NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(7) Poslouchej...

SHIGARAKI'S POV

Nechal jsem mu tak dva dny... Na vzpamatování... Ale moc to nepomohlo. Nechtělo se mu mluvit a ani jsem po něm nic nechtěl. Byl smutný a mě to ničilo, ale potřeboval jsem nad tím pořádně přemýšlet, on určitě taky a mnohem víc, takže jsem ho nechal být ať ho neruším.

Dneska mi ale došla dost důležitá věc a možná by to mohl být způsob jak ho tu ukotvit bez jakýkoliv pochybností. Musím to minimálně vyzkoušet a divím se že mě to nenapadlo už dřív.

Zvednul jsem se a po vypití poslední vodky se vydal pryč.
,,Kam jdeš?" Ozval se Kurogiri. Ignoroval jsem ho a jednoduše bez jakékoli odpovědi šel do pokoje kde by měl být Izu.

Rychle jsem zaklepal a rovnou otevřel protože se mi nechtělo čekat. Stál jsem ve dveřích a uviděl ho jen tak sedět na židli a koukat z okna.
,,Izu?" Kouknul jsem na něj když si ani nevšiml že jsem snad přišel.
,,Ano?" Otočil se na mě s menším úsměvem. Vím že mu do smíchu nebylo ale na mě se stejně usmíval vždycky.

,,Pojď se mnou." Pousmál jsem se pro změnu já.
,,Zase nějaký překvapení?" Uchechtl se a vstal.
,,Tak trochu, ale tohle je důležitý." Opřel jsem se o futra a čekal. Došel ke mě a tak jsme šli zase zpátky na chodbu.
,,Důležitý? Jako hodně? Nějakej úkol?" Začal se vyptávat.
,,Ne, to ne, ale myslím že by ti to prospělo." Dal jsem mu ruku kolem ramen a jemnou pusu do vlasů.
,,Dobře..? Takže mi podrobnosti neřekneš?" Přitiskl se blíž a šel poslušně vedle mě zase zpátky do baru.
,,Není to tajemství ale řeknu ti to až potom." Pohladil jsem ho opatrně ve vlasech a vešel.

,,Chcete warp nebo něco?" Koukal na mě vcelku nechápavě Kurogiri.
,,Ne, projdeme se sami, v pohodě." Oznámil jsem a vzal si mikinu ze stoličky. Vrátil jsem se zase zpátky a nastavil ruku jestli se jí chytí.
,,Ale opatrně jasný?" Dodal jsem ještě radši.
,,Uhm." Usmál se Izu a hned se jí s radostí chytil.

Bez dalšího slova jsme se vydali pryč ven. Šli jsme a jen tak koukali okolo.
,,Takže? Kdy mi to řekneš?" Otočil se na mě nedočkavě.
,,Někam si sednem a proberem to dobře?" Pohladil jsem ho palcem do ruce.
,,No fajn, je to na tobě." Přitiskl se s úsměvem blíž ke mě.

Po asi půl hodině jsme došli na místo. Byla to ta louka kde on nachystal to překvapení. Bylo to dokonalé a myslím že nám tam bude hezky.
,,Můžem být tady nebo chceš jinam?" Pousmál jsem se a kouknul se na ten výhled.
,,Mám to tu rád tak proč ne." Věnoval mi milý úsměv a společně jsme si sedli do trávy.

Seděl jsem a Izu v tureckém sedu naproti mě. Hlavu jsem měl natočenou a v klidu sledoval město.
,,No? Řekneš mi proč jsme tady?" Uchechtl se po chvilce.
,,Jojo, jasně, vlastně... Řeknu ti toho ještě mnohem víc." Podíval jsem se na něj.
,,Vážně? Jsem jedno velké ucho, povídej." Sledoval mě upřeně a čekal.
,,Není to nic tak závažného, ale... Jenom ti chci pomoct." Chytil jsem opatrně jeho ruce do těch svých.
,,Pomoct? S-S čím?" Zasmál se nervózně.
,,Ty víš s čím a já zase vím že se trápíš. Což je nejspíš z velké části i moje vinna, a navíc, stala se dost velká chyba." Povzdechl jsem si.

,,Jaká? Co se děje?" Naklonil hlavu na stranu.
,,Myslím že jsi špatně pochopil co to je být záporák. Ani jednou jsem ti totiž nevysvětlil za co vlastně bojujeme..." Podíval jsem se do země. Vím že je to z části hlavně moje chyba, ale to nevadí.
,,Ehm, dobře?" Kouknul na mě nechápavě.
,,Prostě poslouchej ano?" Pousmál jsem se.

