NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(9) Zabij ho...

DEKU'S POV

Upustil jsem kosu a hlasitým zacinkáním na zem. V tu samou chvíli se mi spustily z očí slzy a dal jsem si ruku před pusu. Co jsem to sakra provedl... Zděšeně jsem se na něj díval. Klepaly se mi ruce a pomalu jsem od něj couval pryč. Když jsem si ještě ke všemu všimnul odseknuté nohy měl jsem co dělat aby to se mnou neseklo.

,,Izu? Hej slyšíš mě? Co ti je?" Volal na mě Tomura a šel ke mě.
,,Bože.. to jsem u-udělal já..?" Nemohl jsem ani uhnout pohledem jenom jsem se naprosto nevěřícně díval na to zakrvácené tělo.
,,Ano Izu, to ty." Řekl s klidem, přesunul se za mě a dal mi ruce okolo ramen.

,,Seš ty vůbec při smyslech?" Řekl chraplavým hlasem muž a vykašlal krev.
,,Já.. Já to nechtěl... Nechtěl jsem..." Opakoval jsem pro sebe.
,,Klid, udělal jsi přesně to co jsi měl a bylo to správné." Opět se ozval Tomurův klidný hlas. Došel úplně ke mě, lehce mě objal jednou rukou a pohladil mě jemně po tváři.
,,V pořádku ano? To zvládneme, čekej hezky." Říkal mi něžně s hlavou vedle té mojí.

Lehce jsem cuknul rukou když jsem v ten samý okamžik zacítil dotek na špičce prstů. Byla to ta kosa kterou mi Tomura podával přímo do dlani. Už jen reflexem jsem jí jemně chytil, ale ruce se mi pořád klepaly. Tomura chytil mojí tou svou opatrně čtyřmi prsty za zápěstí a pomalu jí i s kosou zvedal.

,,Uděláme to spolu, nikdy na to nebudeš sám neboj." Pousmál se a napřáhl mojí ruku úplně.
,,Jsi připravený?" Ozvala se ta otázka jako by snad nic neznamenala.
,,J-Já..." Snažil jsem se ze sebe dostat cokoliv, větu, pořádné slovo.. volání o pomoc.. ale nic, nevěděl jsem co dělat ani co si myslet.
,,Jsi připravený?" Přerušil mě Tomura úplně tou samou otázkou a čekal na odpověď. Radši jsem jen kývnul na souhlas.
,,Přeci jenom, je to hrdina, co pro tebe kdy udělali? Šikanovali tě a ponižovali, jenom proto že jsi se narodil bez quirku." Říkal a pomalu pouštěl mojí ruku.
,,Pomsti se jim Izu, jen jim to vrať, dej jim co si zaslouží. To ty seš tu ten správný co se snaží pomoct světu tím že ho zbaví takové špíny." Zašeptal a pustil jí prakticky úplně.

,,Pravda.. dělám přeci jen správnou věc.." Řekl jsem už trochu klidněji a dál tímhle utěšoval sám sebe.

SHIGARAKI'S POV

,,Správnou.. věc.." odhodlal se konečně po chvíli a udělal to. Napřáhl se a pousmál se na něj.
,,Sbohem... Hrdino..." Šeptl a jedním mocným seknutím mu hlavu nakonec opravdu utnul. Věděl jsem že to není myšleno jenom na něj ale že se tím loučil i se svou hrdinskou stránkou kterou teď definitivně pohřbil.

,,No vidíš, zvládl jsi to.." Řekl jsem mu potichu a opřel si o něj hlavu.
,,Ano.. zvládl..." Zahleděl se zamyšleně na nebe.

,,Cítíš se dobře?" Pohladil jsem ho po rameni a na vteřinu kouknul na naprosto rozřezané tělo bez hlavy a nohy ale se spoustou krve.
,,Ano... Ne... Já nevím... To se nedá popsat, ale spíš ano, nevyčítám si to jenom je to zvláštní pocit mít na rukou krev člověka co jsem právě chladnokrevně zabil." Pousmál se možná i trochu vystrašeně sám ze sebe.

,,To asi ano." Podrbal jsem ho ještě jednou ve vlasech a vzal si ho do náruče.
,,Tak já si tě hezky odnesu ty moje koťátko šikovný." Usmál jsem se a chytil ho pevně čtyřmi prsty za stehna. Ignoroval tu poznámku, chytil se mě okolo krku a snažil se pobrat co všechno se stalo.

Kurogiri už nám nechal chvíli předtím otevřený warp v té samé uličce jako jsme přišli, takže jsem jenom prošel do baru kde už se mezitím stihla probudit a dostavit většina.

Otočilo se na nás pár překvapených a nechápavých pohledů ale já se ani nedivím. Oba dva se spokojeným úsměvem, já držím v náručí Izuka od krve a on zase kosu, no to musí být nádherný pohled.