Čtvrtý bratr / Loki /

Baldrův boj

Baldr se zvedal na nohy ,připravoval se na souboj. Jeho kůň ,sražený mohutným úderem trolí sekyry,právě dokonal. Trol se zašklebil ,přeskočil ležícího koně a v záblesku zmizel.Teprve teď si Baldr všiml ,jak se kousek dál zhmotnil ásgardský čaroděj na koni.Několik dalších oblud zmizelo.Někteří Baldrovi spolubojovníci začali nespokojeně bručet. Baldr se usmál ,jak mají jednou slavně vstoupit mezi své předky,když jim nepřátele pobije kouzelník a jim nezbude,než zemřít stářím.Čaroděj to asi pochopil,protože otočil koně a odcválal za nízký horizont.Bitva na některých místech utichala ,proto se bojovníci semkli do skupinek a vypravili se směrem , odkud slyšeli zvuky boje. Muži kolem Baldra byli bojem zcela opojení. Hulákali jeden přes druhého , vykřikovali a hlasitě se smáli. Pár jich vytáhlo i nasbírané trofeje. Začali se chovat , jako by boj už skončil.Dva muži si v kopci dokonce sedli.

,,Boj ještě neskončil ,pokračujte.´´ Pobízel je Baldr.,,Za kopcem nás čekají!´´

Chlapi vypadali,že ho neslyší. Uvědomil si , že ho ani nevidí.Takhle si Baldr smrt nepředstavoval.Má vůbec cenu šplhat na ten kopec,když je z něj teď nějaké zpropadené strašidlo?Měly si přeci pro něj přiletět Valkýry ,alespoň to tak slyšel od starších.Valkýry ale nikdo z živých nikdy neviděl a mrtví vám to neřeknou.Pak koutkem oka zahlédl něco,co ho donutilo rozběhnout se vší silou do stráně.Pancíře tlachajících mužů začaly prorážet šedozelené výhonky.Těla se bortila do odporných hromádek připomínajících kupky hnijící řepy.Vše se dělo naprosto potichu ,bez hlesu. Všichni kolem Baldra se sesouvali k zemi.

Co to bylo?Co to bylo? Ptal se neustále dokola.

Nějaké kouzlo ,ale ne Ásgardské. Kdo vyjíždí z Ásgardu do bitvy ,dostává požehnání Paní Figg ,které jej pak chrání před kouzly vlastních mágů. V přítomnosti bojujícího čaroděje by nikdo nepřežil.

Paní Frigga je vždy nešťastná ,když muže provází svým požehnáním.Ví ,že je nedokáže ochránit před kouzly nepřátel.Nejsilnější kouzelníci mohou chránit skupiny bojovníků , nebo jednotlivce,ale jen velmi krátkou dobu. Je to pro ně příliš vysilující.

Vzpomínka na královnu jej na chvíli uklidnila.Pak ale ucítil strašnou nevolnost.Stihne ho osud jeho spolubojovníků?Cesta k vrcholu kopce se mu zdála nekonečná.

*****

Rozhlédl jsem se po náhorní plošině . Trolové většinou utíkali.Na několika místech se ještě bojovalo.Oddíl berserků nalevo ode mě si vybíjel zlobu na několika obludách.Nemám rád berserky ,jsou to fanatici.

Když už nepřítel utíká ,nemá cenu ho sekat do zad ,pokud nechci zajatce.A to, co zbude po bersercích se dá zajmout možná tak do pytle.Asi jim z Mezisvěta pošlu ty Troly ,které jsem odteleportoval pryč.Držet je tam mě akorát unavuje.A po teleportu zpět je hned spálit,to se mi příčí.Takhle budou mít alespoň nějakou šanci. Jormungandra jsem už odvolal ,nemělo cenu,aby tu kroužil.

Sleipnir zafrkal a natáhl krk k nedalekému rákosí.Myslel jsem ,že jsem tu sám.Ojínělá stébla zašustila. Za chvíli se ozvalo zapraskání.

,,Kdo je tam?!´´ Zavolal jsem a připravil si kopí.

Šustění a praskání se blížilo.Postavil jsem se ve třmenech.Něco se tam hýbalo ,rákos se vlnil.Fenris to nebyl ,obrovský vlk se nedaleko krmil koninou.Pobídl jsem prudce Sleipnira.To něco narazilo do vraníkovi mohutné hrudi a sesulo se na zem.

Těd´ jsem viděl ,že je to ásgardský voják.Pancíř měl zprohýbaný ,a celý byl od sazí.Seskočil jsem k němu a zatřásl mu ramenem.

,,Blázne jeden!Taky jsem tě mohl zabít!“