NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(3) Poznávání...

SHIGARAKI'S POV

Pomalu jsem otevřel oči, líně jsem se protáhl a převalil na záda. Chtěl jsem si Izuka znova obejmout ale jaksi to nešlo protože tam nebyl a mě zůstal v ruce jen balíček peřiny.

Zvednul jsem překvapeně hlavu a rozhlídl se. Stál u okna opřený o parapet a vypadal zamyšleně. Když jsem viděl že je v pořádku usmál jsem se a promnul si oči.
,,Dobré ránko." Zachraptěl jsem ještě rozespale. Trochu nadskočil a otočil se s úsměvem na mě.
,,Vyděsil jsi mě." Dal jsi ruku na hruď a uvolnil se.
,,Já vím." Uchechtl jsem se a dal hlavu zase zpátky. ,,Nad čím tak přemýšlíš?"

,,No..." Podíval se zpět z okna a mě bylo vše jasné, přemýšlí o včerejšku a já se mu ani nedivím.
,,Pravda, vcelku hloupá otázka... No a na co jsi přišel?" Dal jsem si ruce za hlavu a pohodlněji si lehnul.
,,Nic moc, spíš si tak nějak ty myšlenky snažím urovnat, přeci jenom, naprosto celý život sním o tom že budu hrdina a když se jim konečně stanu tak-..." Podíval se do země ale já jsem ho přerušil.
,,Nemysli na to a radši se pojď pomazlit, to ti udělá líp než hnusný myšlenky." Pousmál jsem se a otevřel náruč. Sice vypadal že malinko váhá, ale usmál se taky a skočil zpátky ke mě. Objal jsem ho a nechal ho ať se ke mě mazlí dle libosti. I když je to teď záporák, pořád mám z něj pocit spíš takovýho roztomilýho koťátka.

,,Takže, ready na trochu poznávání?" Uchechtl jsem se.
,,Huh?" Kouknul na mě nechápavě.
,,Ještě musíš přeci poznat co to opravdu znamená být záporák." Ušklíbl jsem se. On jen přikývl a zvednul se, napřáhl ruku aby mi pomohl se taky zvednout ale já se na něj jen podíval jestli to myslí vážně.
,,Zaprvé, pochybuju že ti bude stačit jen jedna ruka abys mě zvednul, zas tak si nefandi a zadruhé víš že je mi nepříjemný si podávat ruku." Povzdechl jsem si a začal se zvedat sám.
,,No jo, promiň." Uchechtl se a šel si v klidu ke dveřím mezitím co jsem se zvedal.
,,To na mě jako ani nepočkáš ty nevděčníku? Zas nemusíš to záporáctví brát až tak vážně." Protočil jsem očima a šel za ním.
,,To víš, chtěl jsi mít grázla tak nemůžeš čekat žádnýho andílka." Usmál se nevině.

,,Uhmm, jistě, až na to že ty neumíš být grázl." Ušklíbl jsem se a objal ho ze zadu což ho zastavilo. Začal jsem mu dávat jemné polibky na krk.
,,Mm..." Zaklonil trochu hlavu a zavřel oči. Uhm, takže hádám že se mu to očividně líbí.

Jemně jsem ho kousnul a to samé místo mu pak olíznul. Pak jsem se ale odtáhl a prošel okolo něj dál než se vzpamatoval.
,,Hej, Tomuro to není fér." Zatvářil se uraženě a zaujal místo po mém boku.
,,Copak? Něco se ti snad nelíbilo?" Ušklíbl jsem se a dal mu pusu do vlasů.
,,Ne, právě že líbilo." Usmál se a chytil se mojí ruky ke které se přimazlil, jen jsem se nad tím uchechtl a vešel do baru kde už pár lidí bylo. Nejspíš je zajímá jak to teď bude tak nechtějí o nic přijít, jinak by tu nejspíš ani takhle po ránu nebyli.

DEKU'S POV

Moc jsem nevěděl jestli něco říct nebo ne, necítil jsem se tu až tak dobře ale na druhou stranu jsem blízko Tomurovi takže v pohodě. Šel si rovnou sednout a jelikož jsem se odmítal pouštět jeho ruky, sednul jsem si taky ale na jeho klín.

Všichni byli zticha a jen nás sledovali.
,,Co tak čumíte?" Zavrčel Tomura a já ho pohladil po tváři.
,,Klid prosimtě." Šeptl jsem.
,,Ale oni mi na tebe čumí." Zavrčel mi potichu nazpátek.
,,To nevadí, ignoruj je, já jsem jenom tvůj." Zavřel jsem oči a opřel si o něj hlavu.
,,No dobře..." Připustil nakonec.

,,Nikdo se nezeptá? Fakt nikdo? Ok, tak já. Shigaraki, co teď?" Ozval se Dabi.
,,No co asi? Dneska vysvětlím Izukovi jak všechno funguje." Odcekl Tomura.
,,A náš u toho chceš nebo ne?" Pokračoval.
,,Nevim, je mi to jedno." Pokrčil rameny a kouknul na mě. Co? Jako já jsem rád jestli vůbec všechno poberu.
,,Mě taky." Dodal jsem a když dostal mojí odpověď kouknul zpátky na Dabiho.
,,Proč? Výjimečně se ti nechce otravovat?" Uchechtl se.
,,Ještě uvidím." Řekl tím svým klasickým monotónním hlasem. Tomura ho dál ignoroval a v klidu do sebe kopnul další vodku.