DEKU'S POV

Jako okey? Je fakt že.. že to vlastně nevím. Asi jsem si myslel že jsou prostě zlý..? Asi ano, bral jsem je přeci jenom jakožto nepřítele.

,,No, kde tak začít. Schválně, řekni mi důvod proč sis myslel že to děláme." Rozvalil se do trávy a pořád se na mě díval.
,,Těžko říct... Nepřemýšlel jsem nad tím... Jednoduše jsem to bral tak jak mi to řekli.. jakože jste zlý..." Řekl jsem zamyšleně. Takhle zpětně musím uznat že to bylo pěkně sobecký chování.

,,Mm.. pěkný no." Uchechtl se Tomura.
,,To ale asi správně není že? Takže jak to je?" Kouknul jsem na něj a nechal ho začít dlouhý proslov.

,,Podívej.. je to asi takhle.. Ano, hrdinové 'pomáhají lidem' ale to není tak úplně pravda, na jednu stranu to možná je pomoc ale na tu druhou.. jenom prázdné sliby bez významu co světu nijak nepomůžou. Věty typu že zachrání všechny a všichni budou v bezpečí jsou kraviny, co třeba my? Pomohli snad nám? Ne a dopadli jsme takhle.. Lidi nás prostě nechápou.. Sami navzájem už si nikdo pomoct neumí protože spoléhají jenom na ty 'úžasné hrdiny' že je ochrání." Říkal a díval se na nebe. Já jsem pečlivě poslouchal každé slovo a zamýšlel se nad tím.

,,Pravda je taková, že záporáci, před kterými je potřeba chránit jako my, by bez nich nikdy nevznikli. Násilí zastavují jenom násilím a to vede kam? Samozřejmě že k ještě většímu násilí. Celé je to.. ugh.. jeden velký podvod." Zavrčel si pro sebe.

Podíval jsem se na nebe a usmál se.
,,Já.. to chápu.. už to všechno chápu.." zasmál jsem se šťastně a objal ho.
,,Děkuju Tomuro, teď se cítím líp." Pevně jsem ho objal a schoval si hlavu do jeho ramene. Všechno mi došlo a mě se konečně zdálo že jsem našel klid v srdci.

,,Není zač.. měl jsem to udělat už dávno." Uchechtl se a pohladil mě po zádech což bylo moc příjemný. Zavřel jsem oči a hlavou se k němu mazlil, měl jsem pocit, že se mi to v hlavě začíná srovnávat a cítím se opravdu dobře, líp než předtím, ani jsem nevěděl čím to je...

Seděli jsme tam tak potichu v objetí několik minut než jsem se ve svých myšlenkách pomalu ztratil a začal mu usínat na rameni. Pořád se ozýval ten příjemný pocit štěstí.. z toho co se stalo a z toho že jsem v klidu u něj.

SHIGARAKI'S POV

Hladil jsem ho opatrně čtyřmi prsty po zádech než mi nakonec usnul v objetí. Jenom jsem se nad tím usmál, věnoval mu něžný polibek do vlasů a napsal Kurogirimu o warp.

Když ho vytvořil, zvednul jsem se i s ním v náruči a potichu ho nesl do pokoje abych ho nevzbudil.

Opatrně jsem ho položil na postel a zachumlal do peřiny. Byl strašně roztomilej, takový spokojený spící koťátko. Prostě dokonalej.

Jsem rád že to pochopil.. a vypadá že mu to i pomohlo.. tím pádem.. se z něj teď stane pravý záporák. Konečně..

Výborně Izuku...

Omg lidi hi, ano, zase žiju (hah to mi to trvalo že?) No prostě, měla jsem rozbitej mobil takže se mi špatně psalo ale teď už je to v pohodě, plus se uzavíraly známky který potřebuju na přijetí na školu a mě z ničeho nic po tolika letech jedniček vycházely trojky. Bylo to strašný období mýho života fakt že jo, ale už to mám za sebou a věřím že to bude dobrý. Nemusíte se bát, knížku mám už vymyšlenou úplně do konce a s psaním to jde zase vcelku jednoduše. Budu vydávat jednou do týdne jako předtím (nebo max jednou za dva týdny). Však vy to se mnou nějak vydržíte viďte? Thanks že jste si počkali a připravte se od příští kapitoly na rozjezd s pravým villain Dekuem. Zatím ahoj u další kapitoly 💙

~1241 slov~