NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(16) Midoriya...

SHIGARAKI'S POV

Slyšel jsem jeho hlas. Musel jsem se nad tím pousmát a hned jsem pootočil hlavu tím směrem. Stál tam Izu.
,,Ještě že je v pořádku.." Zamumlal jsem si pro sebe a hrabal se těžce na nohy. Tohle není konec, možná že sice nejsem schopný strategicky uvažovat jako vždycky ale to neznamená že se vzdám.

Sám sobě jsem si v myšlenkách připomněl že to dělám pro něj, že kvůli němu musím bojovat až do konce, a tak jsem se s dodaným odhodláním napřímil.

Proti mě stanul druhý nejlepší hrdina, Hawks. Zpoza něj svítily prolínající se oranžové a modré plameny, jistě, Dabi stále bojoval s Endeavorem, už šlo prakticky jen a porovnávání sil jejich podobných quirků. A Eraserhead? Ten se odebral za Izukem, asi se ho chtěl, jakožto jeho bývalý učitel, pokusit přesvědčit aby se vrátil.

,,Myslíš si že se nechám porazit nějakou pitomou kuřecí nugetkou?" Řekl jsem ironicky a zase se postavil k boji.
,,Jop, přesně tak." Odvětil s úsměvem jako vždy a pak zcela obrátil na kamennou tvář.
,,Nenechám tě utéct." Dodal chladně nad čímž jsem se musel zasmát.
,,Ty mě? Budeš rád jestli se odtud dostaneš živý Hawksi." Zaprovokoval jsem si ještě jednou dokud to nevydržel a vyrazil proti mě jak jsem chtěl. Ostré pírko kterým mě chtěl zasáhnout jsem chytil do ruky, sice jsem se pořezal ale začalo se rozkládat. Než se tak stalo, škubnul jsem s ním, přitáhl ho k sobě blíž a po křídlu, kterým se snažil vykrýt případný útok, jsem sáhnul taky. S úsměvem jsem se na něj podíval a užíval si jak jeho křídla pomalu zšedla a rozpadla se na prach.
,,Tohle vypadá jako konec pro našeho opeřence.." Zašeptal jsem mu u ucha.
,,T-Ty.." Podíval se na mě v rozpacích a hned mě od sebe odstrčil, když se ale otočil dozadu, se zděšeným výrazem se díval na rozpadající se zbytky křídel.

Nic jsem mu na to neřekl, byl jsem rád že už nevypadal na další útok a tak jsem se jen rozběhl k místu kde byl Izu a těch pár studentů, plus Eraserhead samozřejmě.

DEKU'S POV

,,Midoriyo, sice nechápu co tě to popadlo ale řeknu to jen jednou, pojď s námi po dobrém než to budem muset udělat po zlém!" Zavolal na mě naštvaně pan Aizawa když doběhl za Todorokim a Kacchanem.
,, Náš Izu s vámi nepůjde." Zasyčela Toga ale já na nic z toho neodpověděl. Aizawa se podíval na Todorokiho zraněnou ruku a bylo vidět jak mu to v duchu vyčítá.
,,Říkal jsem ať nic nepodnikáte, ne ať infiltrujete Ligu záporáků." Neodpustil si poznámku nad čímž Todo radši uhnul pohledem na mě aby se mu nemusel dívat do očí.
,,Jen jsem ho chtěl zpátky, jsem ochotný pro to udělat vše, samozřejmě počítám s tím že si za to ponesu následky a jsem na to připravený." Řekl potichu ale rozhodně. Aizawa ho možná ještě káral dál ale to už jsem nevnímal protože na mě promluvila Toga a já věnoval pozornost jí.

,,Izu, hádám že je ti jasné že teď už není jiná cesta než bojovat." Pousmála se a podala mi jeden ze svých nožů.
,,Vím že na to máš, já ti věřím, a Tomura a zbytek Ligy taky, jestli se nevzdáš a pomůžeš nám určitě se z toho bez problémů dostaneme." Věnovala mi povzbudivý úsměv.
,,Togo jenže já-" Chtěl už jsem něco říct ale v tu chvíli se ozval další mě dost známý hlas.
,,Dekku!" Zapištěla Uraraka a dopadla mezi nás, pravděpodobně přerušila svůj quirk.
,,Urarako?! I ty?" Podíval jsem se na ní dost překvapeně. Tohle už na mě začíná být vážně moc. Ohlídla se za sebe směrem kde stál Kacchan a ostatní a pak zpět na mě.
,,Deku.. nevěřila jsem tomu že by to mohla být pravda.. byla jsem za tvojí matkou a i ona to nechápe.. tohle všechno je nějaký vtip že? Že ano? Je to nějaký tvůj plán jak nám pomoct? Ale tohle není vtipný, nemůžeš jen tak odejít a nikomu nic neříct hlupáčku." Usmála se velmi zoufale, bylo vidět jak se snaží tomu všemu věřit ačkoliv už dávno znala pravdu, spíš to vypadalo že jí pouze nechtěla přijmout.