bullet || larry stylinson

⁷departure

Harry se právě opíral o kuchyňskou linku a vychutnával si svou ranní kávu. Vždycky vstával brzo, jelikož měl dost práce, a Louis byl většinou schopný prospat půlku dne.

Před pár minutami zjistil, že zítra dopoledne musí jet na týden pracovně do Vídně. Normálně bral Louise s sebou, ale tentokrát to nejde. Dostane za to pořádnou sumu peněz, nemohl to odmítnout.

,,Dobré ráno..." Uslyšel tichý ospalý hlásek ode dveří.

Zvedl pohled od svého hrnku a spatřil svého chlapce pouze v tričku, které mu sahalo skoro až po kolena, jeho vlasy připomínaly spíše ptačí hnízdo a rukou si protíral oči.

,,Vidím, že se moje koťátko konečně probudilo." Pobaveně se usmál Harry.

,,Nechápu jak můžeš vstávat tak brzo." Zamumlal a zívnul si. Poté se pomalým krokem vydal ke kudrnáčovi.

Ten si odložil svou kávu a začal svému chlapci prstama vlasy spravovat.

,,Máš pod tím vůbec něco?" Zeptal se zaujatě Harry a rukou přejel po zadní straně Louisova stehna nahoru pod tričko, kde narazil na nahou pokožku jeho kulatého zadku.

,,N-ne..." Šeptl stydlivě Louis.

Nebyli zvyklí se kdoví jak oblékat, Harry většinu času nenosil tričko, ostatně jako i v tuto chvíli, nebo chodil jen v boxerkách. Louis zase rád nosil Harryho dlouhé trička, které zakryla jeho stehna a zadek. Ten boxerky nenosil vůbec, vlastně ani neví, kdy je měl naposledy. Harrymu se líbilo, když jeho chlapec nosil různé tanga nebo kalhotky, což mu Louis rád splnil.

Nakonec se modroočko opřel o Harryho nahý hrudník a nechal jeho ruku, aby ho hladila po nahé pokožce jeho pevného pozadí.

,,Dostal jsem nabídku na něco, za což bych dostal dost peněz." Řekl po chvíli Harry.

,,To je fajn, o co jde?" Pousmál se Louis.

,,Je to hodně papírování a schůzek s lidma. Budu muset na týden do Vídně, ale vzít tě s sebou bohužel nemůžu." Povzdechl si Harry.

,,C-cože?" Vykoktal Louis a bolestivě se mu sevřel hrudník.

,,Sere mě to, rád bych tě vzal taky, ale nejde to. Navíc bych na tebe neměl vůbec čas, budu pracovat i přes noc, neustále budu na nějakých schůzkách. Taky to nebude úplně bezpečné, jelikož ty schůzky nebudou se zrovna čestnými lidmi." Vysvětlil mu.

,,T-ty mě t-tu chceš nechat?" Pošeptal zlomeně Louis.

,,Kotě, bude to jen týden. Už jsem domluvený s Liamem, budeš u něj. Je to jediný člověk, kterému tu opravdu věřím, že by na tebe nesáhnul. Navíc tam bude i Niall, se kterým si docela rozumíš, ne?" Řekl Harry a hladil svého chlapce po tváři.

,,Nejezdi p-pryč." Vzlykl Louis a z očí se mu vykutálely dvě slzičky. Byl na Harrym závislý, věděl, že to nevydrží bez něj.

,,Neplakej, zlato. Budeme si volat, když budu mít chvilku času. Liam na tebe dá pozor, je to jen sedm dní, to zvládneš." Odvětil Harry a stíral Louisovi mokré pramínky z tváře.

***

Další den už stál uplakaný Louis se sbalenou taškou v ruce u Liama doma a zlomeně koukal na Harryho, který se ho tu chystal na týden nechat samotného. Věděl, že to tu sám nezvládne. Byl na Harryho zvyklý, nebyl bez něj jediný den, a teď má zvládnout týden?

,,Liame, přísahám, že pokud se ho jenom dotkneš, okamžitě sem přijedu a budeš na místě mrtvý. Věř mi, že se to dozvím. Jeho slovo má stejnou váhu jako to mé, takže ho budeš poslouchat stejně jako bys poslouchal mě. Prosím, dej mu cokoliv co bude potřebovat. Postarej se mi o něj." Řekl mu Harry důrazně a díval se mu přímo do očí.

,,Ano, samozřejmě. Postarám se o něj nejlépe jak budu moct. Jsem rád, že tu nějakou dobu bude Niall někoho mít." Usmál se Liam.

,,Fajn... Děkuju." Úsměv mu krátce opětoval, poté se ale otočil na svého chlapce. ,,Kotě, už neplakej. Týden to beze mě zvládneš."

,,Nezvládnu." Fňukl Louis a Harryho objal.

,,Kdykoliv budu mít volnou chvilku tak ti zavolám, jo? I ty mi klidně zavolej, ale je možné, že ti to nebudu moct zvednout, tak zavolám hned jak budu moct. Budeš mi moc chybět, ale už musím jít, nebo nestihnu svůj let." Pohladil ho kudrnáč po vlasech a jemně chlapce odstrčil.

,,T-taky mi budeš ch-chybět." Louise štvalo, že mají na rozloučení jen takovou chvilku. Nejradši by Harryho objímal ještě další hodinu.

,,Tak já jdu, ano? Užij si to tu a hlavně už přestaň brečet, neodjíždím navždycky." Zasmál se Harry.

,,D-dobře." Vzlykl Louis a začal si utírat slzičky.

,,Měj se, zlato." Řekl Harry a vydal se ke dveřím.

,,P-počkej!" Vyhrkl najednou Louis a Harry se k němu zmateně otočil. ,,Mohl bych.. mohl bych dostat pusu?" Zeptal se opatrně.

Harry se na svého chlapce chvíli zaraženě díval, ale nakonec se k němu sklonil a políbil ho na tvář. Věděl, že modroočko nemyslel zrovna tohle, ale on prostě Louise nelíbal. Nikdy. Poté prostě rychle opustil dům.

Louis zlomeně zíral na dveře a z očí se mu začaly kutálet další slzy.

,,Lou, neplakej. On bude za týden zpátky." Snažil se ho utěšit Niall a konejšivě ho pohladil po rameni.

,,A-asi bych si š-šel lehnout..." Zamumlal Louis a sklopil hlavu.

,,Dobře. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj." Liam mu vzal tašku a vydal se směrem k pokojům.

Louis ho jako ocásek následoval. Hned se ale svalil na postel a vyčerpaně usnul.