Čtvrtý bratr / Loki /

Kdyby měly Valkýry krále ...

Sníh tlumil koňský dusot . Jezdec byl ještě daleko.Vím ,že jede pro mě. Slyšel jsem rohy,jak nás volají. Nesnáším čekání.Když bitvu ,tak od začátku a ne tohle čekání.Zákrutem strmé cesty vycválal šedý hřebec ,nesoucí na hřbetě jezdce ve zlatavé zbroji se zlatou lyrou na přilbě.

,, Je čas .Slyšíš?! ´´ Zakřičel na mě a prudce zamával rukou. ,,Pojed´ , volá nás!“

Zvedl jsem ruku na znamení ,že slyším.Baldr pobídl koně blíž ke mně. Naklonil se ze sedla, pohlédl mi do očí.

,,Prohlubuješ své soustředění před bojem?“ Baldrův hlas prozrazoval ,že zná má rozpoložení v podobných situacích.Věděl ,jakým utrpením je pro mě čekání .

 ,,Měl by ses alespoň něčeho napít ,brachu.“ Nadhodil zdánlivě lehkým tónem.Znal mě ,věděl,že je to zbytečné.

,,Král ví ,že mě čekání ničí a přesto mě nechává vést zálohy.´´Zasyčel jsem vztekle.

Baldr ze rozesmál. ,,Takhle tady ,příteli ,protlacháme bitvu a víš, o kom se pak bude zpívat v oslavných písních?“

Pískl jsem na svého koně.Poslušně přiklekl.Rychle jsem nasedl a zvíře vstalo. ,,Hodně štěstí,Baldre.´´ Popřál jsem příteli.

,,Hodně štěstí.´´Řekl a stiskli jme si ruce.Pak jsme si ještě vyměnili kopí.Náš věky neměnný zvyk.Projev důvěry v toho druhého.

Pobídl jsem koně se svahu.Dole už čekali mí muži , připraveni okamžitě vyrazit.

Zazněl roh a oddíl propukl v jásot.Slabé slunce na okamžik zakryl stín.Jormungandr přelétl nad pahorkem,na něhož úpatí se náš oddíl skrýval a zamířil k bojišti .Cítil jsem,jak mou nervozitu vytlačuje  směs euforie a bojového šílenství.

,,Na co čekáte , Ásové ,zde vás hrdinství nečeká.“Slyšel jsem,jak na ně křičím.

,,Vpřéd!“ Baldrův plášť mě švihl přes obličej.Můj přítel se už hnal za volajícím rohem.Muži za ním.

Kopl jsem koně. Já jsem ten,kdo má vést!

 *****

Pohled na bratra v bitevní vřavě je až hrůzně impozantní .Stojí ve třmenech svého vraníka ,zlatý plášť rvou poryvy sesílaných kouzel.A vraník stojí jako skála.Skála v moři trhané země.Nepřátelé jsou sráženi po desítkách modrými blesky a záplavami ledových střepů,které bratr jakoby trhá z oblohy a ledabyle rozhazuje kolem sebe.Když čaroděj odpočívá ,nechává hořet zemi kolem sebe v okruhu mnoha sáhů. Pak jej i jeho koně zahalí černý dým kroužící v ohromných vírech.Zpod zlatého pláště vyrůstají smolně černé perutě a zvedají dým proti nejbližší skupině trolů. Obludy zasažené kouřem se mění v popel a sypou se pod nohy svých druhů.Sleipnir se vzpíná,dva páry jeho předních nohou bijí do vzduchu.Chvíli vypadá ,jako by se měl vznést i se svým jezdcem k oblakům.Kdyby měly Valkýry svého krále ,byl by to jistě můj bratr ve své děsivé podobě.