NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(Epilog)

,,Nic lepšího bych si přát nemohl.. zemřít v náručí své lásky.. obklopený přáteli..... Děkuju vám..."

S těmito slovy malý zelenovlasý chlapec naposledy vydechl. Nad městem se stáhly mraky a začaly padat malé kapky. Všem pomalu smáčely vlasy i oblečení ale nikdo to neřešil, všichni tiše drželi smutek za jejich zemřelého blízkého. Duše opustila jeho tělo a vydala se na novou cestu kamsi do neznáma...

Jeho jméno bylo Izuku Midoriya. Deku.. někteří ho možná znali jako ubožáka bez quirku, jiní zase jako studenta s velkým potenciálem stát se hrdinou, ale nejdůležitější byl pro modrovláska co ho i po jeho smrti držel v náručí. Nechtěl to přijmout, zžíral ho pocit viny který byl možná částečně oprávněný, pevně svíral tělo jeho přítele v objetí a nehodlal k němu nikoho pustit. Slzy se mu valily po tvářích a dopadaly na tričko kluka jen o pár let mladší než on. Okolím se rozléhal jen jeho zoufalý křik a pláč.

Přistoupil k němu až muž s tmavými vlasy, bylo mu něco málo přes třicet. Viděl že si ho rozklepaný záporák nevšímá a tak si jen sedl na zem po jeho levici a vzal za ruku jeho studenta. S malou nadějí mu přiložil dva prsty na zápěstí, ale zjištění ho bohužel utvrdilo v jeho domnění. Chlapec neměl pulz, byl mrtvý. Se zoufalým pocitem selhání si dal dlaň před pusu a nechal své dlouhé vlasy spadat do obličeje. Litoval tak mladého životu který i částečně možná jeho vinou zanikl. To už se ale nikdy nedozví, měl v hlavě jen jeho usměvavou tvář co pomáhá všem okolo a snaží se udělat ze světa lepší místo.

Byl tu i jeho spolužák kterému kdysi na sportovním festivalu otevřel oči a pomohl mu vnímat sám sebe jinak, jediný ke komu měl kdy blízko byl právě ten zelenovlasý klučina kterému pořád na oplátku nabízel studenou sobu a který teď, taky částečně jeho vinou, leží na zemi mrtvý.

Pohled otočil na kamaráda z dětství, dřív raubíř co se směje šikanujíc nevinného kluka, ale teď jen hromádka neštěstí se sklopenou hlavou a očima plných slz protože ano, i jeho vina to z velké části byla, právě on byl ten co před pár lety řekl ať se zabije, ačkoliv dvoje slova vážně nemyslel.

Bylo to tedy tak, všichni na tom měli svůj podíl viny, někdo možná menší někdo větší, ale jediný kdo za to nemohl byl právě ten malý chlapec se zelenými vlasy. Možná to byl hrdina, možná to byl záporák, ať tak či tak už na tom nezáleželo, byl konec.. a nikdo už jeho činy vrátit zpátky nemohl..

Yeah, heh, that's the end of story. Já vím, na tenhle konec jste čekali dlouho, dýl než bylo nutný, ale já fakt nemůžu za to že jsem měla blok po 200 slovech předchozí kapitoly a dneska mi zničehonic šiblo a celý jsem to dopsala. Hodně lidí mi slíbilo smrt jestli ty dva neskončí šťastně spolu sooooo asi jsem sebevrah nebo nevím, mám pocit že tohle se rozhodně jako happy end nepočítá ale hold si zvykněte na to že u mě v budoucnu pravděpodobně nebude ani jeden, já prostě píšu jenom takový konce, sorry not sorry xd

Každopádně, tahle kapitola je jenom takový mini epilog aby to prostě bylo zakončený v nějakým duchu a ne tak suše.

Co se stalo s Tomurou? Nikdo neví, ale samozřejmě mě zajímají jakýkoliv vaše teorie jak tahle scéna asi pokračovala. Skončil ve vězení? Zmizel ale přestal dělat zločiny aby uctil jeho památku? Dobil svět jako pomstu aby všichni byli tak dobří hrdinové jako on? Nebo se snad zabil taky..?

~589 slov~