Po chvíli a pár panácích se kouknul na mě.
,,Pojď Izu." Pousmál se a já slezl z jeho klína. Zvednul se a podíval se po místnosti načež jeho pohled skončil na Kurogirim.
,,Kurogiri, warp." Řekl docela zamyšleně.
,,Kam?" Zeptal se Kurogiri.
,,Kamkoliv, je to jedno, někam do ulic." Usmál se na mě nedočkavě. Zajímalo by mě co chystá.

Kurogiri jen přikývl a udělal nám warp. Tomura se zrovna dvakrát neobtěžoval s loučením a prostě prošel, já bez jediného slova taky.

Objevili jsme se kdesi v uličce. Rozhlídl jsem se okolo. Asi to vážně není nic konkrétního, prostě nějaká část města.
,,Takže co budeme dělat?" Otočil jsem hlavu zase zpátky na Tomuru.
,,Mám pro tebe speciální úkol." Usmál se ďábelsky a šel ke mě.
,,Ano..?" Čekal jsem co z něj vyleze. On mezitím došel za mě a dal mi ruce na ramena. Trochu jsem se lekl a čekal. Naklonil se k mýmu uchu až jsem cítil jeho dech.
,,Zabiješ někoho." Zašeptal mi do ucha a já se malinko zděsil. Myslí jako vážně zabít?! Já?!
,,Um, k-koho?" Vykoktal jsem ze sebe.
,,Koho budeš chtít, pro začátek to nemusí být hrdina, stačí jakýkoliv člověk kterého potkáme." Šeptal mi dál až mi přejel mráz po zádech... Takže nevinného člověka..? Mám zabít někoho kdo za nic nemůže..? Kdo mi nic neudělal..?

,,Jak ho mám zabít?" Zeptal jsem se nakonec už s větším klidem.
,,Je to na tobě, quirk máš silný dost takže nepotřebuješ zbraně pokud je nechceš." Řekl už hlasitěji a dál od mého ucha. Bylo vidět jak se v tom vyžívá. Sjížděl opatrně z mých ramen dolů přes ruce což bylo i příjemné. Trochu mě to vyrušilo z přemýšlení protože jsem se musel zamyslet nad tím jak to udělám... Nemůžu někoho zabít například pěstí... To bych nezvládl...

,,A když budu chtít zbraň..?" Zeptal jsem se.
,,Tak jí dostaneš. Co bys chtěl?" Ušklíbl se spokojeně. Myslím že se mu líbí že rovnou přemýšlím nad tím jak to udělám a neprotestuju.
,,Pistol..." Řekl jsem potichu. Vlastními pěstmi bych to nezvládl, nožem s takovým množstvím krve už vůbec ne, ale tohle je jen jeden výstřel... Jen zmáčknout spoušť... Nic víc...

,,Máš to mít Izu." Usmál se a chvilku nejspíš někomu psal na mobilu. Nejde o to že bych někoho nezvládl zabít fyzicky, přeci jenom, na výcvik s tréninky na UA nic nemá ale... Psychicky je to horší, myšlenka že někoho zabiju... Po tom jak moc jsem chtěl nevinné lidi chránit jednoho sám připravím o život... To mě děsí... Ale ne tak jako představa že Tomuru zklamu... Že mu budu odporovat a vzdorovat jeho rozkazům... Jsem záporák, součástí Ligy ne? Musím poslouchat, musím zabíjet, musím to zvládnout...

Aniž bych si čehokoliv všimnul, lusknul mi Tomura před obličejem a v druhé ruce držel zbraň. Asi jsem ho nevnímal.
,,Jsi připravený?" Pousmál se a podíval se mi s milým úsměvem do očí.
,,Ano." Řekl jsem odhodlaně. Kvůli tobě ano lásko, vždycky.
,,Úžasné, nechám to kompletně na tobě ano? Vymysli si jaký plán chceš, nebudu ti do toho zasahovat ale pokud budeš potřebovat pomoct jsem tu pro tebe." Řekl už zase s tím svým spokojeným úšklebkem.
,,Uhm." Přikývl jsem a to už si mě za zátylek přitáhl do polibku. To je dobré povzbuzení. Jemně jsem mu ho oplácel a vychutnával si to, ale nebyl moc dlouhý. Po chvíli se zase odtáhl s úsměvem.
,,Užij si to a buď opatrný." Pohladil mě po vlasech což u mě vyvolalo úsměv.
,,Dobře." Podíval jsem se na něj se sebevědomým výrazem a vzal si od něj zbraň. Strčil jsem jí do klokaní kapsy na jeho mikině co už asi nikdy nesundám a přes hlavu si přehodil kapucu. Pak už jsem se jen vydal z uličky pryč.

Procházel jsem ulicí a neohlížel se. Nenápadně jsem sledoval vše co se děje okolo a vymýšlel jak přesně to provedu. Nechci pozornost, hrdinové už nejspíš ví že jsem přešel k záporákům a je jen otázka času kdy se to dostane do zpráv.

Určitě v téhle ulici chodí hlídky ale tím že jí moc neznám nevím kdo a kdy přesně. Musím si někoho vyhlídnout, zatáhnout ho do uličky a tam ho... Zastřelit. Udělá to hluk, ale lidi hned začnou utíkat takže i kdyby tu hlídka byla, přes lidi bude těžké se zorientovat.

Ještě jsem si promyslel detaily a chvíli se procházel. Myslím že to mám...

Plán hotový, můžeme začít...

Hmmmm, jop a přesně tady vám to skončím protože můžu muhahaha. Co myslíte? Zvládne Deku někoho zabít? Probudí se v něm monstrum a nebo poslechne spíš srdce a zachová se opět jako hrdina? No, ještě uvidíme, ale váš názor mě zajímá. Zatím ahoj u další kapitoly.

~1495 slov~