NOT HERO ANYMORE (shigadeku) [2]

(8) Opravit...

DEKU'S POV

Probudil jsem se a pomalu otevřel oči. Už jsem necítil tu hřejivou náruč jako když jsem usínal ale pořád mi bylo hezky. Kouknul jsem okolo sebe a všimnul si že tu Tomura není. Asi vstal dřív a šel do baru.

Spokojeně jsem se usmál, převalil se na záda a dal si ruce za hlavu.

Sice to není nejlepší, ale myslím že už jsem si to v hlavě srovnal trochu líp. Chtěl jsem aby se se mnou znova bavil takže mě napadlo abych za ním přišel sám s tím že si chci tu "záporáckou zkoušku" co se týče zabíjení opravit. Tentokrát už to zvládnu... Jsem o tom přesvědčený...

Předtím on rozveseloval mě a teď je na čase abych já rozveselit tímhle jeho. Určitě mu tím udělám radost.

Tomura byl zrovna v baru, já ležel a s pohledem do stropu opět přemýšlel. Když jsem se ale konečně odhodlal, vyhrabal jsem se na nohy a zamířil k baru.

Otevřel jsem dveře a rovnou šel. Upřímně, za těch pár dní už jsem přestal mít strach. Smířil jsem se s tím že jsem záporák stejně jako oni. I když jsem to zatím nijak nedokázal.

,,Dobré ránko." Usmál jsem se.

Zamířil jsem si to rovnou k Tomurovi který mi nevěnoval jediný pohled. Až když jsem si sedl vedle něho otočil na mě hlavu a já mu věnoval malý úsměv.

,,Děje se něco Izu?" Naklonil trochu hlavu na stranu.
,,Spíš co se neděje, stále jsem ti ještě nedokázal že jsem záporák." Pousmál jsem se ještě trochu víc.
,,A..?" Čekal co ze mě vyleze. Vstal jsem a šel k němu zezadu.
,,A je na čase ti to dokázat teď." Dokončil jsem a položil si hlavu na jeho rameno.

Potěšilo mě když jsem viděl ten jeho spokojený úsměv.
,,Jsi si jistý?" Zeptal se asi spíš ze 'slušnosti'.
,,Ano." Přikývl jsem.
,,Miluju tě víš to?" Uchechtl se a otočil hlavu víc ke mě.
,,Vím, protože já tebe taky." Usmál jsem se a dal mu pusu.

Když jsem se odtáhl viděl jsem zase ten jeho spokojený úsměv, ten dělal šťastným i mě.

,,A jak bys mi to chtěl dokázat hm?" Kouknul na mě.
,,Půjdeme do ulic." Oznámil jsem.
,,Uhmm..?" Čekal.
,,Někoho zabiju." Dokončil jsem a viděl opět ten jeho spokojený výraz.
,,Opravdu?" Zeptal se ještě znovu jen pro ujištěnou.
,,Ano opravdu, ale potřebuju pomoct, potřebuju abys tam byl se mnou a naváděl mě, můj mozek se k tomu sám nepřesvědčí." Pousmál jsem se.
,,Jasně, to nevadí, tak jdeme. Kurogiri!" Zavolal i když byl vedle něj a já se jen uchechtl.
,,Samozřejmě." Povzdechl si a udělal nám warp.

Odtáhl jsem se od Tomury a on vstal. Šli jsme k warpu a za vteřinu už stáli v té samé uličce jako předtím. Rozhlídl jsem se a usmál se nad tou vzpomínkou.

,,Tak a jsme tu." Oznámil Tomura co se taky díval okolo.
,,Jak ho chceš zabít?" Ozvalo se po chvíli ticha a upřel na mě zvědavý pohled.
,,Chci něco originálního.. co takhle.. kosu například?" Otočil jsem se na něj s nevinným úsměvem.

,,Kosu? To bych do takovýho roztomilýho koťátka neřekl, víš kolik je na to potřeba síly?" Uchechtl se a podezíravě si mě prohlídl.
,,Ale notak Tomuro." Zasmál jsem se pro změnu já, došel k němu a dal mu ruku na rameno.
,,Přežil jsem půl roku tvrdýho tréninku na UA, dlouhej trénink předtím s no.1 hrdinou abych se tam vůbec dostal a plus mám One for all, myslím že kosu unesu hele." Řekl jsem svoje argumenty s nevinným úsměvem.

,,Pravda.. to mi nedošlo.. jsi vlastně mnohem silnější než vypadáš." Přikývl a pousmál se.
,,Ale to ty právě taky, hrdinové tě podceňují.. nás podceňují.. ale my jim to ukážeme no ne?" Pohladil jsem ho po tváři.
,,Přesně tak." Usmál se na mě a vytáhl mobil.