší z nich.

,,N-no j-já.. chybíš m-mi." Brečel Louis.

,,Oh, koťátko moje, neplakej." Vydechl lítostivě Harry. I přes to, že se většinu času choval chladně, vždy chtěl, aby se jeho chlapec cítil dobře.

Louis zabořil tvář do Harryho mikiny, kterou si k sobě tiskl, a hlasitě se rozvzlykal.

,,Shhh, zlato, uklidni se, ano? Ještě pár dní a budu zpátky u tebe, nechci, aby jsi kvůli tomuto plakal." Povzdechl si kudrnáč.

,,J-já to n-nevydržím... P-potřebuju tě..." Vzlykl mladší.

,,Vydržíš. Notak, kotě, zhluboka dýchej. Za pár dní se za tebou vrátím." Snažil se ho uklidňovat Harry.

Louis jen dál plakal a křečovitě svírala v ruce svůj telefon.

,,Neměl by jsi teď být sám. Co dělá Niall? Nechceš jít za ním? Odreagovat se?" Zeptal se starší.

,,N-nechci ho otravovat." Popotáhl Modroočko.

,,Žádné takové. Předpokládám, že je s Liamem, tak si utři slzičky a dones Liamovi svůj telefon, chci mu něco povědět." Oznámil mu Harry.

Louis se zhluboka nadechl a setřel si slzy. Chtěl Harryho poslechnout. Poté se s rudýma očima vydal do vedlejší ložnice a zaklepal.

,,Copak se stalo?" Vydechl starostlivě Liam když otevřel.

,,H-Harry s tebou c-chce o něčem mluvit..." Zamumlal Louis a podal mu telefon.

Hned co ho spatřil Niall, došel k němu a přitáhl si ho do objetí.

,,Čau Liame. Hele, Louisovi se stýská a nechci, aby byl v tomto stavu sám. Myslíš, že by s ním mohl Niall zůstat přes noc?" Optal se Harry.

,,Samozřejmě." Souhlasil Liam a poté se otočil k Niallovi. ,,Ni, dneska budeš spát u Louise, ano?" Pohladil ho po vlasech a blonďák hned přikývl.

,,P-pokud to vadí t-tak nemusíš, j-já to zvládnu..." Vydechl Louis.

,,Vůbec to nevadí. Budu s tebou rád." Usmál se Niall.

,,Díky, Payno. Dej mi ho ještě k telefonu." Řekl kudrnáč a Liam udělal to, co po něm žádal. ,,Kotě, už je to jen pár dní, za chvíli budu zpátky. Mám tu ale ještě nějakou práci, takže budu muset končit. Pokusím se ti zítra zavolat, jo?"

,,D-dobře, budu čekat. Tak ahoj." Zamumlal sklesle modroočko.

,,Zůstaň s Niallem, ahoj." Rozloučil se Harry a položil hovor.

,,Tak pojď, Lou." Pobídl ho Niall a vydal se k jeho pokoji. Ten ho jako ocásek následoval.

Po pár minutách už spolu leželi v posteli. Louis měl hlavu položenou na Niallově hrudi a objímal ho.

,,To ti vážně tak chybí?" Zeptal se Niall a hladil bruneta po zádech.

,,Jo..." Zamumlal Louis a smutně si povzdechl. ,,Od doby co jsem u něj jsem bez něj nikdy tak dlouho nebyl."

,,Je hezké, jaké k němu máš pouto." Usmál se blonďák.

,,Já ho.. miluju..." Pošeptal Louis. Poprvé to řekl nahlas před někým jiným než právě před Harrym.

,,Cože?" Vyhrkl Niall.

,,Zamiloval jsem se do něj..."

,,Ou, tak.. tak to potom chápu. Ehm.. to jsem nevěděl... On to ví?" Ptal se blonďák.

,,Jo, řekl jsem mu to." Přikývl Louis.

,,A co on na to?"

,,Nic. Byl zticha." Modroočkovi se znovu do očí nahrnuly slzy.

Niall si povzdechl. ,,To je mi líto..."

,,Je to jedno. Ani nevím, proč ti to vůbec říkám." Povzdechl si brunet.

,,To je v pořádku, klidně povídej." Usmál se Niall.

,,Jak to máš ty s Liamem?"

,,No.. máme smlouvu, takže to je trochu jiné. I tak ale.. nedokážu s někým spát a nic k němu necítit. Liama nemiluju, ale taky mi není lhostejný." Niall pokrčil rameny.

,,Na začátku jsem ani nevěděl, proč u Harryho zůstávám, ale časem jsem si uvědomil, že bez něj prostě být nedokážu. Mám to stejně, sex bez citů prostě není nic pro mě. Stačí mi jen to, jak mi opakuje, že jsem jenom jeho. V tu chvíli se cítím úžasně. Teď ale dokážu myslet jen na to, jak tam právě teď má možná někoho jiného..." Poslední větu Louis spíš pošeptal.

,,To by přece neudělal, ne?"

,,Vždyť po mně Harry chce sex často i několikrát denně, týden to nevydrží..." Odvětil brunet.

,,Pak se ho na to zkus třeba zeptat, ale nemyslím si, že spí s někým jiným." Navrhl mu Niall.

,,Dobře..." Zamumlal Louis a zívnul si

,,Chceš už spát?" Zeptal se blonďák a přitáhl Louisovi peřinu blíž ke krku.

,,Asi ano." Usmál se modroočko nad tím, jak byl na něj tento Ir hodný.

,,Tak dobrou noc, Lou."

,,Dobrou noc, Ni." Odvětil brunet a přitulil se k Niallovi.