NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(11) Přiznej...

SHIGARAKI'S POV

,,Můžeme si promluvit?" Zeptal jsem se opatrně a položil mu ruku na rameno. Nechtěl jsem s tím na něj spěchat ale co si budem, chová se divně a už je to týden co jsem o tom mlčel. Chci odpovědi.

,,Um.. jo, jestli chceš." Svolil trochu neochotně protože pravděpodobně tušil o co jde. Jenom jsem se nad tím pousmál a sednul si vedle něj.
,,Izu, řekni mi to.. co se tam stalo?" Hladil jsem ho prstem po hřbetu ruky co měl položenou na baru a koukal na něj.

,,Já.. Já to nevím.." Šeptl potichu.
,,Jakto?" Naklonil jsem lehce hlavu na stranu jak pes.
,,Prostě nevím, nechápu sám sebe, nechápu proč jsem to udělal." Zakňučel tiše a zavřel oči.

,,Shhhh, to je dobrý." Přitáhl jsem si ho k sobě a objal ho jednou rukou.
,,V klidu se nadechni, není kam spěchat ano?" Snažil jsem se říct mile a hladil ho opatrně čtyřmi prsty po zádech.
,,Ja vím, jsem v pořádku, nechci aby jsi se tím tak zabýval." Povzdechl si.
,,To je dobrý, já si na odpověď klidně počkám jak dlouho bude třeba." Řekl jsem potichu.
,,Ale já si spíš nejsem jistý jestli ti jí můžu dát." Zamumlal si pro sebe.
,,Fajn, nevadí, tak mi alespoň řekni všechno co víš a já si z toho něco vezmu co ty na to?" Pousmál jsem se a zase ho pustil. On se odtáhl a zahleděl se na mě těma svýma velkýma očima.
,,No já-... Co kdyby jsme na to prostě zapomněli a neřešili to?" Podíval se zase do země a čekal na mojí odpověď.

Ty mi fakt dáváš, já to chci vědět ale nechci tě do toho tlačit, jak já mám sám vymyslet co se ti honilo hlavou když jsi krvežíznivě mučil hrdinu?

,,Mm.. fajn." Zamručel jsem a podíval se na Kurogiriho který jenom stál a bez komentáře poslouchal jako vždycky.
,,Děkuju." Pousmál se mezitím co jsem mu nevěnoval pozornost a dál přemýšlel.
,,Mhm, Izu, počkej na mě v pokoji ano? Nebo se jdi projít, jak chceš." Prohodil jsem zamyšleně protože mi bylo jasný, že Kurogiri má něco co by mi k tomu řekl, taky že na mě kývnul a tím mě v domněnce utvrdil.

,,Dobře, možná se na chvilku projdu, tak za půl hodinky se vrátím." Pohladil mě lehce ve vlasech a odešel kamsi ven.

Jakmile se zavřely dveře, nastalo ticho. Koukal jsem na Kurogiriho a on zase na mě, jen jsme čekali kdo promluví první. Jediné co se ozvalo byl tichý smích Dabiho.
,,To na sebe hodláte jenom tak zírat?" Protočil očima.

Stejně jsme byli ticho. Pohledem jsme oba věděli co chce ten druhý říct ale ani jednomu se to nelíbilo.

,,Tomuro, přiznej si to..." Začal po dost dlouhé chvíli už nejspíš smířený s tím že to skončí hádkou.
,,Ne." Zavrčel jsem rozhodně na oplátku.
,,Každý to vidí, jenom ty ne protože to vidět nechceš, ale jinak je to všem nad slunce jasné, toho kluka zevnitř ničí že je tady.." Povzdechl si.
,,To není pravda! Neznáš ho tak jako já!" Vstal jsem a praštil pěstí do baru.

,,Nepotřebuje s ním chodit aby to poznal, je to tak jasný že by to viděl i slepej, ty ichtyle." Zamručel Dabi.
,,Ty se do toho nepleť, nelíbí jak se kolem Izuka tak divně motáš. Varuju tě kreténe, jediný skřivený vlásek a jsi mrtvej." Otočil jsem na něj hlavu s rukou stále na baru a měřil si ho vražedným pohledem.

,,Shigaraki, neutíkej od tématu, teď řešíme tohle. Jednoduše, měl by sis s ním promluvit." Pokrčil rameny a leštil si dál skleničky jakoby nic. Nechápu ten jeho klid.

,,Ne! Ne! Ne! Nezačínej zase! Tohle už jsem jednou slyšel, prostě mi přestaň diktovat co mám dělat! To nemůžete normálně pochopit, že jsem konečně šťastný?!" Vyštěkl jsem na něj naštvaně.
,,Můj úkol je na tebe dohlížet, proč bych ti nemohl občas i normálně poradit?" Položil skleničku a věnoval pozornost mě.
,,Tsch, nemůžeš mi radit o lásce když sám nemůžeš cítit pocity." Odcekl jsem.